Infekční mononukleóza. Příznakem nemoci z líbání je teplota, bolest hlavy i krku a zduřelé uzliny

Infekční mononukleóza je virové onemocnění, které se přenáší převážně těsným až intimním kontaktem, zejména slinami (proto také „nemoc z líbání“). „Dominantně postihuje mladou generaci, v populaci nad 40 let věku se prakticky nevyskytuje. Původcem je tzv. EB virus (neboli virus Epstein-Barrové) a zdrojem nákazy je vždy nakažený jedinec. Inkubační doba onemocnění se pohybuje mezi čtyřmi dny až čtyřmi týdny,“ uvádí praktický lékař Ivo Procházka, člen výboru Sdružení praktických lékařů.

„EB virus patří do skupiny herpetických virů, nakazit se lze třeba i pitím z jedné lahve, sdílením příborů, kartáčků na zuby a podobně. V menší míře dochází k přenosu kapénkami (Jak se bránit?) při kýchání nebo kašli, zcela vzácné jsou přenosy krví,“ doplňuje lékařka Jana Ježková, vedoucí Asistenční služby zdravotní pojišťovny OZP.

Nejčastějšími příznaky mononukleózy jsou, podobně jako u mnoha dalších virových a jiných infekčních onemocnění, vysoké teploty, často i dlouhotrvající, s nulovou reakcí na případnou antibiotickou terapii. Kromě teploty jsou velmi časté bolesti hlavy, svalů, bolesti v krku s obtížným a bolestivým polykáním a bolestivé zduřelé uzliny. Objevují se dále zažívací obtíže, bolesti břicha, nevolnost a nechutenství.

„Průběh onemocnění může být pozvolný, ale i rychlý a dramatický, nemoc se může projevit zvětšením sleziny a (nebo) jater, žloutenkou, případně vyrážkou, někdy ovšem může probíhat i bezpříznakově,“ říká lékařka Jana Ježková.

Základem diagnostiky je fyzikální a laboratorní vyšetření, pro zjištění, zda jsou zvětšena játra nebo slezina, se využívá ultrazvuk.

„Klinickými příznaky u typického průběhu je tzv. triáda: různě těžká angina, často závažná se zápachem z úst, s reakcí uzlin, nejen spádových na krku, ale i jinde po těle, a postižením jater a sleziny. Někdy je provází drobné tečkovité skvrny na patře, přechodně zažloutnutí kůže, otoky víček a podobně. Laboratorní diagnostika je průkazná, standardně vyšetřujeme protilátky v krvi, specifické elementy v krevním obrazu a jaterní testy,“ vysvětluje lékař Ivo Procházka.

>>>Krevní testy vám můžou zachránit život. Kdy na ně jít?

„Proti infekční mononukleóze neexistuje specifická protivirová léčba, léčíme pouze symptomy onemocnění. Pro léčbu je obvykle potřeba klid na lůžku, dostatečný příjem tekutin, léky proti horečce či svalové bolesti, přípravky na zmírnění bolesti v krku, obklady, kloktadla, racionální dieta s vyloučením smažených a silně kořeněných jídel. U závažnějších průběhů může být nutná hospitalizace,“ popisuje lékařka Jana Ježková.

„Léčba je s ohledem na virový původ infektu omezená, mobilizujeme imunitu, doporučujeme fyzický klid, vhodná je šetřící dieta. Přísná jaterní dieta, dříve uplatňovaná, se dnes prakticky nevyžaduje a průběhy i při vysokých jaterních testech jsou zpravidla příznivé s poměrně rychlým poklesem jaterních hodnot,“ doplňuje lékař Ivo Procházka.

>>>Čím ohrožujete svá játra a kdy si je nechat vyšetřit? Hodně prozradí jaterní testy

„Komplikace pozorujeme v posledních letech pouze ojediněle, bakteriální superinfekce přeléčíme antibiotiky, kde se ale zásadně vyhýbáme aminopenicilinům, při těžším jaterním postižení je možné zařadit hepatoprotektiva (léky na ochranu a podporu regenerace jaterní tkáně), nastavit či prodloužit jaterní dietu, u závažných stavů je nutná protizánětlivá kortikosteroidní terapie,“ vysvětluje lékař Ivo Procházka.

Někdy mohou delší dobu po prodělání nemoci přetrvávat příznaky únavového syndromu, nevýkonnost, bolesti svalů či zažívací obtíže, vzácné jsou pozdní hematologické, neurologické a plicní komplikace. Obecně se ale při standardním průběhu a respektování doporučení lékaře nejedná o závažné onemocnění, které zpravidla probíhá bez následků.

Mezi nejzávažnější, naštěstí ale spíše ojedinělé, komplikace patří prasknutí zvětšené sleziny (Slezina: zásadní orgán vaší imunity). „Nejčastěji k němu dochází ve druhém až třetím týdnu onemocnění, proto je nutné se v této době striktně vyhýbat náročným aktivitám, které by mohly prasknutí způsobit,“ varuje lékařka Jana Ježková.

Délka rekonvalescence po prodělání nemoci je individuální a závisí na celkovém průběhu onemocnění a případných komplikacích.

„U většiny pacientů ustupuje onemocnění do dvou až čtyř týdnů, nicméně u některých může třeba únava přetrvávat týdny až měsíce i po odeznění akutního onemocnění. Ve vzácných případech může dojít k chronickému průběhu, nebo k reaktivaci viru po určité době, protože EB virus zůstává v latentní formě přítomen v bílých krvinkách,“ popisuje lékařka Jana Ježková.

Šest varovných signálů, že vám možná správně nefungují játra