Žena prodělala operaci mozku při vědomí

Byla ztělesněním zdraví. Mladá žena v dokonalé kondici, pětkrát týdně trénovala v posilovně, dbala na zdravou stravu, účastnila se fitness soutěží a pracovala jako osobní trenérka. Na začátku loňského roku ale začala trpět migrénami, závratěmi, nevolností a strašlivou únavou. „Několikrát denně se mi udělalo strašně špatně. Šly na mě mdloby a chtělo se mi zvracet. Ale nezvracela jsem, jen plivala sliny,“ vzpomíná Nichole.

Zpočátku si říkala, že je jen přetažená, ale návaly nevolnosti byly čím dál častější a únava po nich naprosto strašlivá. „Když jsem si musela i několikrát denně odpočinout, jít si na chvíli lehnout, abych vůbec mohla fungovat, rozhodla jsem se zajít do nemocnice,“ vzpomíná Nichole.

V červenci si od lékařů vyslechla děsivou diagnózu. Vyšetření ukázala, že má v přední levé části mozku nádor, takzvaný astrocytom. Jde o jeden z nejčastějších zhoubných nádorů mozku (někdy také míchy), který sice nemetastázuje mimo mozek, ale zase velmi rychle roste. Při záchytu v raném stádiu se podaří zachránit přes 90 procent pacientů, v případě pozdějších stádií už to je ale jen pět procent. Nichole neví, v jakém stádiu byla, ale rozhodla se, že boj o svůj život rozhodně nevzdá.

První, co lékaři udělali, byla operace, při níž odstranili Nichole 85 procent nádoru. Musela ale proběhnout při vědomí, protože jen tak mohli lékaři v průběhu zákroku kontrolovat, zda nehrozí poškození nejrůznějších mozkových center. Mohli tak průběžně kontrolovat, zda je pacientka schopná bez problémů mluvit, zda se jí nehorší motorické schopnosti, vidění a podobně. „Operace trvala deset hodin, ale já si z ní vlastně nic moc nepamatuju. Byla jsem tak vystresovaná, plná emocí, strachu, ale také odhodlání, že jsem jen důsledně poslouchala lékaře, dělala vše, co chtěli, abych jim byla při operaci co nejvíc nápomocná,“ vzpomíná Nichole v britském magazínu Daily Mail.

Nádor byl v blízkosti center, které ovlivňují mluvení, vidění a další důležité úkony, proto ho lékaři nemohli odoperovat celý. V místech, kde těsně přiléhal k důležitým mozkovým centrům, ho museli nechat.

Zbytek nádoru se lékaři rozhodli zničit pomocí ozařování a chemoterapie. Týden po operaci následovalo šest týdnů kombinované léčby – ozařování i chemoterapie. Tato fáze léčby skončila loni v říjnu, ale ani tím to neskončilo.

Po krátké pauze čekala mladou ženu další fáze – šest týdnů náročné chemoterapie (vždy jeden týden chemoterapie následovaný třemi týdny rekonvalescence, a tak pořád dokola). K tomu pak každé dva měsíce kontrola stavu nádoru, zda a jak se zmenšuje. „Pořád bojuju. Vím, že ani po vyléčení nemám vyhráno, tenhle typ nádoru se může vrátit. Ale já i lékaři věříme, že díky mému mladému věku, a hlavně dobré fyzické kondici, se to nestane,“ tvrdí Nichole.

Sama přiznává, že dokud si tím neprošla, nikdy ani nepomyslela na to, že by ji tak těžká nemoc mohla ohrožovat. „Bylo šokující zjistit, že i když se snažíte o sebe co nejlépe starat, žít zdravě, pracovat na sobě, jsou prostě věci, které neovlivníte, které nikdy nedostanete pod kontrolu,“ vysvětluje Nichole.

Přesto je ale prý nyní díky svému boji o život silnější. „Je to pro mě nová zkušenost, která mě naučila, že i ti nejzdravější lidé v té nejlepší kondici mohou z ničeho nic čelit něčemu takovému,“ říká Nichole Bates. Žít zdravě je pro ni stále velmi důležité, pomalu se snaží vracet ke svému původnímu režimu, ale zároveň je prý mnohem pokornější a chápavější ke slabostem ostatních, protože dokud neznáte celý životní příběh, neměli byste druhé soudit.

Při většině nemocí je základem úspěchu včasná diagnóza. Proto poslouchejte, co vám vaše tělo říká. Takhle to vypadá, když tělo volá o pomoc. Jaké signály nepřehlížet?