Jaký je rozdíl mezi strachem a úzkostí? Úzkostná porucha není výmluva, může jít opravdu o život!

Strach je přirozená a zdravá emoce, která nám pomáhá přežít, protože nás chrání před nebezpečím, v případě úzkosti jde ale o strach bez příčiny. Člověk se bojí něčeho, co mu nemůže ublížit – třeba cestování metrem nebo toho, že bude muset mluvit před lidmi.

Odborníci dříve tyto potíže označovali jako neurózy. Dnes jim říkají specifické úzkostné poruchy. Někdo se nelogicky bojí pavouka, tedy malého hmyzu, který mu nemůže nic udělat, jiný má strach vstoupit do výtahu. To všechno jsou typy úzkostné poruchy, kterým říkáme fobie.

V případě takzvané generalizované úzkostné poruchy se člověk bojí obecně, má obavy o blízké, bojí se budoucnosti. Všechny mají ale jedno společné, pramení v nepříjemných úzkostných pocitech. Zatímco zdravý člověk dokáže tyto myšlenky opustit, úzkostný si bude rozvíjet katastrofické scénáře. Myšlenky budou vtíravé až obsedantní.

Obsese pramení v úzkosti, jak to změnit?

I když se úzkost primárně projevuje nepříjemnými pocity a úzkostnými myšlenkami, poznat je můžete i na úrovni tělesné a má dopad na chování člověka. Nejčastěji jde o tyto projevy:

- to nezvládnu

- tam nemůžu jít

- něco se mi stane

Úzkost může končit až záchvatem úzkosti, panikou, pocitem, že umírám a ztrátou kontroly nad svým jednáním.

Úzkost se dostavuje opakovaně, člověk začne měnit svoje obvyklé chování. Nepříjemným pocitům a situacím se vyhýbá, přestane jezdit metrem, výtahem, přestane chodit mezi lidi, případně stále kontroluje určité situace nebo se snaží před nimi ochránit (nechce pustit děti na hřiště).

Kromě nepříjemných pocitů přináší úzkost i další omezení. Člověk s úzkostnou poruchou si většinou uvědomuje iracionalitu svých myšlenek a pocitů a stydí se za ně. Navíc začne na jeho chování reagovat i okolí, v krajním případě i výsměchem. To může vést k uzavření a izolaci.

Obvyklým jevem je, že se člověk více pozoruje a objevuje různé fyzické potíže a problémy. Normální bolest hlavy se tak promění v podezření na nádor na mozku, potíže s polykáním se promění v nebezpečí udušení. Proto se někdy k odborníkovi na psychiku lidé dostávají až po náročném kolečku po různých lékařských pracovištích.

Jak se psychické potíže projevují na těle?

Je běžné, že s podobnými stavy se někdy v životě setkal každý. Občas vás budí strach ze zkoušek, obavy o nemocné děti, nemůžete usnout a podobně. To je čas od času v pořádku.

Pokud vás ale úzkosti ohrožují tak, že nemůžete dlouhodobě spát, vyhýbáte se situacím, které patří do běžného života, je na čase vyhledat odbornou pomoc. Varující jsou také různé obsedantní jednání v podobě neustálého mytí rukou nebo vyhýbání se jízdy metrem – ukazující pro změnu na fobie.

Úzkostné poruchy způsobující nespavost pak mohou mít vliv na celý organismus, člověk nemá energii, nemůže se soustředit. Prohlubování a neřešení potíží může vést až k depresivním stavům, kdy člověka nic netěší, cítí hlubokou bolest a není schopen normálního života.

Deprese není špatná nálada. Jak ji léčit?

Pomoci s úzkostnými poruchami vám může především psychoterapie. Nejúspěšnější léčbou úzkosti je kognitivně-behaviorální terapie. Nejdříve vám pomůže zjistit, jaké situace vám úzkosti vyvolávají, proč se to děje. S pomocí psychoterapeuta se naučíte tyto situace zvládat. Postupně změníte myšlenkové vzorce, které úzkostné reakce rozvíjí. Metoda vás také naučí, jak v situacích, kdy úzkost přichází, pracovat s dechem a jak se uvolnit. Někdy je třeba na počátku nebo při vážnějších stavech užívat léky na uklidnění, případně antidepresiva.

Důležité je uvědomit si, že dotyčný si své potíže nevymýšlí. V silnějších záchvatech úzkosti velmi pomáhá přítomnost blízké osoby. Nesmíte se ovšem stát rukojmími úzkostné poruchy, ať už jako ti, kteří jí trpí, nebo ti, kteří se dotyčnému snaží pomoci. To znamená podpořit blízké ve vyhledání odborné pomoci.

Odborná spolupráce: Mgr. Tomáš Vašák, psycholog a terapeut

Bipolární afektivní porucha likviduje život i rodinu