Ze života zahradnice-amatérky 2

Naše zahrádka byla pole neorané, takže jsme byli hodně nedočkaví, aby nám na ní něco vyrostlo. Neodolatelně mě začala lákat veškerá zahradnictví a jejich návštěvu jsem vždy korunovala zakoupením nějaké rostliny, na kterou jsem momentálně měla peníze. Nejlevnější byly zjevně petúnie.

Jejich cena 10 korun za kus mě tak zaujala, že jsem se rozhodla se jim opravdu výrazně věnovat. Investovala jsem ihned celých osmdesát korun a už jsem si jich na chatu vezla celou tašku.

Jednu jsem umístila na pumpu a několik dalších obsadilo bambusový stojánek u zahradního stolku. Byla to nádhera! Každý den rozkvétaly nové a nové květy. Fialové, růžové, světle žluté, červenobílé s proužky, andělsky bílé i krvavě rudé. Nejkrásnější se mi ale zdála sametově růžová petúnka, kterou jsem, aby se mi hezky rozrostla, umístila do záhonku. Každý den jsem s péčí odštipávala odkvetlé kvítky, a kytky ve stojánku se mi odměnily tím, že nasazovaly nová a nová poupata. Moje růžová favoritka se ale moc nepředvedla. Nejenže se vůbec nerozrůstala, ale jako by se přímo zmenšovala! Říkala jsem si, to je teda smůla, zrovna ta růžová se nepovedla, a když mi začala doslova zasychat před očima, řekla jsem si naštvaně, tak teď už dost!

Rozhodla jsem se, že ji potrestám vyhozením do popelnice. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že chudák růžovka v podstatě visí ve vzduchu, pod sebou má podhrabanou chodbičku a kořínky zaschlé, až zoufalé! V duchu jsem se té nebohé rostlině omluvila a došlo mi, to asi budeme mít na zahradě myši, rejsky a podobnou havěť! Začala jsem vymýšlet strategické plány na zničení veškerých škůdců mých petúnií, osnovat plány na prolévání myších chodbiček horkou vodou nebo pivem, vraždění krtků lopatou při měsíci, přemýšlela jsem, že bychom je mohli vykuřovat z nory cigaretou... Bylo až s podivem, na kolik způsobů likvidace zahradních hryzců jsem přišla, ale nakonec nad mým vrozeným sadismem zvítězil zdravý rozum a hlavně lenost. Prostě jsem tu svoji růžovou krasavici přesadila do květináče a bylo!

Jde o nenáročnou jednoletou květinu, vhodná je k pěstování v truhlících a květináčích, ale lze ji pěstovat i na záhonech. Nejraději má osluněné stanoviště, pokud je chcete pěstovat na polostinném místě, porostou pomaleji a budou mít tmavší odstíny.Vyséváme je v únoru do misek, po vzejití dvou pravých listů přepichujeme do kelímků. Rostliny pak přesazujeme od druhé poloviny května do květináčů nebo truhlíků - 60 cm truhlík na tři rostliny. Když vyženou na 15 cm, zastřihneme je a ony se rozvětví. V červnu nebo v červenci krásně rozkvetou, zvadlé květy pravidelně odštipujeme. V srpnu je můžeme opět zastřihnout tak na 10-15 cm a budou kvést až do prvního mrazu. V září zjistíte, že jste zapomněli ustřihnout některé zvadlé květy a rostlina vytvořila plody se semeny. Jestli jste pěstovali různé odrůdy, mohou vám příští rok vyrůst jejich kříženci a dostanete směs různých barev.

O tom, jak nás cukety málem vyhnaly ze zahrady se dočtete příště.