Židovská Praha rabína Löwa

Každý týden zde vyprávím o některém českém městě, o jeho krásách, tajemstvích a příbězích s ním spjatých. Dnes navštívíme „židovskou“ Prahu a čtvrť zvanou Josefov. Víte, kdo byl Mordechaj Maisel, nebo jak to bylo s rabínem Löwem?

Mířím na místa sobě blízká. Od kostela svatého Mikuláše sem vstupuji křivolakou ulicí Maiselovou. Ta ulice se jmenuje po člověku, který svou hlubokou vírou a zároveň i financemi hodně ovlivnil vzhled této části Prahy. Podporoval židovské učence, pomoc poskytl i těm nejubožejším. A investoval do synagog.

Mordechaj Maisel, muž který je prototypem pravého Žida. Jsou to lidé, kteří především pomáhají jeden druhému, mohou-li. Samozřejmě, pokud někdo z nich nezradí víru a židovskou morálku.

To vládl v Čechách císař Rudolf II. On se dal hodně ovlivňovat svými rádci a našeptavači. Jednou mu vysvětlili, že Židé jsou hrozní lidé a že by měli z Prahy vypadnout. Že totiž lichvaří a vůbec jim jde jenom o peníze. Císař těm pomluvám uvěřil a vydal výnos, kterým veškeré Židy z Prahy vypověděl.

Židé nejdřív nevěděli, co dělat, ale nakonec šli za rabínem Löwem, aby jim poradil a z té situace je vysekal. Vždyť za tohle určitě může nějaký zlý dybuk, který chce, aby Židé vzali své ranečky a zase šli pryč a nechali tady skoro všechno, co za život naspořili.

Do Prahy přišli Židé v polovině 10. století a první synagogu si postavili v roce 1124 pod Hradem. Obci založili ve 12. století. Královská privilegia dostali od Přemysla Otakara II. roku 1254.

Píše se v nich: „Zpustoší-li křesťan jakýmkoliv zlomyslným činem jejich hřbitov anebo násilím se na něj vloupá, k smrti bude odsouzen a všechno jmění jeho připadne komoře královské.“ Vznikl renesanční hřbitov. Původně se Židé pohřbívali v Židovské zahradě u Vyšehradské cesty.

Teď již bude třeba přistoupit přímo k Josefovu.

Rabín Löw pochopil, že jednak musí něco vymyslet, a zároveň, že se musí s císařem setkat, aby mu to správně vysvětlil. Pochopitelně, že Židům nezbývalo, než do té věci investovat hodně peněz, aby to vyšlo.

Rabín se v zimě a ve sněhu vydal na Karlův most a čekal tam na Rudolfa II. Protože na Hrad ho nepustili a přes most císař jednou prostě jet musí. Tři dny tam moudrý muž vyčkával, než se dočkal a vprostřed vánice vpadl do kočáru s císařským erbem.

Na Josefově je nejstarší dochovaný židovský hřbitov v Evropě, ležící na nejvyšším místě tohoto území. S hroby, které tu jsou – kvůli nedostatku místa – umisťovány nad sebou. Ve dvanácti vrstvách.

Novorománská obřadní síň bývala márnicí pražského Pohřebního bratrstva Chevra kadiša. Márnice je v suterénu.

Židovská, nejprve barokní, později renesanční radnice.

Pochopitelně synagogy. Pinkasova goticko-renesanční z 16. století.

Klausová barokní ze 17. století je největší v celém ghetu.

Staronová synagoga je gotická, složená z malých domečků. Vyrostla ve druhé polovině 13. století. Patří k nejstarším v celé Evropě.

Možná že na její půdě žil slavný Golem. Nebo spíše ležel poté, co mu rabín Löw vyňal z úst tajnou kabalistickou formuli. Krátce po začátku šabatu jej uspal. Rabín Löw tehdy přerušil bohoslužby a porušil zákaz pracovat. Po odzpívání 92 a 93 žalmu. Těmi se šabat vítá. Když se vrátil zpět do synagogy zazpíval žalmy znovu, jakoby nic. Jakoby vše zkamenělo v mlčení nevědomosti hříchu mezi tím. Od těch časů se udržuje ve Staronové synagoze tento liturgický zvyk podnes.

Synagoga se stala tajemnou skrýší všelijakých živlů, jak praví legendy. Při požáru (1689) celé okolí lehlo popelem. Nikoliv toto místo. To zůstalo neporušené. Ono nemá v sobě dřevěné součásti. A také, synagogu chránili křídly andělé změnění v holubice.

Jak byl rabín Löw v kočáře, nedal se už zastavit. Mluvil a mluvil, přesvědčoval a k sobě domů na kafíčko zval.

Císař podlehl, protože mu rabín slíbil, že mu předvede podivuhodný vynález jehož prostřednictvím uvidí živé obrazy na stěně. Skutečně večer dorazil.

Löw mu předvedl cameru obscuru, kterou nedávno výhodně zakoupil. A na stěně viděl panovník Pražský hrad, Karlův most a všemožné kostely pražské.

„To musím mít,” prohlásil císař.

Rabín měl jednu podmínečku.

Rudolf se trochu kroutil, ale nakonec tu cameru obscuru tolik toužil mít, že zrušil svůj výnos a povolil Židům dále v Praze žít.

Jistě ještě renesanční Vysokou synagogu, kterou zaplatil pan Maisel. Je tu mnoho svitků Tóry a stříbrných předmětů. Rodinnou Maiselovu synagogu. O kousek dál novogotickou Španělskou synagogu.

Vedle ní pomník Franze Kafky. O hodně dál secesní, s maurskou stylizací, Jeruzalémskou (Jubilejní) synagogu. V ní je mnoho nápisů. Třeba: „Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně.“

Proč vstoupit na židovské území? Je tu možno potkat Golema. I když třeba jen ve snu. Ale hlavně je zde dobře každému, kdo s dobrým přichází.

Jak se vám vyprávění Jana Žáčka líbilo? Komu to nestačí, přečtěte si ještě historku o tom, jak radním v Plzni přirostla lavice k zadnici. A jestli vás lákají místa plná pověstí, podívejte se na pořad TaJeMno Televize Seznam!