Život žen 30 let od Sametové revoluce. Za tohle jí vděčíme

První roky po listopadu 1989 přinesly zákonné změny, které napravovaly ty nejzásadnější křivdy. Z legislativy zmizel článek o výsadním postavení komunistické strany, naopak nově přibyla svoboda slova a pohybu a mnoho dalších, pro nás dnes už samozřejmých věcí.

Kromě toho proběhlo následujících 30 let obrovské množství malých a zdánlivě ne příliš významných změn, které ale znamenaly opravdu hodně pro ženy. Jak vypadá ta ženská svoboda, za níž se také vyplatilo cinkat klíči?

Komunistický režim ve svých počátcích (50. léta) vyháněl ženy od sporáků budovat režim a nazýval to osvobozením pro něžné pohlaví. Ten obrázek byl jednoduchý – i ty nejmenší děti šťastné v jeslích a školkách, matky nadšené, že mohou svůj čas investovat do budování státu.

Realita byla ale trochu jiná. Od domácích povinností a péče o děti totiž ženy nikdo neosvobodil, i proto se pro toto období ujalo pojmenování dvojitá směna či dvojité břemeno.

I dnes mnoho maminek pracuje (a průzkumy ukazují, že české ženy chtějí pracovat, chtějí se realizovat i jinak než mateřstvím), ale jsou tu rozdíly. Například samoživitelky to měly těžké v každé době, ale přesto jim ta současná nabízí více možností. Společnost je čím dál víc nakloněna částečným úvazkům, možnostem alespoň částečně pracovat z domova, a podobně. Ačkoli do ideálu nám ještě dlouhá cesta zbývá.

Zásadní je pro tuto problematiku ale i změna ve školství. V době komunismu sice fungovaly jesle i školky, ale šlo o jednotnou výchovu – předepsaný systém, který naprosto opomíjel osobní potřeby jednotlivých dětí (pamatujete na povinné spaní po obědě, kdy těm, co nedokázaly usnout, dávaly učitelky přes obličej ručník?).

Dnes je mnohem víc možností: lesní školky, jazykové školky, nejrůznější rodinné kluby, sdílené hlídání dětí, soukromé chůvy a tak dále. A i když stojí některé služby dost peněz, pořád je tu možnost volby.

Samozřejmě je co zlepšovat (ženy jsou stále placeny hůř než muži, na významné pozice se jich dostává méně než mužů…), ale minimálně v oblasti péče o domácnost a děti se to hodně zlepšilo. A nejde jen o to, že moderní muži se nestydí vzít vysavač do ruky, ale jde i o legislativní změny. (Jste doma za služku? Tyhle 4 věci byste měla udělat!)

Právo na otcovskou poporodní péči (na dobu prvních šesti týdnů od narození dítěte) a na otcovskou rodičovskou dovolenou (od šesti týdnů dítěte až do jeho tří let), to jsou věci, o kterých se ženám (a mužům) za komunismu nemohlo snad ani zdát.

Rozhodnout si, zda chci, či nechci dítě? Dnes samozřejmost. Za komunismu ale ženy moc velkou kontrolu nad svým tělem neměly. Nejen banány byly totiž nedostatkovým zbožím, stejně tak i kondomy (prodávaly se tu jen české Primeros) či hormonální antikoncepce.

Té se české ženy dočkaly až v roce 1965, když přišly první pilulky Antigest (český výrobek, ty západní se sem nevozily). Byly ale jen na předpis, který dostávaly ženy ze zdravotních důvodů či ty, které už měly hodně dětí.

Později se to sice začalo zlepšovat, přibylo nitroděložní tělísko Dana a pár dalších pilulek a v 80. letech už řada žen nějakou antikoncepci brala, ale pořád to byl jen velmi malý výběr. A když si vaše tělo s něčím z toho mála, co bylo k disposici, nerozumělo, měly jste prostě smůlu.

Kvůli nedostatečným antikoncepčním možnostem bylo dost žen, které nechtěně otěhotněly. A když matkami opravdu být nechtěly, čekalo je totální ponížení a psychická potupa. Stanuly totiž před interrupční komisí, která za ně rozhodovala o tom, co smí a nesmí udělat se svým tělem. Přerušení těhotenství bylo sice legální, ale domoci se interrupce byl ponižující proces. A samozřejmě tu byly i tajné pokoutné domácí potraty schopných, ale bohužel i neschopných gynekologů.

V polovině 80. let byly komise zrušeny a miniinterrupce (do 8. týdně těhotenství) byly povoleny bez omezení. Ale vzhledem k tomu, že stále existovala minimální sexuální osvěta, stal se samotný zákrok vlastně antikoncepcí. Dokazují to statistiky, podle kterých u nás začal klesat počet interrupcí s rokem 1990, tedy s otevřením trhu a s lepším přístupem k informacím.

V minulosti ženy rodily a muži to zapíjeli. V podstatě jim totiž nic jiného nezbývalo, porodnice pro ně byly místem zapovězeným. Svého potomka si mohli možná přes sklo na pár minut prohlédnout, manželce do okna zamávat a u sestřiček jí nechat pár podpultových pomerančů.

I tohle se začátkem 90. let změnilo a v českých porodnicích se čím dál víc tatínků stávalo svědky příchodu svého potomka na svět. Z porodu se stala záležitost muže a ženy, dvou milujících rodičů, pro které je narození miminka stejně emočně silnou záležitostí. Možnost mít partnera u porodu je dnes naprostý standard.

Tohle je snad jedna z nejúžasnějších změn. Před revolucí bylo téma domácího násilí tabu, nikdo to neřešil. Ženy, které občas dostaly od partnera pár facek, ani nenapadlo se nějak ohradit nebo dokonce bránit. Byla to skoro až společenská norma a mnohé ženy skutečně věřily tomu, že si výprask zaslouží.

Ne že by dnes domácí násilí  neexistovalo, ale díky osvětě, nejrůznějším nápomocným organizacím a legislativním změnám jsou na tom dnes ženy daleko lépe. Například máme zákon na ochranu před domácím násilím, policie má právo násilníka vykázat ze společného bytu či domu jen na základě podezření. Ženy se staly sebevědomějšími a vědí, že je naprosto nepřijatelné, aby jim muž jednu plácnul, a že mají právo se bránit.

Otevřené hranice a především volný trh přinesl do života žen tisíce drobností, na první pohled malicherností, které ve srovnání s nesvobodou nejsou tak zásadní, přesto je život žen s nimi mnohem příjemnější.

Až se budete příště rozhodovat, zda do košíku hodit vložky s křidélky či bez, zda chcete takové či makové tampony, vzpomeňte si, že byly doby, kdy tahle základní ženská potřeba nebyla skoro k dostání. A že i v době, kdy vložky v obchodech byly, byla jejich kvalita dost tristní. A tampony? Tahle vychytávka byla běžně k dostání opravdu až po roce 1989.

Až budete stát v nákupním centru a budete přemýšlet, zda si na maturitní ples svého syna pořídíte ty či ony večerní šaty (manuál pro královny plesu), vzpomeňte si na pokoutné pašování Burdy, obkreslování střihů a vrčení šicího stroje dlouho do noci.

Pokochejte se všemi kosmetickými vychytávkami, které máte v koupelně, začtěte se do svého oblíbeného zahraničního časopisu, poslechněte si hudbu, která se vám líbí, těšte se na vánoční výlet do Vídně s kamarádkou, radujte se z výběru ovoce, které může vašim dětem nadělit Mikuláš. A važte si toho, že vaše ratolest může studovat kde chce a co chce!

Ženy to v minulosti nemívaly lehké. Vybojovat si místo, v němž by nebyly jen mazlíčkem muže, který musí svého pána slepě poslouchat, nebylo snadné. Zabralo to mnoho let. 100 let republiky: Co všechno se pro ženy změnilo?