Signály, podle kterých poznáte, že má dítě úzkosti či deprese: horší známky, bolest břicha, nechutenství

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Duševní zdraví dětí se stalo velkým tématem a je dobře, že se o problému začalo veřejně diskutovat. Z průzkumu, který provedl Národní ústav duševního zdraví, vyplynulo, že děti jsou na tom hůř, než se předpokládalo. „Celkem 30 % dotazovaných projevilo znaky, které ukazují na středně těžké až těžké úzkosti. Čtyři z 10 oslovených žáků navíc vykazují známky středně těžké až těžké deprese. Převedeme-li to na třídu o dvaceti žácích, průměrně šest jich vykazuje příznaky úzkosti, osm příznaky středně těžké až těžké deprese a dalších pět vykazuje příznaky deprese mírné,“ popisuje Matěj Kučera, analytik Národního ústavu duševního zdraví.

Alarmující je, že sebevraždy jsou podle studie UNICEF druhou nejčastější příčinou úmrtí dětí, hned po dopravních nehodách. Až 1 200 evropských dospívajících ve věku od 10 do 19 let si každoročně vezme život, což odpovídá zhruba třem sebevraždám denně.

Na děti jsou obecně kladeny stále vyšší nároky. Ve škole i mimo ni jde o výkon, aktuálně například znásobený přípravou na přijímací zkoušky na střední školy či maturitu, protože uspět je těžší než dříve.

„Žijeme v době, která je velmi rychlá, jsme neustále ve vysokém tempu a napětí. Děti jsou denně konfrontovány s nestabilní situací ve světě, čelí zprávám o válečných konfliktech, které jsou blízko, nebo se o nich mluví jako o hrozbách, a citlivější jedinci mohou těžko snášet pocit nejistoty a ohrožení, jenž může vznikat,“ říká Hana Petráková, vedoucí e-mailové poradny Linky bezpečí.

Rodiče pak podle jejích slov často řeší ekonomické potíže, jsou vytíženi, nezbývá jim energie a čas na komunikaci v rodině, děti mívají hodně kroužků, ale rodina tráví málo času pohromadě nějakou společnou činností či povídáním. Velkou roli hrají i sociální sítě, kde děti často naráží na příspěvky, které prezentují jen to hezké a dokonalé, a ony se pak nevyhnou srovnávání.

Dnešní zrychlená a informacemi zahlcená doba je náročná i pro dospělé, tím spíše pro děti a dospívající. „Každý z nás je jinak vybaven pro řešení náročných situací a vliv má také prostředí, ve kterém vyrůstáme. Mladí také často narážejí na bagatelizaci svých obtíží a jsou nálepkováni pojmy jako přecitlivělé a křehké ‚sněhové vločky‘. Dnes již také tušíme, že velký vliv zanechala sociální izolace před pár lety, i ta může za zvýšení výskytu úzkostných a depresivních potíží. Ne vždy se ale jedná o depresi jako takovou, jde spíše o náznaky, že děti takové symptomy prožívají. Z našeho loňského výzkumu také víme, že na sobě mladí často pozorují neklid a nesoustředěnost, častou změnu nálad a také se o sebe, své blízké i celý svět více strachují,“ popisuje Barbora Pšenicová, ředitelka organizace Nevypusť duši.

„Změn v období dospívání bývá u dětí obvykle hodně, a tak nemusí být snadné vyhodnotit, které jsou varovné a které přirozenou součástí dospívání. Rodiče by je každopádně neměli podceňovat a měli by se snažit s dětmi o nich mluvit. Dát najevo, že si jich všimli. Děti by vždy měly mít pocit, že rodiče zajímá, jak jim je, že se jim mohou svěřit a také, že nebudou jejich potíže zlehčovat, ale budou se jim snažit pomoci,“ zdůrazňuje Hana Petráková z Linky bezpečí.

Všimnout si podezřelých změn je klíčové. „Znamená to věnovat dětem pozornost, mluvit s nimi a zbystřit v momentě, kdy se situace neproměňuje, trvá delší dobu a nelepší se. V takovém momentě je třeba s vyhledáním pomoci nečekat. Pokud máte pocit, že se něco děje, je dobré spolupracovat i se školním zařízením, kde mohou situaci vidět odlišně,“ uvádí Barbora Pšenicová.

To za nás nebylo aneb Velké rodičovské výzvy při výchově v 21. století: Netolismus, psychika i sexuální orientace