Článek
Je to těžké dilema! Co by člověk pro radost milovaného dítěte neudělal... Proč ale vyhazovat peníze oknem? Možná vám vadí i pocit, že se nákupem takového předraženého nesmyslu zařazujete do konzumního stáda. Kupují to všichni, tak to musíme mít taky? Tůdle! Panenka jako panenka. Vždyť to ta holka ani nepozná!
To není ta správná!
Je nám líto, ale buďte si jisti, že pozná – spolehlivěji než vy. I děti, které si ještě nedokážou přečíst nápis na krabici, velmi dobře rozeznají „pravou“ panenku od té levnější. Originál znají od kamarádek, z reklam v TV a všímají si detailů, které vy nepostřehnete. Pokud si nenapsala prostě o miminko, ale o Baby Anabell, jakákoli jiná panenka bude zklamáním. A pod vánočním stromkem místo nadšení nastane slzavé údolí. Co ale s tím? Koupit dítěti všechno, na co jen pomyslí, je jednak nemožné, jednak velmi, velmi nezdravé. Jak to udělat, chceme-li dítě vychovávat ke skromnosti, a zároveň mu nepokazit Vánoce?
Každý touží po tom udělat opravdovou radost. Co když ale nejsou na náročná přání peníze?Foto: thinkstock
Dlouhodobou touhu splňte
„Je třeba rozlišovat mezi náhlými nápady – třeba na základě reklamy v televizi – a opravdovou touhou. Poznáte to snadno – opravdové přání prověří čas. Budete o něm slýchat ne dva týdny před Vánocemi, ale celé měsíce. Dítě vás bude tahat do hračkářství, aby vám svého favorita ukázalo, bude si ho půjčovat od kamarádů... a když ho Ježíšek tentokrát nepřinese, bude si ho přát napřesrok,“ myslí si rodinná poradkyně Ludmila Jandová.
Klidně nechte dítě toužit, protože radost po dlouhém čekání je nejsladší. Ale nakonec tohle přání přece jen splňte, pokud je to jen trochu možné. Abyste nedopadli jako naše čtenářka Jitka Janáčková, která v diskuzi napsala: „V 5 letech jsem si napsala o piáno. Dostala jsem mluvící panenku. V 6 letech jsem si napsala o piáno, dostala jsem výbavu do školy. V 7 letech jsem si napsala o piáno, a Ježíšek mi přinesl rybářský prut.“
Proč děti chtějí značkové hračky?
Jsou zmasírované reklamou, jistě. Ale nejde jen o ni. Některé z těch panenek nebo auťáků ve skutečnosti vytvářejí sociální status svých majitelů. Stačí je mít, zamachrovat s nimi ve školce nebo ve škole, a jejich vlastník se rázem stává správným borcem či super holkou. Snaha zapadnout do kolektivu, ke které patří i věci, jako mají ostatní, ovládá děti od školky až po konec střední školy. Nezávislost na názoru okolí přichází až s dospělostí – a přiznejme si, někdo k ní nedospěje vůbec. Tím, že budete módní hračky dítěti trvale odpírat, ale dosáhnete pravého opaku: budou jim přikládat nepřiměřenou důležitost.
Bylo to v každé době: majetek určuje společenský status člověka, a to i dítěteFoto: thinkstock
Jak usměrnit hromadu vánočních přání?
Zklamání nejlépe předejdete, pokud dopis Ježíškovi projde „korekturou“ ještě před vylepením na okno. Děti to pochopitelně zkouší, je ale na vás, abyste jim vysvětlili, že jsou vaše finanční prostředky omezené (případně že Ježíškovi musí zbýt nějaké dárky i pro jiné děti). V některých rodinách se osvědčila i metoda „tří balíčků“: potomek ví, že pod stromečkem nakonec budou přesně tři dárky. Učí ho to přemýšlet nad tím, co vážně moc chce, a bez čeho se může obejít. „V každém případě by mělo najít pod stromečkem aspoň některou z věcí, které si přálo,“ uzavírá psycholožka Naděžda Verecká.
Museli jste někdy řešit podobný „značkový“ problém? A jak to dopadlo?
