Jak naše zdraví ovlivňuje osamělost? Kromě deprese a demence se objevují i sklony k závislostem

Pokud patříte mezi samotáře a popovídat si vám stačí jednou za čas, je všechno v pořádku. „Pocit osamělosti je pocit – a jako takový je přechodný, dokud se v něm nezačneme utápět – a také by měl být ovlivnitelný rozumem,“ potvrzuje internistka, systemická terapeutka a propagátorka zdravého životního stylu Kateřina Cajthamlová.

Problém nastává v případě, když si připadáte izolovaní a je vám z toho smutno. Potom je osamělost považována za rizikový faktor řady civilizačních chorob, které souvisejí i s předčasným umíráním.

Lékaři a psychologové spojují osamělost s chronickým stresem, zhoršenou kvalitou spánku, dokonce s rizikem srdečního onemocnění, zhoršenou funkcí imunity, dále s poklesem poznávacích funkcí, s depresí a dokonce s kratší délkou života. Jak s tím vším může osamělost souviset?

Důkazy naznačují, že lidé, kteří se cítí osaměle, mívají tendence devastovat své tělo nezdravými životními návyky. Mají menší motivaci sportovat, sklouzávají k berličkám majícím za účel zlepšit jejich psychické rozpoložení, jako je užívání alkoholu nebo drog či kouření nebo záchvatovité přejídání. Všechny tyto zvyky samy o sobě ohrožují celkové zdraví a v dlouhodobém horizontu významně snižují kvalitu života.

Badatelé tvrdí, že kvalitu spánku obecně zlepšuje pocit bezpečí, kterého vás ale pocity osamělosti zbavují. Osamělí lidé jsou také často ve stresu, protože je samo o sobě stresuje jejich rozpoložení. To všechno se podepisuje na zhoršené kvalitě spánku, kterou se postižení mohou snažit vylepšit sáhnutím po lécích. Tady ovšem hrozí riziko nadužívání a s ním spojená vidina poškození ledvin či jater, což jsou opět faktory, které významně snižují kvalitu i délku života.

Chronický stres, smutek, úzkost, nedostatek možností vypovídat se a sdílet své strasti i radosti, k tomu nevyspání a nedostatek pohybu, nezdravá strava a to všechno pořád dokola. Není divu, že důsledky doprovázející osamělost nevyhnutelně vedou ke zvýšení rizika deprese, což potvrzují například výsledky studie, které byly zveřejněné v lednu 2021 na stránkách odborného lékařského magazínu The Lancet Psychiatry. „Vnitřní pocit osamělosti může vést postupně až k izolaci, člověk se tak může dostat do začarovaného kruhu,“ přitakává psychoterapeutka a členka CZAP Jana Hostovská.

Zánět je přirozenou reakcí imunitního systému na ohrožení, jeho úkolem je ochránit organismus před poškozením. V některých případech ovšem přechází do chronické roviny, kdy imunita brání před domnělým nebezpečím, které ve skutečnosti neexistuje. Chronický zánět oslabuje celé tělo a zvyšuje riziko vzniku chorob srdce, cukrovky, revmatoidní artritidy nebo dokonce rakoviny. Je známo, že na vzniku chronického zánětu se významně podílí chronický stres, který je věrným společníkem osamělosti, což potvrzují například závěry metaanalýzy z roku 2020.

Jak z těla vyhnat chronický zánět?

Konverzace a udržování společenských vztahů s rodinou, přáteli, kolegy, sousedy nebo známými drží váš mozek ve střehu a udržuje ho v kondici, což se podepisuje na dobrém fungování kognitivních (poznávacích) funkcí. Pokud tímto způsobem pravidelně netrénujete, mozek leniví a časem může začít ochabovat, je to podobné jako u svalů. Tímto způsobem se osamělost může podílet na zvýšení rizika demence charakteristické právě úpadkem kognitivních funkcí. Naznačují to například výsledky studie z roku 2018. I mozek potřebuje každodenní dávku podnětů a trénink.

Alzheimer není jediný. Jaké jsou další tipy demence a jak se projevují?