Článek
„O svoje poslední horní stoličky jsem přišla ve čtyřiceti. Mizerné zuby jsem měla odmalička, ať jsem si je čistila sebevíc – prostě nevítané dědictví po rodičích. Když mi doopravdy došlo, že mě čeká ,klapačka´, byl to šok. Cestu z ordinace domů jsem probrečela,“ vypráví čtenářka Vendula.
Částečná náhrada není tragédie
Částečná snímací zubní náhrada byla pro Vendulu jedinou možností. Zbývající zuby v horní čelisti byly mnohokrát plombované a nepříliš kvalitní – odpadla tedy možnost zhotovení fixní náhrady (můstku).
Špatný stav dásně zase nedovolil uvažovat o zavedení implantátů. Na lehkou protézu si ale zvykla velmi rychle a po několika týdnech si ji prakticky přestala uvědomovat. Tento typ náhrady totiž neznamená celé „umělé patro“, podpírá ji jen tenký kovový oblouček. K čelisti je protéza přichycená kovovými sponami (jsou na zubech částečně vidět) nebo pomocí nenápadnějších, ale dražších zásuvných spojů.
Když už vám nezbyly žádné zuby
Do téhle krajní situace je lepší se nedostat. Když ale došlo k nejhoršímu, máte dvě možnosti: nový chrup ukotvený pomocí zubních implantátů, nebo celkovou snímací protézu. První varianta vám může přinést perfektní nové zuby, má ale svá omezení – je tabu pro chronicky nemocné lidi (například těžké diabetiky) a ty, kteří mají výrazný nedostatek kvalitní kosti. A musíte počítat s tím, že vaší peněžence odlehčí o několik desítek tisíc korun.
Celková protéza drží v ústech jen díky podtlaku, který vznikne mezi pryskyřičným odlitkem patra a dásní (pro větší jistotu lze doplnit lepidlem). Období přivykání bude mnohem delší, budete se muset poprat s otlaky, změnami v artikulaci, někdy i dávivým reflexem. Naprostá většina lidí se ale se svojí protézou nakonec dobře sžije.
Protéza „na pojišťovnu“?
„Na každý defekt chrupu existuje nějaká varianta protetického ošetření plně hrazená pojišťovnou,“ říká Alexandra Seidlová, prezidentka Komory zubních techniků. Takové protézy jsou plně funkční, nemůžete ale čekat dokonalý vzhled.
Bohužel, systém úhrad je nastaven způsobem „všechno, nebo nic“: „Pokud se čerpá úhrada ze zdravotního pojištění, nelze dovybrat od pacienta nic, výrobek tedy nelze modifikovat dle jeho přání. To je možné jen v případě, že si hradí celou protézu sám, bez účasti pojišťovny. Pak si může doplatit například za lepší technologii, za individuálně vybrané a objednané zuby, za transparentní patro, estetické dobarvení umělé sliznice a řadu dalších věcí. A především si může připlatit za několik korekcí postavení zubů, dokud nebude s výsledkem zcela spokojen,“ vysvětluje Alexandra Seidlová.
Co když se zuby nepovedou?
„Nespokojení pacienti nejsou bohužel žádnou výjimkou, často nás žádají o radu, jak postupovat, když hotová protéza nefunguje, jak má. Ve chvíli, kdy je protéza hotová, je ale náprava velmi složitá a drahá,“ konstatuje Alexandra Seidlová a připojuje rady, jak zabránit chybám při jejím pořizování:
- Při zkoušce neležte v křesle (obličej je zkreslený), zkuste se projít a prohlédněte se z blízka i z dálky ve velkém zrcadle
- Vezměte si do ordinace své blízké, ať vám poradí
- Požadujte účet a prohlášení o výrobku
Je to neuvěřitelné, ale zubní náhradu má v ústech každý desátý Čech. Patříte mezi ně? A jak se vám s ní žije?