Vzteklina: Nemoc, která může končit smrtí. Jak se můžete nakazit a proč nesahat na zvířata

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vzteklina, známá také jako rabies, je smrtelně nebezpečné virové onemocnění, které postihuje centrální nervový systém savců, včetně lidí. Tento virus se přenáší především prostřednictvím kousnutí nakaženého zvířete a jeho inkubační doba se může pohybovat od pár týdnů až po několik měsíců. Navzdory moderním lékařským pokrokům zůstává vzteklina vážným zdravotním problémem, zejména v rozvojových zemích. Nakazit se lze především od toulavých psů a koček, lišek, v exotických destinacích pak třeba od opic.

Zdrojem nákazy vzteklinou jsou nejčastěji psovité šelmy, opice, netopýři a jiní teplokrevní savci (mývalové, skunkové, lišky apod.). Nakazit se lze slinami nebo krví nemocného zvířete, ale též například neopatrnou manipulací s mrtvým zvířetem. „Virus vztekliny se na člověka přenáší od nakaženého zvířete slinami, v praxi tedy nejčastěji pokousáním nebo přímým kontaktem. Možný je i přenos poškrábáním, vzácně i vdechnutím infekčního aerosolu třeba v jeskyních, kde přebývají netopýři,“ popisuje veterinární lékař Ján Švalec z laboratoře Synlab.

Onemocnění začíná zvýšenou teplotou či horečkou, slabostí, únavou, případně bolestí v místě pokousání zvířetem. Po cca 2 až 5 dnech dochází ke zhoršení psychického stavu, objevují se záchvaty halucinací, zmatenost a nadměrné slinění. „Příznaky vztekliny se rychle stupňují a přechází až do paralýzy svalů a křečí. Vlivem bolesti polykacích svalů dochází k hydrofobii, což je strach, panika při pokusu polknout vodu. Křeče se rozšiřují po celém těle a postupně přechází v obrnu. Většina nemocných umírá ve stadiu kómatu,“ říká Ján Švalec.

>>>Komu hrozí obrna?

Virus se z místa vniku do těla šíří podél nervů do centrální nervové soustavy, a pokud se již začnou projevovat příznaky, je pozdě, onemocnění končí fatálně, smrtí do několika dnů.

„Inkubační doba se pohybuje od 10 dnů až po několik měsíců,“ uvádí farmaceutka Ivana Lánová, odborná konzultantka Benu lékáren. Závisí to vždy na místě poranění (pokousání), obecně platí, že čím blíže k mozku, tím je postup infekce rychlejší. „Lékařskou pomoc je při poranění zvířetem, u kterého je závažné podezření na infekci vztekliny, potřeba vyhledat okamžitě. Zároveň také platí povinnost nechat klinicky vyšetřit i dotyčné zvíře, které člověka poranilo. Toto vyšetření provádí veterinární lékař (1. a 5. den po poranění),“ zdůrazňuje veterinář Ján Švalec.

>>>Očkování psů nejen proti vzteklině, ale i dalším smrtelným nemocem

„Jako první pomoc se doporučuje ránu omýt a vydezinfikovat, okamžitě vyhledat lékaře a co nejdříve zahájit vakcinaci proti vzteklině,“ uvádí Ivana Lánová.

Pacientovi je aplikováno hyperimunní sérum v pěti dávkách v průběhu dvou dní. Zároveň je podána očkovací vakcína proti vzteklině. Je nutno podat tři dávky – poslední po 90 dnech od první. Pokud jsou aplikovány včas, virus se nedostane do mozku a nemoc je vyléčena.

Stanovení diagnózy vztekliny je důležité, protože příznaky mohou být nespecifické a podobné jiným neurologickým onemocněním. „U zvířete i člověka se infekce spolehlivě prokáže vyšetřením vzorku mozkové tkáně metodou přímé imunofluorescence do 24 hodin. Z krve je možné zjistit jenom protilátky proti vzteklině,“ doplňuje Ján Švalec.

Preventivní očkování proti vzteklině se u lidí neprovádí. Existují však výjimky, kdy je vakcinace nezbytná, zejména u lidí, kteří pracují v laboratoři a přicházejí do styku se živým virem vztekliny, a dále u lidí, již cestují do zemí Asie a Afriky. Tam jsou ještě stále evidována desetitisíce úmrtí na vzteklinu.

>>>Jaké nemoci vám hrozí v zahraničí?

Kromě Antarktidy a několika ostrovních států byl virus vztekliny prokázán na celém světě. Důslednými opatřeními se podařilo vzteklinu v některých zemích vymýtit, v České republice se to povedlo především díky plošnému očkování volně žijících zvířat, hlavně lišek. Podle dat Státní veterinární správy se u nás vzteklina vyskytla naposledy v roce 2015, kdy byla objevena u netopýrů.