Nechat vybrečet? Nikdy! Co je to separační úzkost a jak ji zvládnout

Separační úzkost se začne u dětí projevovat ve chvíli, kdy má lepší pohybové i orientační schopnosti. Na jedné straně chce stále víc prozkoumávat své okolí a vzdalovat se od matky, ale na druhé straně se bojí, že nebude v její blízkosti.

Objevuje se mezi 6. a 9. měsícem a patří k přirozeným vývojovým milníkům. Dítě si začíná uvědomovat rozdíl mezi známou a neznámou osobou. U dítěte dochází k propojení pravé a levé mozkové hemisféry, což znamená, že myšlenky a vyvíjející se řeč se pojí s emočními schopnostmi. Separační úzkost se může objevit i po 1. roce života u batolat.

Protože má dítě v tomto věku krátkou paměť, pozná v podstatě jen osoby, které jsou mu nejblíž, tedy především matku, popřípadě otce. Ostatní lidi, a to i babičky nebo dědečky, považuje za cizí a je k nim nedůvěřivé. Separační úzkost se projevuje především bouřlivým pláčem ve chvíli, kdy se nejbližší osoba vzdálí.

Separační úzkost se může ve vlnách vracet a objevovat se i v batolecím období zhruba od 12. měsíce věku. Její projevy jsou různorodé a patří k nim:

Jak zvykat dítě na školku?

Ano, ale každé dítě ji prožívá s různou intenzitou. Tím, jak dítě poznává okolní svět, přináší to nejen radost, ale taky strach a nejistotu. Separační úzkost je vlastně přirozená ochrana před cizími lidmi a novým prostředím. Chrání kojence před nástrahami světa v nejzranitelnějším období jeho vývoje.

Rozhodně není dobré nechat dítě „vykřičet“. Toto období je pro dítě emocionálně náročné a nejvíc ze všeho potřebuje pocit bezpečí. Strachy, s nimiž se dítě setkává, jsou vývojově podmíněné, nelze se jim bránit, lze je pouze zmírňovat osmělováním a rychlým zásahem maminky při bouřlivém pláči.

Na tento druh úzkosti neexistuje žádný lék. Důležité je nebojovat a nepoužívat na dítě nějaké lsti. Dítě potřebuje především klid, vyrovnanost a sebejistotu. Jak toto období přišlo, tak odejde. Maximálně můžete dítě „sociálně trénovat“, třeba tím, že necháte babičku, aby dítě na chvíli pohlídala, nebo někdo jiný z vaší rodiny. Psychologové doporučují vytvořit si hlídací pravidla a rituály.

Na dětského psychologa se čeká měsíce. Kam se obrátit o pomoc?

Pokud dítě trpí separační úzkostí, a matka potřebuje na chvíli odejít, například k lékaři nebo na nákup, je vhodné, aby dítě hlídala známá osoba, ideálně stále stejná. Hlídání je vhodné v domácím prostředí dítěte, které zná a cítí se v něm bezpečně, dítě nesmí být hladové nebo nemocné. Nepřítomnost nikdy dítěti „nevynahrazujte“, například prsem, dárkem, jídlem. Důležité je, že vám bude dítě důvěřovat, že se vrátíte.

Separační úzkost se může ve vlnách vracet a objevovat se i v batolecím období zhruba od 12. měsíce věku. Její projevy jsou různorodé a patří k nim:

Dítěti nelžete o tom, kam jdete a kdy se vrátíte. Pokud něco slíbíte, tak musíte dobu návratu dodržet.

Neodcházet v době, kdy vás dítě nevidí, ale otevřeně mu říct, že odcházíte, ale vytvořte si nějaký rozlučovací rituál, který pomůže dítěti překonat strach.

Nezkoušejte triky a neodcházejte, když je dítě zabrané do hraní nebo jídla. Získalo by pak zkušenost, že maminka „zmizí“ naprosto kdykoli.

Zároveň ale také dítě přehnaně neochraňujte, pak by získalo pocit, že žije v nebezpečném světě, kde se musí všeho bát. Stejně tak nepřehlížejte jeho obavy, respektujte jeho pocity, buďte klidní a dávejte mu pocit jistoty.

Podporujte jejich sebevědomí, aby dokázaly čelit drobným dobrodružstvím.

Odborná konzultace: Mgr. Tereza Beníšková, dětská psycholožka, Kadaň

Jak rozeznat strach a úzkost u dospělých a kdy vyhledat pomoc