Zrůdný příběh: Proč vraždila nacistka Herta Kašparová?

Herta Kašparová byla Sudeťačka, za 2. světové války ještě mladá holka. Narodila se 21. června 1923. Mistr popravčí ji potom oběsil 13. září 1946.

Měla smůlu, protože byla dost ošklivá. S velikou, hranatou bradou a příliš vysokým čelem. Také měla masité rty, ty se povedly, doslova byly určeny k lásce. Jenže, muži ji nevyhledávali. Na svět přišla s pravou nohou stočenou nehezky dozadu. Kulhala.

Snažila se překonat své postižení a vstoupila v Třešti, kde žila, do Sokola. Věřila, že se jí to tam zlepší, a hlavně, že si tam nabalí nějakého kluka. Měla tam hodně kamarádů. S každým zaváděla řeč. Ale žádného milence nezískala. Nikdo po ní nezatoužil, i když ona by jistě byla ochotná...

Její rodiče sem přišli ze Šumperska. Byli utlačovaní, protože se tvářili, že neumějí česky. Hrozilo jim vystěhování. Ale nakonec si Hertin táta – pan výpravčí Kašpar – udělal zkoušky z češtiny, a rodina směla zůstat. Za okupace se Kašparovi přihlásili k Němcům.

Herta nastoupila v Jihlavě jako pořadatelka kartotéky a archivu u gestapa. Pak se tam stala překladatelkou a tlumočnicí. Působila často při výsleších. Sama vyslýchala a začalo ji bavit mučit vyslýchané na genitáliích.

Když se válka chýlila ke konci a v Praze nastalo povstání, v Třešti vyvěsili na radnici československou vlajku a začalo zatýkání Němců. Pravda, Češi si brali jejich majetek a mstili se jim za válku a za okupaci a za všechno zlé.

I ke Kašparovým domů přišli gardisté. Bylo jich dvacet. Našli u nich starou brokovnici. Ukradli, co mohli, a jakýsi železničář Mixa vyhrožoval starému Kašparovi, že mu uřízne koule a znásilní jeho ženu. Holič Bartoš si vzal jejich rodinné úspory a šperky. Gardisté odvedli Kašparovy na radnici, a tam je mlátili a ponižovali. Ženy musely ukázat prsa a dát si všechno líbit.

Čtyři sta německých vojáků dorazilo do Třeště 7. května 1945. Měli i obrněné transportéry. Gardisty postříleli. Pozatýkané Němce osvobodili.

Herta se chtěla za všechno, co musela absolvovat, pomstít. Trvala na potrestání „českých zločinců”.

Nacisté chtěli, aby jim ukázala alespoň deset nepřátel Velkoněmecké říše, které mají popravit. Zatýkali každého, na koho Herta ukázala. A ta se chovala místy jako smyslů zbavená.

Vstupovala do domácností a byla nemilosrdná. Kdokoli, kdo se jí v celém životě jakkoli „dotkl”, to musel odnést. Ukázala na něj, a luskla prsty. Sto lidí dala odvést do místní soudní budovy.

Tam byli všichni mučeni a vyslýcháni, aby se přišlo na to, kdo akci proti Němcům organizoval. Herta diktovala sama do protokolů, kdo se čeho dopustil.

O panu Ladislavu Mikešovi tvrdila, že má doma pušku a pálil na přijíždějící Němce. Pravda byla, že na ně někdo střílel, a nebyl chycen. Mixy se zeptala, kde má ty nástěnné hodiny, které u nich doma seknul, a oznámila, že jejímu otci vyrazil několik zubů. O holiči Bartošovi dosvědčila, co všechno u nich doma sebral. Prstýnek Hertiny matky u něj Němci našli, i když křičel, že nic neukradl.

Mixa volal, že se Herta jenom mstí za svou šmajdavou nohu a za to, že ji žádný chlap nechce. Tím více Herta ukazovala, protože Mixa měl pravdu. Na třiatřicet lidí minimálně ukázala, a prsty luskla. Na své známé i spolužáky, přátele ze Sokola. Ty, kteří byli u nich doma a chovali se tam jako zvěř, sama střelila pistolí do temen hlav.

Osobně zabila i Bohumíra Bílka, krásného a svalnatého kluka, kterého dříve milovala a kterého nenapadlo, že by s ní měl něco mít. Kdyby s ní chodil, mohlo být všechno jiné.

Desítky mrtvých byly zakopány do hromadného hrobu v rohu dvora.

Téhož dne odjela Herta německým vojenským autem do Rakouska i se zavazadly. S falešnými doklady se přidala k sovětské armádě. V Gmündu vařila ve vojenské kuchyni sovětským důstojníkům.

Dokonce se postupně stala milenkou několika z nich. Věřila, že ji Sověti ochrání.

V Československu na Hertu vydaly úřady zatykač. Původně ji policisté hledali v Linci. Ale tam objevili pouze dívku jí podobnou. Nakonec ji v kuchyni Rudé armády sebrali a převezli do vězení v Jihlavě.

Celá Třešť proti ní svědčila. Před lidovým soudem přiznala svou odpovědnost za smrt lidí, na něž ukázala, a které z nich i sama zabila. Ale prohlašovala, že to udělala jako odvetu za to, co Češi provedli jí a její rodině. Za to, jak ji i její matku bili a svlékali. Uznala ale, že znásilněny nebyly. Jak jejímu otci vyhrožovali a zuby vymlátili – dodávala.

Soud odsoudil Hertu za zločiny proti lidskosti k trestu smrti. Nikdy nepochopila, že, a hlavně proč má být popravena. Neznala důvod.

Před smrtí se setkala se svým bratrem Aloisem, který bojoval proti nacistům, a vyčetl jí, jak moc poškodila rodinu. Žádala ho, aby ji pomstil. Čechy proklela. Alois jí odmítl vyhovět.

Poprava byla veřejná – za účasti několika tisíc diváků včetně dětí. Proběhla v osm hodin třicet osm minut ráno. Děvče mělo na sobě krátké, veselé šaty a sandály.

Kat odsouzenou oběsil na šibenici, složené z třímetrového prkna o šířce 60 cm a tloušťce 5 cm. Spodek prkna byl zakopán dosti hluboko do země. Na vrchol prkna připevnil kat železný hák. Na něm Herta visela. Po pokynu katovi k vykonání popravy ji oběsil a zlomil její vaz.

Z popravy byly vyrobeny pohlednice na památku, které se kolportovaly volně v trafikách. Hertu pohřbili na jihlavském hřbitově do neoznačeného hrobu.

Znali jste tento pohnutý příběh?