Ze života zvířat: O nevěrných plameňácích

Zvířata jsou buď domestikovaná, anebo divoká. Určité druhy zvířat se domestikovat prostě nedají. Nebo jen částečně, a stejně není jisté, že se z ničeho nic nerozhodnou něco vyvést a člověku třeba ublížit. Je sice pravda, že občas člověka milují celou svou duší i  srdcem, ale jejich pud k plození je jednoznačně vede ke zvířeti stejného rodu.

Jak je to s plameňáky a s jejich vztahy a láskou? Ono se někdy říká i píše, že plameňáci vytvářejí páry na celý život. Že jsou si věrní až do smrti. Ale věřte nebo nevěřte, není to úplně pravda.

Plameňák si svoji plameňáčici nabalí jednou ročně. Dají se dohromady, spojí se, splní svou povinnost, hnízdí a potom vyvedou mladé. Jinak spolu nic dlouhodobě nemají, prostě proto, že je to, vzhledem k zachování rodu, zbytečné. A nějaké city, o těch se u plameňáků rozhodně nedá mluvit.

Tihle ptáci spolu žijí často v obrovských koloniích, a když se k nim člověk přiblíží a nevyděsí je, může mít pocit, že spolu pořád vedou řeči. Že si mají co říct a žvástají a žvástají. Trochu to připomíná dnešní televizní seriály, kde spolu všichni také pořád hovoří a překřikují se. Až tomu místy není rozumět.

Samci bývají dominantní a mají právo volby. Samice se přizpůsobí a podlehnou. Ale ne zase tak úplně. Když se jim samec nelíbí, má to marné. Takový pro samici lákavý samec musí mít pořádně červeně zbarvené peří.

Když se samec rozhodne nabalit plameňáčici, chodí kolem ní dokola a natřásá se. Předvádí jí své vybavení. Křídla při tom trhavě otevírá a zavírá. Mává s nimi a dokazuje tak samici svou sílu a připravenost k věcem následujícím. Protože plameňáci při svém páření...

Ale ještě k namlouvání. Většinou to probíhá v hejnu. Hejno pochoduje a plameňáci otáčejí společně hlavy doprava a doleva. Všichni stejně nebo aspoň přibližně stejně. Jako na spartakiádě.

V zoologické zahradě na Hluboké žil jeden plameňák. Vůbec se nedalo říct, že šlo o slušného plameňáka. On to byl takový Casanova. Miloval nadstandardně lásku fyzickou a nemohl si pomoct.

Plameňáci, abychom k tomu došli, se páří velice zvláštně. Připomíná to vlastně takové cirkusové číslo. Nebo gymnastickou sestavu.

Plameňák hupne plameňáčici na záda, ona se při tom většinou krmí, hledá si potravu ve vodě, kde k aktu lásky dochází.

Jakoby ji to ani nezajímalo. Možná to ale dělá i proto, aby se na ní její milovaný udržel. Strká hlavu pod vodu a on na ní poskakuje a balancuje, občas padá, divoce mává křídly...

Rovnováhu udržuje těžce. Při tom všem se se samicí spojí a oplodní ji. Plameňák, který tohle dokáže, musí být na sebe patřičně hrdý.

Tenhle zmíněný plameňák něčím plameňáčice přitahoval a ony po něm doslova šílely. Byl hodně tmavě růžový. Kromě toho, že byl krásný a veliký, měl v sobě také skoro až nadpřirozené schopnosti. Prostě byl neskutečně potentní.

Pochopitelně měl vybranou jednu stálou partnerku, s níž postavil hnízdo a poctivě se pak s ní střídal v sezení na vejcích. No, ale když neměl službu, už se hnal za jinou samičkou, aby ji obskočil. Takhle dokázal v průměru během jedné sezony obšťastňovat až čtyři samice.

Se svými vedlejšími milenkami ale už nestíhal plnit povinnosti a nestřídal se s nimi v sezení na vejcích.

Plameňáčice si kvůli Casanovovi musely vypomáhat a střídat se na vejcích. Vždycky dvě dámy se do toho zapojovaly. Matka a její kamarádka. Někdy ovšem ztratily o vejce zájem, už je to bez Casanovi nebavilo a nic se nevylíhlo.

Ale ono to nebylo až tak zapotřebí. Potomků promiskuitního plameňáka měli na Hluboké až až.