Bigorexie neboli Adonisův komplex: Diagnóza postihuje hlavně muže a na první pohled vypadá neškodně

Lidí s poruchami příjmu potravy každoročně přibývá. K až nezdravé honbě za ideálem krásy bohužel přispívá i důraz na vzhled na sociálních sítích a není divu, že mezi novými pacienty přibývají především dospívající.

A nejsou to pouze ženy. I muži trpí anorexií nebo bulimií, častější než pro ženy je pro ně ale takzvaná bigorexie. V touze nabrat co nejvíce svalové hmoty to přehánějí s cvičením a množstvím bílkovin v jídelníčku. O co se jedná?

Jednotlivé poruchy příjmu potravy se liší, jedno mají společné: natolik pokřivený vztah k jídlu a pohybu, že může až ohrozit život. Nespokojenost s vlastním vzhledem nemusí vždy znamenat jen znechucení (neexistujícími) špeky jako u anorexie. Rozmáhá se i bigorexie, kterou definuje nezdravá snaha být větší, osvalenější, vyvinutější. Týká se především mužů – připadají si „podměreční“ a snaží se tento „nedostatek“ napravit hodinami strávenými v posilovně i nevhodným jídelníčkem s nadbytkem bílkovin.

Chodit pravidelně cvičit je v pořádku. Hranice mezi zdravým životním stylem a posedlostí je ale tenká. „O problém se jedná ve chvíli, kdy trénink a snaha o zvětšení svalů poškozují zdraví. Postižení tak často cvičí, i když jsou nemocní, nadužívají různé preparáty na podporu svalů, nemají problém sáhnout ani po zakázaných látkách,“ komentuje Šárka Kučerová, psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove.

Závislost na sportu je reálný problém a zdravý životní styl nemá rozhodně nic společného s nadužíváním proteinů a aminokyselin, nebo dokonce užíváním anabolických steroidů. Při nepřiměřeném posilování hrozí vyčerpání, úraz i poškození pohybového aparátu.

Bílkoviny slouží jako hlavní stavební kámen pro svaly. Tělo ale potřebuje všechny živiny a především jejich vyvážený poměr. Bílkoviny by měly tvořit minimálně 10 % denního kalorického příjmu, a pokud hubnete nebo více cvičíte, pak až 30 %. Bigorektici ale toto doporučené množství výrazně převyšují a jídelníček sestavují téměř výhradně z potravin, které jim mají napomoci k co největším svalům.

Nejenže jim pak jiné potřebné složky stravy chybějí, problém představuje i sama nadmíra bílkovin. „Za zásadní riziko dlouhodobě držených proteinových diet považuji nepříznivý vliv na střevní mikrobiom, který se mění na potenciálně patogenní a prozánětlivý,“ varuje nutriční specialistka a zakladatelka Zdravého stravování Kateřina Šimková.

Potížemi v trávicím traktu to ale nekončí. Čím víc proteinů konzumujete, tím větší je to zátěž pro ledviny. Ty musejí bílkoviny zpracovat a část vyloučit do moče v podobě látek s vysokým obsahem dusíku. „A jako každý stroj, který je přetěžován, i ledvina se při zvýšeném výkonu rychleji opotřebovává. To vede k zániku některých nefronů (základní stavební jednotka ledviny), zbylé nefrony pak musejí zvýšit výkon a o to rychleji zanikají. Tak může dieta s vysokým obsahem bílkovin ledviny poškozovat,“ vysvětluje Petr Táborský, primář dialyzačního střediska Fresenius NephroCare v Praze-Krči.

Stejně jako jiné poruchy příjmu potravy je i bigorexie psychická porucha, vzniká tedy „v hlavě“ a promítá se nejen do vzhledu, ale především do chování a prožívání. Postižení mají potíže vyjadřovat pocity, mají problémy s identitou a úzkosti, cítí se velice osamělí a mají potíže s navazování vztahů, neustále se vidí „malí“, a není tedy možné dosáhnout spokojenosti.

Hodiny strávené v posilovně i vymýšlení a příprava propracovaného jídelníčku jsou pro bigorektiky často nejdůležitější náplň života. Doplácejí na to i jejich sociální vazby a pracovní povinnosti, za svůj životní styl navíc neváhají utrácet nemalé peníze.

Dnešní hollywoodské standardy mužské krásy jsou nerealistické a škodlivé. Proč svaly nevyřeší potíže s identitou?