Syndrom bílého pláště aneb Strach z lékařů. Projevuje se zrychleným tepem i studeným potem

Třes rukou, nervozita, studený pot, potíže s dechem, rychlý tlukot srdce… Strach z vyšetření a terapeutických zákroků se s lidstvem táhne pravděpodobně odedávna. A celkem opodstatněně. Stačí si představit, jak asi probíhalo trhání zubů či třeba amputace v dobách bez řádného umrtvení a bez narkózy. Dnešní léčba se s touhle „řezničinou“ sice vůbec nedá porovnávat, přesto někomu stačí zaslechnout jen zvuk zubařské vrtačky a nejraději by vzal nohy na ramena.

Strach, rozrušení či úzkost z lékařů a různých vyšetření bývají silné a nejedná se o žádnou výjimku: uvádí se, že zhruba u třetiny pacientů se dá mluvit o syndromu bílého pláště. Tato porucha byla popsána při měření krevního tlaku, kdy byly zdravým lidem opakovaně naměřeny vysoké hodnoty pouze v ordinaci, v přítomnosti „bílého pláště“. Podobnou tělesnou reakci však může způsobit i návštěva zubaře, gynekologa či jakéhokoliv jiného zdravotníka, proto se i v těchto případech někdy mluví obecně o syndromu bílého pláště.

Úzkost spojená s touto poruchou se projevuje kromě abnormálně zvýšeného tlaku a tepu také například nevolností, nadměrným pocením a třesem nebo dýchacími obtížemi. Problémy ovšem vůbec nemusejí souviset přímo s „bílým lékařským pláštěm“ a nejsou u každého stejné.

Někomu bohatě stačí jen pach dezinfekce nebo letáky o prevenci v čekárně, aby se mu začaly třást ruce, u jiného zase obavy vyvolávají pouze určitá vyšetření či výkony: při pohledu na jehlu v ruce sestřičky na něj jdou mdloby, a odběr krve proto donekonečna odkládá. Zato k zubaři jde zcela bez obav.

Kde se taková úzkost bere? Obecně lze říci, že návštěva lékaře je náročná: často tam jdete, protože se necítíte dobře, a už to s sebou nese určité nepohodlí. Ve zdravotnickém zařízení je běžná zvýšená hladina stresu, člověk je v nestandardní situaci, musí se svlékat, vidí okolo sebe trpící lidi, bojí se, jak mu dopadne vyšetření… Roli může hrát také obava z autority – a lékař je typická autorita posilovaná různými historickými a kulturními stereotypy.

Někdy mohou být na vině také nepříjemné zážitky z dětství. „Malé děti bývají často nemocné a mnohdy se nevyhnou odběru krve nebo chirurgickým zákrokům. Jestliže se dítě už při prvním vyšetření zoubků potká s vrtačkou, návštěvu zubaře si bude ještě dlouho pamatovat a spojovat s nepříjemnými pocity a bolestí,“ vysvětluje možné příčiny obav psycholožka online poradny Mojra Viera Škopová. I strach z autorit často vzniká v dětství.

V dnešní době může rozmanitá nepříjemná očekávání posilovat také čtení různých diskusí a vyhledávání příznaků všelijakých chorob na internetu. (Tato „záliba“ může vést až ke kyberchondrii, tedy hypochondrii živené internetem.)

Strach z vyšetření dokáže nejen znepříjemnit život, ale samozřejmě také ohrozit zdraví i život. Nikdo se nechce dozvědět nepříjemnou diagnózu. Ve snaze vyhnout se návštěvě ordinace se ale lidé často uchylují k různým babským radám a nouzovým řešením, případně problém zcela ignorují. Pomoc se tak odkládá a léčba může být delší a obtížnější.

Syndrom bílého pláště se přitom dá řešit. Základem je problém pojmenovat a uvědomit si, že se jedná o strach, úzkost a stres. A s těmi se dá pracovat. „Důležitá je svépomoc. V čekárně se rozptylujte čtením, vezměte si s sebou jako podporu blízkého člověka, odměňte se po vyšetření třeba návštěvou kavárny,“ radí psycholožka Juliana Zmrhalová.

Vyplatí se vám mluvit s lékařem na rovinu a o svém strachu mu říct. Vnímavý a všímavý odborník poté zvolí citlivější přístup. „Zásadní je komunikace a vysvětlování ze strany lékaře. Tak, aby byli pacienti součástí léčby a lékaři nerozhodovali takříkajíc o nich bez nich,“ doplňuje důležitý faktor Juliana Zmrhalová. Pokud ale nesnesitelná úzkost z návštěvy lékaře trvá dlouhodobě a nic nezabírá, je namístě vyhledat pomoc a jít k psychologovi či psychoterapeutovi.