Barvoslepost neboli daltonismus: Když svět není tak kontrastní, jak by měl být

Ačkoliv název tomu napovídá, barvoslepost ve skutečnosti neznamená, že nevidíte vůbec žádné barvy – je tomu tak jen v ojedinělých případech. Barvoslepí lidé jen barvy vidí jinak než ostatní – mohou mít také problém rozeznat rozdíl mezi určitými odstíny.

Čípky jsou nervové buňky (smyslové receptory) v sítnici, které zpracovávají světlo a obrazy vstupující do oka a vysílají signály do mozku, což umožňuje vnímat barvy. Barvy detekují ve viditelném spektru světla. Podle toho, které vlnové délky světla jsou schopny rozpoznat, se dělí na čípky snímající barvu červenou, zelenou a modrou. Většina lidí má všechny tři typy, které fungují, jak mají. U jedinců s barvoslepostí nefunguje správně alespoň jeden z těchto tří typů.

>>>Oči v ohrožení: Ve 20 pozor na sluneční brýle, ve 30 na počítač a ve 40 na tlak

V závislosti na tom, které typy čípků nefungují, jak by měly, se rozlišuje několik druhů barvosleposti.

Nejobvyklejší příčinou bývá dědičnost, což platí pro všechny tři typy barvosleposti (Co jsou genetické markery a k čemu se využívají). Obvykle dochází k postižení obou očí a závažnost poruchy se v průběhu života nemění. Existují ale také rizikové faktory, které mohou propuknutí barvosleposti podpořit. Ví se například, že mnohem náchylnější jsou k ní muži. „Přibližně 8 % mužů a zhruba 0,5 % žen trpí barvoslepostí. To je z toho důvodu, že gen opsin se nachází na chromozomu X a dědičnost je recesivní, to znamená, že aby žena byla barvoslepá, její otec musí být barvoslepý a její matka přenašečka. Pokud žena získá špatný chromozom od matky, bude barvoslepá. U mužů stačí jen jeden špatný chromozom X. Jsou však i jiné vzácné dědičnosti, které nejsou vázány na chromozom X, ale ty jsou raritní,“ rozvádí Vadim Fridman, vedoucí lékař oftalmologie Canadian Medical.

>>>Dědictví od tatínků: Za co všechno mohou mužské geny?

Nebezpečné mohou být v tomto směru i některé choroby, jakou jsou anémie, cukrovka, makulární degenerace, Alzheimerova či Parkinsonova nemoc, roztroušená skleróza, glaukom, leukémie nebo alkoholismus. Jedno oko může být postiženo více než druhé a léčivost barvosleposti je v tomto případě vázána na léčivost základního onemocnění – respektive se zlepšením základního stavu dochází i ke zlepšení barevné slepoty. Daltonismus může nastoupit i vlivem léků, například hydrochlorochinu (k léčbě revmatoidní artritidy), nebo traumatem oka vzniklým v důsledku poranění, operace, radiační terapie nebo laserové léčby.

Pokud máte vy nebo vaše dítě problém vidět rozdíl mezi určitými barvami a jejich odstíny, můžete trpět jednou z forem barevné slepoty. Mnoho lidí s barvoslepostí ovšem barvy vidí již nějakou dobu svým způsobem a nemusí tušit, že mají problém. Proto je důležité, aby děti před nástupem do školy a později před nástupem do autoškoly absolvovaly komplexní oční vyšetření zahrnující testování na barvoslepost. „Přesto často i barvoslepý umí rozeznat signální barvy, tím pádem i barvoslepí lidé mohou řídit auto,“ informuje doktor Fridman. Stejně tak je zásadní docházet na pravidelné preventivní prohlídky k praktickému lékaři a v případě obtíží s viděním se na něj obrátit a poradit se o případném odeslání za oftalmologem.

K určení daltonismu užívají lékaři několik různých testů, z nichž nejobvyklejší je Ishiharův test, který si můžete sami provést i na internetu. Spočívá v zobrazení řady barevných desek, z nichž každá obsahuje vzor sestávající z malých teček. Mezi tečkami je ukryto číslo nebo tvar (pro malé děti) a vaším úkolem je rozpoznat ho – některé štítky obsahují číslo nebo tvar, které rozpoznáte jen se zdravým viděním, jiné jen s barevnou slepotou. Na základě výsledků může lékař doporučit další testování pro potvrzení diagnózy.

Následovat může test odstínu, v jehož rámci dostanete 10 bloků různých barev a budete požádáni, abyste je seřadili od nejsvětlejšího odstínu po nejtmavší – o barvosleposti vypovídá neschopnost správně odstíny seřadit. Provádí se také vyšetření na anomaloskopu, což je zařízení podobné mikroskopu, které má dvě různá světla nastavená na dva různé jasy. Vaším úkolem je dát znamení, když se budou dva jasy shodovat. Známkou barvosleposti je, když se vám nedaří najít shodu.

Testování na nedostatek barevného vidění se provádí dětem od čtyř let, kdy již zpravidla dokážou odpovídat na dotazy ohledně toho, co a jak vidí. Komplexní oční vyšetření by však ratolest měla absolvovat mnohem dříve, ještě před prvními narozeninami.

>>>Vady očí u dětí? Poznejte je včas!

U dědičné barvosleposti v současnosti léčba bohužel neexistuje, u barvosleposti získané závisí na léčbě základního stavu (nemoci, traumatu, případně přestat užívat problémovou medikaci). Existují ale pomůcky, které mohou život s barvoslepostí zpříjemnit a v podstatě jej znormalizovat – jde o speciální korekční brýle nebo kontaktní čočky, které zvyšují kontrasty mezi barvami a umožňují pacientům vnímat rozdíly mezi barvami jasněji (Měli byste začít nosit brýle? Pomůžeme vám to zjistit!). Zjednodušit život mohou i určitá opatření – například umístění štítků s názvem barvy na oblečení, změna osvětlení pro zlepšení jasu a zvýšení kontrastu mezi barvami nebo zapamatování si pořadí po sobě jdoucích barev (třeba v případě semaforu).

Odborná konzultace s MUDr. Vadimem Fridmanem, MBA, vedoucím lékařem oftalmologie Canadian Medical.