Článek
Představte si tu situaci. Jste připravení k odchodu, ale váš protějšek ne. A tak stojíte v předsíni a čekáte. Pět minut, deset, možná i déle. Víte, že tu rezervaci v restauraci nestihnete nebo že na schůzku s přáteli prostě přijdete pozdě. Není to vaše vina, ale vina vašeho partnera. A tak to ve vás vře. Jste naštvaní a buď se pohádáte, nebo to v sobě zadusíte, ale stejně tam ta nepohoda pořád někde je.
Pokud se tohle stává výjimečně, o nic moc nejde. Je-li to ale v podstatě pravidelná záležitost, váš vztah je v ohrožení.
Slovy čísel
Potvrzuje to i studie, kterou uspořádal výrobce bylinných produktů Rescue Remedy z řady Bachových esencí a její výsledky zveřejnil britský magazín Independent. A fakta jsou jasná! Kvůli časté nedochvilnosti jednoho z páru se partneři pohádají v průměru třicetkrát ročně. Tedy víc než dvakrát měsíčně. A bohužel, na vině bývají většinou ženy.
Ty totiž podle průzkumu, do kterého se zapojily dva tisíce dospělých, bývají časově neorganizované mnohem častěji než pánové. Na schůzky s přáteli či protějškem chodí pozdě každá čtvrtá dotazovaná žena. Pánové jsou podobně nedochvilní jen v 16 procentech případů. A pozor, každá pátá žena dokonce přiznává, že se jí často nedaří přijít včas ani do práce. Podobně to nezvládá jen 13 procent mužů. „Pro řadu párů je tak zcela běžná situace, kdy jeden na toho druhého neustále čeká a chodí kvůli němu pozdě. To ale toho, kdo je časově organizovaný, nesmírně štve. Vyloženě to nesnáší, takže není překvapením, že je to zdroj častých hádek,“ říká mluvčí Rescue Remedy.
Je to problém
Říkáte si, že deset minut zpoždění nikoho nezabije? Jenže nejde jen o to. „Za nedodržením smluveného času je mnohem víc. Čekající partner si připadá nerespektovaný. Vnímá to tak, že si ho ten druhý neváží. Má pocit, že je svému protějšku ukradený, že je mu jedno, že na něj čeká, že má něco přednějšího. Takže jestliže k nedochvilnosti dochází pravidelně a dlouhodobě, může mít za následek i rozpad vztahu,“ varuje vztahová koučka Lucie Königová.
Tím, že chodíte často pozdě a necháváte na sebe partnera čekat, prostě vysíláte signál jakéhosi nezájmu a neúcty vůči čekajícímu. No tak prostě chvíli vydržíš, nezblázni se! Jenže on má pak pocit, že dobře učesané vlasy nebo správně vybraná kabelka je pro vás důležitější než on!
Když musí jeden pořád jen čekat, je to důvod častých hádekFoto: Phovoir, Shutterstock.com
Lze se to odnaučit
Hodně nedochvilných lidí říká, že za to prostě nemůžou. Jsou takoví, je to jejich naturel, nedá se s tím nic dělat. Ale to je zásadní omyl! „Je možné se nedochvilnost odnaučit a určitě to doporučuji, protože vás to v očích druhých spíš devalvuje. Ať v partnerském, nebo jakémkoli jiném vztahu,“ říká Lucie Königová.
Nejdřív musíte zjistit, proč chodíte pozdě. „Musíte najít příčinu. Hledat důvod ve vašich myšlenkových pochodech, jak vás mozek vede,“ upřesňuje Lucie Königová. Nejčastější jsou následující zakódované vzorce myšlení:
- Na koho se čeká, má hodnotu.
- Lepší je přijít pozdě než na druhého čekat.
- Čeká-li na mě partner, je to důkaz lásky.
- Je to můj partner, vždycky mi to promine, nemusím přijít včas.
Tyhle vzorce jednoduše musíte odstranit. Pochopit, že nejsou pravdivé, naopak vám i vašemu vztahu ubližují. „Pomáhá nastavit si s partnerem i nějaká pravidla. Třeba pozdní příchod do pěti minut – stačí poslat esemesku. Jak je to nad pět minut, platím večeři nebo lahev šampaňského. Tím se naučíte převzít zodpovědnost za plánování času,“ dodává Lucie Königová.
Možná stejně přijdete pozdě (přinejmenším zpočátku, než se nedochvilnost vážně odnaučíte), ale tím koupeným šampaňským minimálně projevíte partnerovi respekt, uznáte svou chybu, nehodíte to do roviny, že o nic nejde a on to jen zveličuje.
Jak jste na tom vy? Umíte chodit včas?
