Paranoia: Psychická nemoc, která se těžko pozná i léčí a uvězní vás ve světě bludů

Paranoia se v dnešní klasifikaci nemocí nazývá jako trvalá duševní porucha s bludy. Termín paranoia poprvé v roce 1818 použil německý psychiatr Johann Christian A. Heinroth. Hlavním příznakem této psychické poruchy byly právě bludy (chorobné přesvědčení o nějaké skutečnosti, porucha myšlení). Tato porucha se objevuje ve vyšším věku a častěji u žen než mužů.

Aby mohlo dojít k diagnostikování této poruchy, musí u člověka přetrvávat jeden či více z bludů alespoň tři měsíce. Zároveň se nesmí objevovat halucinace (vnímání jevů, které neexistují, porucha vnímání). V takovém případě by se mohlo jednat spíše o schizofrenii, přesněji řečeno o takzvanou paranoidní schizofrenii.

Přesná příčina trvalé poruchy s bludy není zcela známá. Rozvíjí se plíživě. Může jít o dědičné sklony, ale také o rané trauma v dětství, příliš přísnou výchovu, špatné životní podmínky, traumatické zážitky či užívání návykových látek.

Člověk, který trpí trvalou duševní poruchou s bludy neboli laicky řečeno paranoiou, má často pocit, že je ovlivněn zvláštními silami, a je přesvědčen o své výjimečnosti a významnosti. Bývá obvykle přecitlivělý, vztahovačný, podezřívavý, či dokonce extrémně žárlivý.

Paranoia je typická kverulantstvím, které souvisí s dohadováním se a stěžováním si na vše a všechny. Výjimečná není ani zlost a agresivita směřována k okolí. Nejvýraznějším rysem jsou bludy.

Bludy často mohou souviset se zkušeností či situací, kterou postižený člověk prožil a byla pro něj stresující a zraňující. Porucha se rozvíjí postupně a bludy mohou mít různý základ.

Nejčastějším typem bludu je blud perzekuční. Postižený se cítí být pronásledován okolím a je přesvědčen, že mu druzí jen ubližují a zneužívají jej. Může mít pocit, že byl otráven nebo zdrogován.

Blud megalomanický drží člověka v přesvědčení, že je výjimečný a má zvláštní schopnosti.

Blud kverulační spočívá v tom, že se dotyčný snaží domáhat svých pomyslných práv soudní cestou a způsobem, kterým obtěžuje nejrůznější instituce.

Blud žárlivecký je typický extrémní žárlivostí, která může vést až k fatálním následkům. Může být spojen s násilným či sebevražedným chováním.

Dále existuje blud reformátorský (náboženský) vedoucí k zakládání různých sekt a náboženství či blud vynálezecký, který charakterizuje posedlost patentováním svých nesmyslných vynálezů.

Blud hypochondrický spočívá v přesvědčení, že člověk trpí určitou chorobou, přestože jsou všechna vyšetření negativní a tuto domněnku zcela vyvrací.

Můžeme se setkat také s bludem rodokmenovým, který se vyznačuje tím, že je dotyčný přesvědčený o tom, že pochází ze slavné a vznešené rodiny. Takový člověk pak může vyžadovat specifické oslovování a zacházení typické pro šlechtu.

Blud erotomanický je typický tím, že je dotyčný přesvědčen o tom, že je milován druhou osobou. Tuto osobu pak může různými způsoby obtěžovat, neustále kontaktovat a pronásledovat.

Člověk trpící trvalou duševní poruchou s bludy si své chování neuvědomuje, protože mu chybí náhled. Za své bludy obvykle bojuje a snaží se o nich přesvědčit i své okolí.

Pro rodinu a blízké je taková situace velice složitá a dostat nemocného k odborné pomoci není jednoduché. Pokud si nevíte rady s někým ve vašem okolí, poraďte se se svým praktickým lékařem nebo psychiatrem. Tam také můžete v první řadě nasměrovat svého blízkého, u kterého máte pocit, že trpí touto poruchou.

Bludy jsou vůči léčbě velmi odolné. Častým způsobem léčby, který odborníci volí, je naučit osoby trpící paranoií, aby se nedostávaly do nepříjemných a konfliktních situací ve svém okolí.

Základem je kvalitní terapeutický vztah v kombinaci s farmakoterapií (antipsychotiky a antidepresivy). Mnohdy trvá dlouho, než je tato porucha vůbec diagnostikovaná a zároveň člověk nemusí být motivován k léčbě, protože je přesvědčen o pravdivosti bludů.

Autorka je terapeutka.