Živá fasáda: Opravdu ničí zdi a láká hmyz do domu?

Kolem zelené neboli živé fasády, obrůstání venkovních zdí domu popínavými rostlinami, koluje hned několik mýtů. Například ten, že ničí omítku i zdi. A lákají do interiéru hmyz a další nevítané hosty. Pravdou je, že většině nevýhod, o nichž se v souvislosti s porostlou fasádou mluví, lze velmi snadno předejít. Namísto zničeného domu vám pak přinese nespočet praktických výhod, které oceníte během léta i zimy.

Jeden z mýtů o živé fasádě praví, že je pro zdi nebezpečná. Může to být samozřejmě pravda, ale jen v případě, že stavba byla již předtím poškozená. Rostlinky se snadno dostanou do nejrůznějších trhlin a prasklin ve fasádě či do zvětralé omítky a její stav mohou skutečně zhoršit. Pokud tedy přemýšlíte nad tím, že byste břečťanem skryli nevzhlednou fasádu, raději si to rozmyslete nebo ji před pořízením rostlinky opravte.

Případné zájemce o zelenou fasádu často odrazuje potenciální množství hmyzu a ptactva, které k domu rostlinky přivábí (co proti komárům na zahradě). Především pak na jaře a v létě, kdy jsou pro ně neskutečným lákadlem. Jejich pozornost se ale většinou bude točit kolem květenství, váš interiér je příliš zajímat nebude. A případné návštěvníky mohou hravě zastavit sítě v oknech.

Tou největší nevýhodou živé fasády je, jak velký závazek představuje. Jakmile se pro ni jednou rozhodnete, jen těžce se tento krok bere zpět. Rostliny vedené přímo po povrchu zdi se na ní přichytávají pomocí přísavek a přísavných kořenů. Přestože zdem tím nijak neubližují, velmi špatně se odstraňují. Často je třeba je z omítky oškrábat, což vyžaduje poměrně dost času a úsilí.

Přitom ale není důvod je odstraňovat, živé omítky mají mnoho výhod. Mezi listy a zdí vzniká několikacentimetrová mezera, v níž téměř neproudí vzduch. Tato vrstva je schopna účinně vyrovnávat teplotní rozdíly a funguje jako skvělá tepelná izolace. V létě brání přehřívání stěn domu a pomáhá v něm udržet příjemný chládek, v zimě naopak zmírňuje únik tepla, čímž vám pomůže ušetřit trochu energie.

Izolovat umí také před hlukem zvenčí a zářením.

Dům chrání také před deštěm a silným větrem. Voda se namísto na zdech zadrží na listech, z nichž pak snadno steče dolů. To je dobrou prevencí proti prosakování zdí a vzniku plísní.

Listy pnoucích rostlin v okolí domu odpařují vodu, čímž zvlhčují a okysličují vzduch. Navíc pohlcují prach a další nečistoty, díky čemuž se vám do bytu při větrání dostane mnohem čistší a zdravější vzduch.

Na fasádu si můžete pozvat stálezelené nebo opadavé rostliny. Mezi nejoblíbenější stálezelené patří břečťan popínavý, který si libuje ve stínu a svědčí mu severní zdi. Roste pomaleji (jeho odstraňování je opravdu obtížné), pyšní se ale celoročně zeleným listím. Tuzemské podmínky má rád i brslen Fortuneův a zimolez Henryův, přičemž druhý zmiňovaný potřebuje ke svému popínání konstrukci vzdálenou alespoň 15 cm od zdi.

Nejčastěji pěstovanou opadavou rostlinou je loubinec pětilistý nebo trojlaločný, který roste velmi rychle. Na podzim hrají jeho listy krásnými barvami, v zimě ale zůstanou na zdi jen propletené výhony. Daří se mu na dobře osvětlených místech, především na jižní či západní straně. Loubinec trojlaločný se popíná stejně jako břečťan na omítce, loubinec pětilistý potřebuje vlastní konstrukci. Na konstrukci poroste také vistárie, plamének nebo trubač (tyhle květiny vás můžou zabít).

Kromě toho, že by rostliny měly mít opravdu zdravé a nepoškozené zdivo či vlastní konstrukci, potřebují jednou za čas i nějakou tu péči. Tedy alespoň pravidelné zastřihávání, které pomůže hlavně vám. Zabrání totiž rostlinám, aby se dostaly na nevyžádaná místa, například pod tašky na střeše, do okapů či okenních tabulí, větracích otvorů nebo na střechu. Zastřihávejte je podle potřeby, minimálně dvakrát do roka.

A jak na zelený trávník, aby vám ho sousedi záviděli? Víte, jak často sekat a kdy vertikutovat?