Zvířecí kuriozity: Je prase erotoman?

Příroda je naprosto fascinující a spoustu toho o ní nevědí ani vědci, kteří ji pozorují a snaží se nejrůznějšími metodami odhalit její tajemství. Jiné je to ale s mnoha živočichy, které má lidstvo celkem podrobně zmapované, ale jejich podivnosti nejsou zase až tak známé široké veřejnosti. Pojďme se na některé z těchto kuriozitek podívat blíž!

Ne nadarmo se říká, že brečí jako želva. Ona totiž želva mořská skutečně umí ronit slzy. Je to vlastně přebytečná sůl, kterou pozře při pití mořské vody, ale vylučuje ji žlázami u očí a vypadá to, jako by plakala. A to ještě nevíte, že australské sladkovodní druhy želv dovedou dýchat kloakou, tedy konečníkem, který je zároveň i rozmnožovacím ústrojím. Tento orgán funguje trochu jako rybí žábry a umí přijímat kyslík obsažený ve vodě.

Vy můžete mít srdce na dlani, ale kreveta ho má na hlavě. Pohledově totiž její tělo tvoří dvě části – hlava a ocas – srdce je v přední části a skrývá se pod krunýřkem.

Mnozí je máte doma, dají se pěkně ochočit, jsou velmi společenská, ale věděli jste, že morčata spí s otevřenýma očima? Jejich život je docela nudný, protože musí téměř neustále jíst. Morčecí trávicí trakt totiž nesnese přestávku v práci – ta vede k úmrtí. A ještě jedna trochu nechutná kuriozitka – morčata jedí některé své výkaly. Obsahují totiž živiny, kterých by byla škoda se jen tak zbavit.

Pokud někdo tvrdí, že se potí jako prase, pak není jasné, co se mu vlastně děje, protože prase nemá potní žlázy a potit se neumí. Je proto v létě ohroženo přehřátím, a to je důvod, proč se tak rádo válí v chladivém bahně. Mnohem zajímavější je však fakt, že prasečí orgasmus trvá až 30 minut.

Asi není žádným překvapením, že pštros má malou hlavu. Ovšem věděli jste, že pštrosí oko je velké jako kulečníková koule, a tudíž větší než jeho mozek? Zato střeva pštrosa dosahují délky až 14 metrů, což je zhruba dvakrát víc než u člověka. Umožňuje mu to sežrat skoro cokoli včetně mincí, malých budíků, či dokonce plastových lahví.

Že umějí blechy skákat, ví každý, ale možná si neuvědomujete, jak dobrými skokany vlastně jsou. Ve skoku vysokém dosahují rekordu až 20 cm a do dálky prý až 48 centimetrů. V poměru k velikosti těla by člověk musel umět přeskočit zhruba dva fotbalové stadiony.

Jmenuje se Turritopsis nutricula a je to nezmarovitý polypovec. Nic vám to neříká? Jde o medúzu velikosti malíčku, která žije ve Středozemním moři, a když příliš hladoví nebo jí hrozí smrt, „převtělí“ se zpět do své rané fáze, v nedospělého polypa. Žije tak dále jako „miminko“, které se vyvíjí v dospělou medúzu. Vědci se domnívají, že tento proces lze opakovat donekonečna.

Můžete ji potkat na širém Pacifiku nebo Atlantiku, jak si pluje na hladině a dělá jakoby nic. Z lodi byste si mysleli, že je to nafouklý plastový sáček. Jenže vzdušný měchýř má až 20 metrů dlouhá žahavá vlákna, které tahá za sebou ve vodě. Dovede jím rybu ochromit, pak si ji vytáhnout ke hladině a pozřít. Účinek jedu měchýřovky na člověka je podobný jako při uštknutí kobrou.

Nikdo ho nechce mít doma už proto, že jde o jednoho z nejodolnějších zástupců hmyzu na zemi. Švábi vydrží až měsíc bez vody a tři měsíce bez potravy. Dovedou zatajit dech až na 40 minut a japonské druhy švábů v pohodě snáší i teploty pod bodem mrazu. Ale to ještě není všechno – asi by přežili i jadernou válku, protože snesou vysoké dávky radioaktivního záření (až 300krát větší než člověk).

Věděli jste, že malí tučňáci chodí do školky? Jakmile odrostou z „batolecího“ věku, shromáždí rodiče stejně staré potomky v koloniích, o které se starají starší jedinci, kteří nemají děti. Z lidského pohledu jsou alarmující výpočty vědců, které ukazují, že se vzhledem k vysokému počtu tučňáků a jejich agresivní moči, která se ze stále zamrzlého povrchu Jižního pólu špatně odpařuje a rozkládá, odhaduje, že až 3 procenta ledovce tvoří právě tučňáčí moč.

Pobavily vás kuriozity ze zvířecího světa?