Článek
Sexuální výchova poskytuje dětem důležité informace o lidském těle, reprodukci, sexuálním zdraví i o vztazích. Pomáhá jim pochopit, jak jejich tělo funguje a jak vypadají funkční a naopak patologické vztahy. Vzdělání v této oblasti pomáhá rozvíjet zdravé postoje k sexualitě.
Zatímco dřívější generace hledaly informace o intimních tématech jen velmi obtížně, dnes je spíš problém se všudypřítomnému rozebírání sexu bránit. O to důležitější je s dětmi o tématu včas mluvit a nabízet jim kvalitní zdroje. Celkově by sexuální výchova měla přispívat k větší informovanosti mladých lidí, aby byli schopni lépe se orientovat v komplexních otázkách týkajících se sexuality, intimity a mezilidských vztahů vůbec.
Doma jinak než ve škole
Je dobré rozlišit sexuální výchovu doma a ve škole. „Zatímco doma je ideální, když se odehrává tak nějak sama od sebe tím, že máte sami jako rodiče zdravý postoj k sexualitě a fungující láskyplný vztah s partnerem. Když navíc dokážete na zvídavé otázky potomků odpovídat pravdivě, citlivě, bez předsudků a přiměřeně jejich věku, aniž byste se schovávali za hloupé pohádky o čápech, co nosí děti, je to to nejlepší, co jim můžete předat – a to nejen v oblasti sexuality,“ říká Jan Novotný, lektor vzdělávacího projektu Zdravé dospívání. Naopak sexuální výchova na školách by měla být víc strukturovaná a formálnější, přesto ale zábavná a přiměřená věku.
Rodiče se často ptají, kdy nejlépe začít. „Jednoduchá odpověď je: když se děti začnou ptát. Obecně se dá říct, že je potřeba s nimi o tématech intimity a sexuality mluvit mnohem dříve, než se pro ně stanou skutečně aktuální. Rozhodně by však dobrá sexuální výchova měla vždy zahrnovat témata osobních hranic, vzájemného respektu ve vztahu a komunikace. Určitě by se v sexuálním vzdělávání neměla žádná témata tabuizovat,“ zdůrazňuje Jan Novotný.
Dobrá sexuální výchova by měla vždy zahrnovat témata osobních hranic, vzájemného respektu a komunikace…
Sexuální výchova: Co má děti naučit?
Mnozí odborníci se shodují, že s rostoucím povědomím o důležitosti citlivého a zároveň otevřeného přístupu k sexualitě je nezbytné přehodnotit obsah a konkrétní metody, které se ve výuce často používají. Na co by měl být kladen důraz?
- Zdravé mezilidské vztahy: Je důležité dětem vysvětlit, na jakých principech fungují zdravé vztahy. Vítanou součástí sexuální výchovy by měla být výuka asertivní komunikace, řešení konfliktů, respekt vůči druhým a podobně.
- Reprodukční zdraví: Žáci by měli být srozumitelně seznámeni s anatomií a fyziologií ženského a mužského reprodukčního systému, s menstruačním cyklem, bezpečnou antikoncepcí a možnostmi reprodukce, včetně odpovědného přístupu k otěhotnění a rodičovství.
- Osobní bezpečnost: Sexuální výchova by měla zahrnovat také důležitá témata, jako je sexuální násilí a ochrana osobních hranic.
- Diverzita sexuálních orientací a identit: Děti by se měly dozvědět o různých sexuálních orientacích (např. heterosexuální, homosexuální, bisexuální) a genderových identitách.
- Prevence sexuálně přenosných infekcí: Moderní sexuální výchova by měla zahrnovat informace o prevenci pohlavně přenosných chorob, včetně důležitosti používání kondomů a dalších ochranných metod.
- Rizika online prostoru: Součástí vzdělávání by mělo být i téma, jak bezpečně používat moderní digitální technologie, jaká rizika hrozí v prostředí internetu a sociálních sítí, jak rozpoznat a řešit kyberšikanu, jak reagovat na útoky případných sexuálních predátorů a jak chránit své soukromí v online prostoru.
Pravda o plodnosti
V rámci sexuální výchovy se tradičně věnuje dostatek prostoru informacím o metodách, jak zabránit nechtěnému početí, občas se ale zapomíná na opačný aspekt, který je v dnešní době, vzhledem k rychle narůstajícím případů neplodnosti, velmi důležitý. „Dospívající si často vůbec neuvědomují, že plodnost není neomezená a že s věkem rapidně klesá. Ze všech stran jen poslouchají, jak málo stačí k nechtěnému otěhotnění,“ říká gynekolog Martin Hrehorčák z pražského IVF centra Clayo Clinic.
Podle něj si pak tento názor lidé nesou celý život, což může mít za následek problémy při pozdějším pokusu o založení rodiny. Mnoho lidí totiž podceňuje skutečnost, že plodnost klesá již po třicítce. „Studie provedená mezi mladými lidmi ukázala, že mnoho z nich přeceňuje svou schopnost počít ve vyšším věku. Věří, že přirozené početí je možné až do 40 nebo 50 let, což je zcela mimo realitu. Právě proto je nezbytné, aby se edukace v oblasti reprodukčního zdraví stala součástí školních osnov,“ apeluje zkušený embryolog Daniel Hlinka.
