Článek
Češi jsou národ houbařů, od léta do podzimu řeší, kde právě rostou, a pokud se zrovna urodí, plní se lesy lidmi s košíky a se zraky sklopenými k zemi - hledají své oblíbené houby, ať už jsou to hřiby, lišky, křemenáče či bedly. A právě poslední zmiňované patří k druhům, které jsou sice velmi chutné, ale také snadno zaměnitelné s jinými, jedovatými druhy.
Bedla vysoká
Jedlá houba s tygrovaným třeněm a prstýnkem, kterým je možné posunovat po třeni nahoru a dolů. Její prstýnek má chuť lískových oříšků. Bedla vysoká příjemně voní a její dužnina nemění barvu. Tím se liší od jiných druhů bedel, které po poranění červenají. Roste v listnatých i jehličnatých lesích, hlavně na jejich prosvětlených okrajích a mýtinách.
Bedla ostrošupinná
Je jedovatá! Hlavním rozlišovacím znakem je pevně přirostlý a povislý prsten. Klobouk je světle hnědý s tmavohnědými šupinkami. Roste i v parcích a zahradách.
