Článek
Na úvod si ujasněme pojmy. Podle zahradní architekty Kateřiny Karasové z ateliéru Avantgarden existují dva typy živých plotů: stříhaný (tvarovaný) nebo volně rostoucí. Stříhaný živý plot potřebuje menší prostor k životu a často bývá hustší. Naopak si žádá více vaší pozornosti v podobě pravidelného tvarování. Volně rostoucí živý plot chce sice více prostoru, ale je méně náročný na péči a také více kvete, a tím i plodí.
Stříhaná stěna z habru obecného je opravdu efektníFoto: plant publicity holland
Náhrada běžného plotu? Skvělý nápad!
Vyměnit standardní plot živým jde, ale ne všude. Stříhané ploty se nehodí na extrémní stanoviště, kde je příliš sucho, nebo naopak moc mokro či déletrvající stín. Pokud přesto toužíte po živé bariéře na těchto místech, volte volně rostoucí.
A kde se hodí jako náhrada běžného oplocení? U předzahrádek ve městech i na vesnicích, u chaty, na statku v řídce osídlených oblastech, kolem sadů, golfových hřišť a podobně. Například dostatečně vysoký nebo volně rostoucí trnitý plot z hlohů dřišťálu trnek nebo růží je v podstatě neprůchodný (pokud nepočítáte zajíce a menší zvěř).
Že ani jeden z uvedených příkladů není váš případ? Nesmutněte, i vy můžete použít živé ploty pro předěly zahrady, třeba užitkové od okrasné, k přepažení místa pro hosty od soukromého pozemku, hodí se i pro zakrytí nevzhledných staveb a výhledů.
Nižší tvarované živé ploty se hodí například do předzahrádek nebo k oddělení jednotlivých částí zahradyFoto: OBI
Jaké rostliny?
Pro stříhané ploty obecně zahradní architektka doporučuje: „Z listnatých zástupců opadavých, a těch je nejvíce, nejspolehlivěji a rychle rostou habr, buk, ptačí zob, babyka a svídy - krvavá, bílá. Dále také meruzalka horská, muchovníky, hlohy, dřišťály, temnoplodec, skalníky - lesklý, Dielsův, dřín a jiné," říká odbornice a pokračuje: „Z neopadavých se často používá zimostráz, hlohyně nebo bobkovišeň, ale ta se po letošní zimě ukázala také poměrně choulostivá. Pomalu stejně jako cesmína, která je u nás často k vidění a líbí se pro své dekorativní listy i plody.“ V praxi by možná nevadil menší plot na chráněném stanovišti, ale rozhodně ne na velkých plochách a otevřeném terénu.
Aby byla nabídka kompletní, vybírat se dá i z jehličnanů. Například tis, který sice pomalu roste, ale je velmi dlouhověký. A navíc podle Mirky Paclové z firmy Hortiservis představuje spolehlivý tip na stinné stanoviště. A co dál? Mnohdy lidé vysazují túje a otužilejší cypříšky, případně smrk.
Víte, že živý plot z listnáčů se dá průběžně zmlazovat řezem, znova zhoustne a bude vypadat skvěle, kdežto proschlý jehličnatý plot (kromě tisu) už nikdo do krásy neprobere?Foto: danuše design
„Někdy však mám pocit, jako by nic jiného než túje a cypříšky neexistovalo, tak moc se u nás používají. Své místo určitě mají například při oddělení zahrady od ulic a silnic s hustým provozem, jinde ovšem působí příliš strnule. Tomu se dá trochu pomoci ,přísadbou' některých vitálních popínavek – prorostou jehličnany, a ještě je oživí – například plamének tangutský či přísavník pětičetný,“ radí Kateřina Karasová.
Pro volně rostoucí ploty se hodí většina jmenovaných listnatých rostlin, vždy si však předem ověřte, do jakých rozměrů se rostlina rozroste. A podle toho ji volte.
Vybírejte pečlivě!
Důležité však je vybírat nejen správné rostliny, ale myslet také na přírodní podmínky vašeho pozemku. Například zmiňované cypříšky vyžadují dostatek vláhy a nesnášejí posypové soli.
Jednou z výhod listnatých živých plotů je hra barev, takhle krásně vypadá buk lesní na podzimFoto: plant publicity holland
Také vás napadlo, že by živé ploty mohly nabízet přidanou hodnotu v tom, že pod nimi třeba roste méně plevelů? „Růstu plevelů nezamezují, pokud tedy nemyslíte vzrostlý živý plot s nízko rostoucími větvemi, pod kterými je sucho, a tudíž se tam ničemu nedaří. Všechny však nabízejí obecně platné výhody zeleně, včetně zlepšení mikroklimatu, zachycení prachu a podobně,“ uvádí Kateřina Karasová.
A to už stojí za zvážení, co říkáte?
