Článek
Ačkoliv není psychopatie uznávána jako oficiální diagnóza, dle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) byl tento termín dříve užíván pro označení jedinců s disociálními rysy. Pro jeho hanlivý nádech je od něj v současnosti zejména v západních zemích upouštěno. Významově pak odpovídá disociální poruše osobnosti, která se řadí mezi specifické poruchy osobnosti, a je charakterizována soustavnou ignorací práv, pocitů a bezpečí druhých.
Kdo je psychopat
Odborníci používají termínu psychopat k popisu osoby, která se vytrvale chová bezcitně, neprojevuje emoce, postrádá empatii, stud i výčitky svědomí (Co si počít s emočním tupcem?). To všechno dohromady ji vede k soustavnému porušování práv a spokojenosti druhých. Psychopati vykazují tendence k podvodům, prováděných za účelem dostat ostatní tam, kde je chtějí mít. V zásadě tak jde o jedince, kteří trpí disociální poruchou osobnosti.
Kolik je mezi námi psychopatů?
Podle statistik se míra psychopatie v obecné populaci pohybuje kolem 1,2 procenta s tím, že psychopatické rysy častěji vykazují muži. Jedinci s psychopatií se objevují ve všech oblastech života – mnozí dokonce zastávají velmi významné posty typu generálního ředitele, chirurga, obchodníka nebo manažera. Méně překvapivé je jejich vysoké zastoupení mezi pachateli trestné činnosti – podle odhadů se dá až 25 procent vězňů charakterizovat jako psychopat, mezi pachateli násilných činů je potom míra psychopatie ještě vyšší.
Projevy psychopatie
Většina lidí s psychopatií začne určité antisociální rysy chování vykazovat již během dětství, často před dosažením věku 10 let – zajímavé je, že v mnoha profilech pachatelů násilných činů, dokonce sériových vrahů, se například objevuje shodný rys chování, a tím je ubližování a mrzačení zvířat v dětství. Není ovšem výjimkou, že psychopatie se může rozvinout i později v životě.
Mezi obvyklé známky psychopatie patří povrchnost, emocionální odstup, nedostatek empatie, impulzivita, špatná kontrola hněvu (Jak se přestat vztekat?), nízká tolerance k nudě. Psychopati intenzivně touží po vzrušení, změně a jsou rádi odměňováni, patologicky lžou (Kdy už je lhaní nemoc?), jsou dominantní, sebestřední, nebojácní, majetničtí a arogantní. Typické je nerespektování pravidel, norem a zákonů, užívání fyzické agrese a ochota manipulovat s ostatními pro osobní zisk. Objevuje se kriminální chování, násilné činy, týrání zvířat nebo dětí. Psychopati mívají problémy ve vztazích, prožívají pouze krátkodobé, nemají mnoho blízkých osob. Mívají také sklony ke zneužívání návykových látek.
Život s psychopatem je… k nežitíFoto: fizkes, Shutterstock.com
Příčiny psychopatie
Neexistuje jediná výlučná známá příčina psychopatie, vědcům se doposud podařilo identifikovat pouze možné přispívající faktory. Mezi ty patří:
- genetika
- struktura mozku (výsledky studií ukazují narušení funkce v oblastech mozku souvisejících s plánováním, rozhodováním a zpracováním emocí)
- trauma prožité v dětství (fyzické, sexuální nebo emocionální zneužívání, domácí násilí) – někteří výzkumníci dokonce označují psychopatické rysy objevující se po prožití traumatu za „sekundární psychopatii“ nebo za „sociopatii“ (Trauma se v rodinách přenáší z generace na generaci)
- riziko rozvoje psychopatických rysů mohou zvýšit také osobnostní rysy typu emoční nestability a behaviorální impulzivity
- zanedbávání či ubližování rodičem v dětství, časté hádky rodičů či rozvod
- enviromentální faktory, jako jsou chudoba, nestabilní bydlení, vliv vrstevníků.
Diagnostika
Vzhledem k tomu, že psychopat zpravidla sám netuší, že má nějaký problém, je velmi nepravděpodobné, že by se sám pokusil vyhledat odbornou pomoc. S diagnózou psychopatie se tak nemocný většinou setká v rámci znaleckého zkoumání za účelem vypracování znaleckého posudku v trestním řízení nebo ve sporu o opatrovnictví dítěte. Odhalit psychopatii pomáhá odborníkům test PCL-R (The Psychopathy Checklist-Revised) vyvinutý psychologem Robertem D. Harem. Jde o hodnotící nástroj o 20 položkách měřící úroveň něčí emoční odpoutanosti a antisociálního chování. Forenzní psychologové test PCL-R často používají k určení rizika pravděpodobnosti, že se pachatel znovu dopustí trestného činu a bude představovat trvalé nebezpečí pro ostatní, tedy v rámci predikce pravděpodobnosti recidivy a posouzení možností nápravy pachatele.
Léčba psychopatie
Jelikož nejsou lidé s psychopatií motivováni vnitřními pobídkami (výčitky, vina, stud), je léčba považována za náročnou – vnitřní motivaci může zvýšit zaměření na vnější podmínky, jako je pobyt mimo vězení. I když není v současnosti k dispozici mnoho léčebných postupů založených na důkazech, výsledky výzkumů naznačují, že klíčovou roli může hrát včasná intervence (programy časné intervence se zaměřují na budování empatie, zvládání stresu, zlepšování vztahů v rodině a na zdravé zpracovávání emocí), behaviorální terapie (může pomoci snížit riziko násilného a kriminálního jednání u uvězněných, zaměřuje se na zvládání hněvu a zlepšování sociálních dovedností), psychoterapie (Jak se pozná dobrý terapeut?) a poradenství v oblasti zneužívání návykových látek.
Odborná konzultace s Mgr. Terezou Lukášovou, advokátkou zabývající se trestním právem a zajímající se o soudní psychiatrii
