Myslíte, že si nezasloužíte úspěch? Není to jen nízké sebevědomí, možná vás trápí zrádný syndrom podvodníka

Imposter syndrome, pro který se v češtině ujalo označení syndrom podvodníka, není nijak neobvyklý. Člověk při něm začne trpět pocitem, že si svůj úspěch nezaslouží. A to i přes zjevnou skutečnost, že to není pravda. Lidem, kteří se s tímto problémem potýkají (a není jich málo, podle studie psycholožky Gail Matthews jím minimálně jednou za život trpělo 70 až 84 % lidí), hrozí bez pomoci propuknutí syndromu vyhoření, nebo dokonce vážná deprese!

Označení tohoto problému může být trochu zavádějící. Člověk při něm totiž nepodvádí nikoho jiného než sám sebe. Jedná se o stav postihující úspěšné jedince, kteří mají pocit, že nejsou dost dobří, a bojí se „odhalení“. Rozdíl mezi tímto syndromem a „běžným“ nízkým sebevědomím je v tom, že lidé, kteří se považují za podvodníky, trpí tak velkými pochybnostmi, že u nich mohou propuknout úzkostné stavy. A nejenže nedůvěřují svým schopnostem a dovednostem, ale navíc se děsí prozrazení svého „podvodu“.

„Svůj úspěch připisují vnějším okolnostem, jako je štěstí nebo dobré načasování. Zatímco když se jim nedaří, představuje to pro ně osobní selhání,“ vysvětluje britská klinická psycholožka e a doplňuje: „Když čelíte výzvám nebo vystupujete z komfortní zóny, je přirozené, že máte strach. Je to normální reakce, která je způsobena nejistotou. Klíčové je, jak si ji vyložíte. Lidé trpící syndromem podvodníka se utvrzují v tom, že by nebyli takto vyvedení z míry, kdyby všechno zvládali skvěle. Nejistotu si vykládají jako selhání.“

Odborníci tento poměrně nově popsaný fenomén stále zkoumají (psycholožky Pauline R. Clance a Suzanne A. Imes jej poprvé pojmenovaly v roce 1978). Jako u většiny duševních obtíží i na tento problém je možné „zadělat“ již během výchovy. „Syndrom podvodníka lze často najít u lidí, kteří byli vychováni k extrémně vysokým výkonům,“ popsala jihoafrická psycholožka Susan A. David. „Na vině může být i perfekcionismus, který vás nutí mít všechno dokonalé. Cestou do pekel je také porovnávání s ostatními,“ míní ve svém podcastu Mindshifting koučka Andrea Dudaško.

Jedná se o problém, který se může týkat kohokoli, kdo je vystavován dlouhodobému stresu. Postihuje vrcholové manažery, kteří touží po stále vyšším výkonu, maminky na mateřské dovolené, jež se srovnávají s ostatními, zaměstnance, kteří si nemyslí, že by si zasloužili zvýšení platu, nebo studenty, již se mezi spolužáky necítí dobře, i když jejich výsledky jsou stejně dobré nebo lepší. Potíže také víc ohrožují jedince, kteří mají sklony k úzkostem.

„Syndromem trpí lidé, již něčeho dosáhli, jsou dobří. Paradoxně právě oni o sobě mají špatné mínění. Zajímavé je sledovat rozdíl v chování člověka, který nemá takový úspěch, ale ani sebereflexi. Těch se většinou tento syndrom nedotýká,“ tvrdí Andrea Dudaško.

Psycholožky Pauline R. Clance a Suzanne A. Imes popsaly chování člověka s tímto syndromem jako cyklické. Vše začíná ve chvíli, kdy lidé pracují dlouhodobě nad rámec své pracovní doby, někdy i trpí workoholismem jen proto, aby se vyvarovali odhalení, že ve skutečnosti nic neumějí (i když to není pravda). Ačkoli tyto snahy často vedou k vysokému výkonu, osoba se syndromem podvodníka se cítí dobře jen chvilku a brzy o sobě začne zase pochybovat. Celý cyklus se tak opakuje nanovo.

Dalším charakteristickým znakem je negativní reakce na pozitivní zpětnou vazbu. Pochvalu jako by tito lidé ignorovali. Studie z roku 2014 prokázala, že osoby trpící syndromem podvodníka navíc neberou žádný úkol jako dokončený.

Jak se přestat zabývat tím, co si o vás myslí ostatní?