Článek
„Mami, povídej, jak jsem se narodila…“ Příchod na svět děti většinou fascinuje a mnohé milují vyprávění, jak se na ně rodiče a celá rodina těšili a jak o nich sestřičky říkaly, že mají nejzvučnější hlas z celého oddělení. Odloženým dětem tyto příběhy nemá kdo vyprávět – k pěstounům nebo adoptivním rodičům se dostanou často až měsíce po porodu. Přitom jich je ročně v českých porodnicích odloženo zhruba pět set.
Žít svůj život už od narození
Projekt Život v kufříku vznikl proto, aby zdravotní sestry a lékaři v porodnicích mohli těmto dětem zaznamenávat jejich první dny a týdny. V kufříku vzpomínek na odložená novorozeňátka tak čeká třeba první lahvička, dudlík i pletené ponožtičky a také album na první vzpomínky.
Tenhle krásný a úspěšný projekt na podporu odložených novorozenců založily Martina Wojtylová Opava a Iva Barnincová Říhová v roce 2015. Původně chtěly pomáhat pražské vinohradské nemocnici a dnes podporují 59 českých porodnic. Zkušené lektorky a koučky spolu se svým týmem rozšiřují pole působnosti o preventivní programy zaměřené na školáky, seniory i zdravotníky. S Martinou Wojtylovou Opava jsme si povídali, jak to celé začalo a jak projekt pokračuje.
Kdy se začal psát příběh Života v kufříku?
O odložené děti jsem se začala víc zajímat během prvního těhotenství, kdy jsem se poznala se zdravotní sestřičkou z novorozeneckého oddělení na Vinohradech. Ta mi vyprávěla, že ročně mají 25 odložených dětí a s ostatními sestřičkami pro ně začaly připravovat vzpomínkové balíčky – kufříky. Někdy sehnaly peníze na větší balíček, jindy jen na lahvičku nebo hračku. Aby ty děti neodcházely s prázdnou... A já jsem se rozhodla, že se zapojím a zkusím pomoct.
Jakým způsobem jste se do toho pustila?
Nejdřív jsme s kamarádkou Ivou nafotily kalendář s uměleckými akty a výtěžek z prodeje – 70 tisíc korun – jsme chtěly věnovat Vinohradům. Ale tak jednoduché to nebylo. Jako fyzická osoba jim nemůžete jen tak dát peníze, aby dětem nakupovali dárečky nebo je fotili. Sestřička si to od vás nemůže vzít, musíte být organizace, která oddělení předává oficiální dar.
Jak jste to vyřešily?
Založily jsme nadační fond La Vida Loca a zavázaly jsme se Vinohradům pomáhat. To bylo v roce 2015. A vzápětí nás kontaktovaly další nemocnice – Motol, Apolinář, Olomouc, Ostrava a Hradec Králové, rozkřiklo se to velmi rychle. Hned na začátku jsme si řekly, že nebudeme nikde klepat a tlačit, aby s námi někdo kufříky připravoval. Ta iniciativa musí přijít od sestřiček a lékařů, protože je to jejich čas navíc. Oni v tom musí vidět smysl, ne povinnost. A v současné době jsme v 59 porodnicích, které nás samy oslovily!
A co navíc tedy musejí zdravotníci pro odložeňátko udělat?
Doplňování fotoalba, focení u koupání, procházek, papání. Vyplňování deníku, otisky nožiček a ručiček. Něco miminku sami vyrobí a pletou, píšou mu vzkazy a přání od sudičky do života. Zapojují se i lékaři, porodníci, kteří doplní své přání do budoucna nebo informace o tom, jak děťátko přišlo na svět, aby byl kufřík plný informací a detailů z jeho prvních dnů, týdnů i měsíců v porodnici.
Co se vlastně děje s miminkem, když nejde s mámou domů?
Nejdřív se čeká, až soud rozhodne, kam půjde. Teď to už nebudou kojenecké ústavy, ale přechodní pěstouni na rok. Biologická maminka má dlouho možnost ozvat se a o miminko se přihlásit. Mnohdy stačí jen projevit zájem a zmaří tak možnost adopce. Legislativa bohužel nechrání dítě, ale matku. Na druhou stranu, ty ženy nemají lehkou situaci a nemají komu říct o pomoc. Většinou mají mizivé vzdělání, nemají rodinné zázemí, jsou na ulici nebo v azylovém domě. Někdy jsou ještě na škole...
Co by podle vás v této situaci nejvíc pomohlo?
To je těžká otázka. Je to samozřejmě velmi individuální, každá žena má svoje důvody a mnohdy dá odložením dítěti šanci. Ale někdy by stačila větší osvěta a pomoc dostat se zpátky na vlastní nohy, protože chybí záchranná síť.
Věřím, že kdyby se s těmito ženami víc pracovalo, počet odložených dětí by byl nižší. Což dokazuje jeden krásný příběh s happy endem z Karlových Varů, kdy maminka odložila miminko, ale sestřička byla vnímavá a vycítila, že by to mohla zvládnout, kdyby jí někdo pomohl. Přihlásila se jako přechodná pěstounka na rok a během té doby se věnovala i mamince, učila ji pečovat o miminko, komunikovat s ním, vzchopit se, najít si bydlení a práci. A po roce a po ohromné administrativní práci pěstounky, včetně žádostí u ombudsmana, se to podařilo. Maminka se postavila na nohy a miminko dostala zpátky do péče.
A co je obsahem kufříku?
Je tam pletená hračka, pletené kabátky, ponožečky a čepička, které pro nás pletou dobrovolníci, například dámy v domovech důchodců. A my tak pro všech 500 dětí máme soupravu. Dále kupujeme kojeneckou lahev, dudlíček a jedinečné album, které jsme letos v květnu pokřtili.
O jaké album se jedná?
Je to deník a fotoalbum děťátka, kde z každé stránky pozná, že ho lidi měli od narození rádi. Je ale psané na míru těmto dětem, neobsahuje tedy informace typu To je tvoje maminka a tatínek, ale píše se tam o blízkých lidech a podobně. Hlavním smyslem je, aby pěstouni mohli dětem vyprávět o tom, jak přišly na svět. Kufřík už takhle získalo 1 500 dětí.
Jaká je zpětná vazba od pěstounů, případně od dětí?
Nejstarším dětem je šest, tam ještě chvilku počkáme. Ale pěstouni a adoptivní rodiče dávají krásnou zpětnou vazbu, protože s děťátkem můžou procházet kufřík, povídat si o jeho začátcích a touhle cestou je seznamovat s jejich životním příběhem.
Říkala jste, že spolupracujete také s domovy důchodců?
Poprosili jsme přes sociální sítě, aby nám lidé pomohli naplnit kufříky, a strhla se smršť. Dámy z domovů pro seniory jsou nadšené, že mohou být součástí něčeho většího. My za nimi i jezdíme a ty příběhy jim vyprávíme.
Kufříky to sice začalo, ale vaše aktivity jsou dnes bohatší...
Kromě práce okolo kufříku přednášíme na školách v rámci preventivního programu Život a já. Chceme dětem pomoct si uvědomit, jak důležité je vybudovat si bezpečnou síť, vazby a podobně. Díky covidu jsme se dostali i k pomáhání zdravotníkům a vymysleli jsme program Sebezáchranka.
A ten spočívá v čem?
Naši odborní lektoři jsou vyškoleni k poskytování komplexní péče o jednotlivce a skupiny v mimořádně náročných obdobích a učí zdravotníky sebepéči a práci s energií. Vedou je k uvědomění, že když energie dojde, jede se na baterky a může dojít k vyhoření. A oni nám říkají, že na baterky jedou už několik let, rozpadá se jim rodina, jejich vlastní děti mají pocit, že máma zachraňuje v nemocnici, ale ony jí jsou jedno. Dáváme prostor říct, že milují své poslání, ale někdy jim to škodí v osobním životě. Měli by se mít na prvním místě. A když to slyší od někoho zvenku, tak si to zase uvědomí.
Jak lze Životu v kufříku pomoct?
Možností je vícero. Lze poslat jakoukoli částku na nadační účet, koupit si malý nebo velký kufřík vzpomínek, čímž přispějete na kufřík pro odložené děťátko, nebo za 2 750 Kč koupit kompletně vybavený kufřík vzpomínek pro jedno odložené novorozeňátko.
Lze se i přihlásit jako dobrovolník a kufříky nabalit a zavézt do porodnice. Můžete plést, vyrábět, koupit lahvičky, dudlíčky. Můžete pro nás uspořádat akci, kde se kufřík představí.
Jaké máte plány a sny do budoucnosti?
V roce 2015 jsme si říkaly, že pokryjeme všechny porodnice. A letos se nám to podaří, zanedlouho jich bude 60. Jsme u cíle a teď potřebujeme projekt stabilizovat, vše ufinancovat. Chceme dál pomáhat odloženým dětem a jejich náhradním rodinám, stejně jako zdravotníkům.
Kam byste ráda, aby se váš projekt posunul?
Nebyl by problém rozšířit kufřík za hranice, klidně za oceán. Už teď nás z ciziny oslovují, v zahraničí totiž koncept kufříku nenajdete. A chtěli by instrukce a franšízu, protože vnímají, jak unikátní a zásadní to je pro budování zdravé osobnosti dítěte.
Na české zdravotnictví je populární nadávat a hledat, co zlepšit, přitom vy máte skvělé zkušenosti. V čem vidíte největší sílu?
V samotných zdravotnících. Sestřičky dětem pomáhají nad rámec své pracovní náplně, dělají to zdarma a po pracovní době. Že udělá odloženému dítěti o tlapku navíc do kufříku, i když už by mohla dávno jít domů, toho si vážně moc cením.
Chcete pomoct odloženým dětem, aby získaly šanci budovat si zdravou osobnost už od narození, i když jejich start do života nebyl ideální? Více informací najdete na stránkách projektu Život v kufříku.