Zelený poklad cuketa: Co všechno s ní v kuchyni (ne)dělat?

Jedna z věcí, které dělají cuketu tak populární, je i to, že je velmi nenáročná na pěstování: na zahradě jednoduše vyrobíte cuketové perpetuum mobile. A pokud možnost pěstění nemáte, nevadí: v sezoně, která u cuket trvá od května do září, stojí totiž jen pár korun.

V nabídce narazíte čím dál častěji kromě tmavě zelené cukety i na plody žluté, světle zelené nebo žíhané. Žluté cukety se mohou pochlubit nasládlejší chutí, některé žíhané zase krásně masitou dužinou téměř bez semen. Zajímavé jsou i malé kulaté cukety, které se třeba dobře plní. Tak jako tak, vždy se snažte vybírat spíš menší než větší plody – velká část vnitřku se vyhodí a struktura je příliš houbovitá.

Většinu plodu tvoří voda, z výživového hlediska patří mezi velmi zdravé ovoce: má nízký obsah tuku a cukru, je bohatá na draslík, kyselinu listovou a vitaminy A a C. A ano, četli jste správně, cuketa je (stejně jako třeba rajčata nebo lilky) z botanického hlediska ovoce – je to vlastně zdužnělé květové lůžko. Cuketa je často považována za příbuznou lilku, ale není tomu tak, nemají ani stejnou domovinu. Zatímco cukety přišly ze střední a jižní Ameriky, lilky pochází z pásu jihovýchodní Evropa až Střední východ.

Jedna z nejlepších věcí na cuketě je, že ji využijete opravdu celou, a to včetně květu. U nás smažené květy nejsou moc známé, ale třeba v Itálii jsou považovány za lahůdku.

Jak tedy na smažený cuketový květ? Květy jemně rozevřete a vytrhejte z nich semeníky a tyčinky. V misce připravte těstíčko: hladkou mouku, špetku soli a tekutinu – je na vás, jestli použijete minerálku, bílé víno nebo trochu piva. Těstíčko by mělo být spíš řidší, aby ho po namočení na květu nezůstalo příliš, má dělat spíš jen křupavý efekt než opravdu květ obalit. Do těstíčka můžete přidat i jemně nasekané bylinky, květy můžete před obalením naplnit třeba ricottou nebo feta sýrem. Obalené květy vložte do rozpáleného oleje a osmahněte dozlatova. Podávejte se zeleninovou omáčkou nebo třeba vařenými bramborami.

Cukety se konzumují zpravidla tepelně upravené, mladé cukety jsou ale skvělé i za syrova do salátů nebo marinované. Při jejich přípravě mějte na paměti dvě věci: cukety samy o sobě spíš voní než nějak chutnají, je tedy vhodné je dobře ochutit. Druhá věc je, že jsou poměrně křehké a tím pádem i rychle hotové: s dobou jejich úpravy to proto příliš nepřehánějte, ať vám z nich nezůstane jen kaše. Do zeleninových směsí je tedy přidávejte až před koncem, při přípravě různých placiček z nich po nastrouhání vymačkejte přebytečnou vodu.

Pokud je budete plnit (např. směsí z mletého masa), plňte je už hotovou směsí, aby pokrm stačilo jen zapéct. Před grilováním či restováním na pánvi je dobré nechat je nejdřív vypotit, abyste je zbavili přebytečné vody. Plátky cukety lehce osolte (použijte klidně bylinkovou sůl) a nechte pár minut odležet. Krůpěje vody pak setřete. Takto předpřipravená cuketa je pak křehčí a nemá tendenci tak „kašovatět“. Toho, že se cuketa snadno rozvaří, se ale dá dobře využít při přípravě polévky. Ta je výborná za tepla i za studena. Oblíbené jsou i cuketové řízky v trojobalu.

Samostatnou kapitolou úpravy cukety je pečení sladkých cuketových koláčů. Nahrubo nastrouhanou cuketu totiž můžete použít jako „plnidlo“ těsta – na oplátku potřebujete méně vajec i mouky, těsto je vláčnější, šťavnatější a voňavější. Klasika je čokoládová cuketová buchta nebo cuketový perník, úžasný je ale i ořechový chlebíček.

Jaké cuketové menu si připravíte ještě dnes vy?