Přibývá dětí s depresemi. Může za to oslabení psychické odolnosti i problémy s pohlavní identitou

Dvanáctiletá Aneta se z usměvavé, spokojené holčičky změnila v podrážděné dítě, které si stěžuje na bolesti hlavy nebo břicha, špatně se mu usíná, je nesoustředěné, často zapomíná a zhoršilo se ve škole. Patnáctiletý David začal chodit za školu, nevěří si, je nespokojený sám se sebou i se svým životem, začal experimentovat s návykovými léky a s alkoholem. V hádkách s rodiči bývá agresivní, mluví o sebevraždě… Možná je to jen přechodné, špatné období, možná snaha upoutat pozornost, nebo problematická puberta. Nicméně důvod, proč se u dítěte změnilo chování, může být mnohem vážnější a nebezpečnější. Deprese, úzkost (jak poznáte záchvat úzkosti), nebo duševní onemocnění.

Sebevražedné myšlenky, pokusy o sebevraždu, sebepoškozovávání, úzkosti, deprese… Z údajů Linky bezpečí vycházejí alarmující statistiky. „V roce 2022 jsme odbavili přes 90 000 kontaktů - na telefonu, emailu, chatu. Oproti předešlým rokům se nám hovory prodloužily, a to z toho důvodu, že témata jsou závažnější,“ říká Regina Jandová z Linky bezpečí.

O zhoršující se duševní kondici dnešních dětí a dospívajících mluví i jiní odborníci: „Menší děti se nejčastěji potýkají s tzv. neurovývojovými poruchami, jako je autismus nebo ADHD. Starší děti mívají úzkostné poruchy, poruchy nálad, poruchy příjmu potravy, řešíme s nimi sebepoškozování, dysharmonický vývoj osobnosti a v neposlední řadě také poruchy pohlavní identity neboli novějším názvem gender dysforie,“ vyjmenovává MUDr. Tereza Petrásková, Ph.D., medicínská ředitelka a vedoucí ambulance psychiatrie a psychologie soukromé kliniky My Clinic v Praze Dejvicích.

Jako rodič dítěte, které je problematické, můžete mít někdy pochybnosti, jak moc jsou potíže vašeho dítěte vážné. Oscilujete mezi strachem, co se děje, pocity viny, že jste selhali, nejistotou, co máte dělat, a vztekem, že je dítě rozmazlené a že zveličuje své problémy a podobně. Navíc si říkáte, že vaše dítě přece nemůže být „blázen“ a trpět psychickou nemocí. Omyl. Může. Data ukazují, že až 20 % dětí a mladých lidí ve věku 13-18 let trpí nějakou formou psychických obtíží. A vaše rodičovská role spočívá v tom, abyste si přiznali, že se něco děje a začali to řešit. „Tak jako u dospělých je i dětská deprese rozhodně něčím víc než jen špatnou náladou. Je zajímavé, že psychického strádání si nejen rodiče, ale i učitelé či výchovní poradci všimnou až mnohem později. Protože například změny nálad, trucování a různé protesty nejsou u dětí ničím neobvyklým. Nicméně varovným signálem je v zásadě jakákoliv významná změna v chování a prožívání dítěte, která je pro něj netypická nebo necharakteristická,“ vysvětluje Tereza Petrásková.

V rámci depresivního prožívání se mohou objevit záchvaty vzteku, velké kolísání emocí, nesoustředěnost, poruchy spánku, různé somatizace, zlobení atd. U starších dětí může depresi signalizovat zhoršení školního prospěchu, konflikty se spolužáky, odmítání docházet do školy, zvýšená spavost, ztráta zájmů, podrážděnost, sociální fobie… Pokud tyto příznaky trvají delší dobu a narušují fungování dítěte, je již možné, že se jedná o duševní onemocnění.

Jak poznáte, že trpíte sociální fobií?

Pokud se vaše dítě potýká s psychickými potížemi, určitě není na místě jej „podporovat“ radami typu: Nemáš důvod být smutný. Věnuj se něčemu smysluplnému, nebudeš mít čas na deprese. Všechno máš, tak na co si stěžuješ? Naopak se snažte dát najevo, že se vám může svěřit, že je vám líto, jak se trápí, nabídněte mu, že spolu zkusíte vymyslet, co by mu pomohlo - a samozřejmě ho podpořte i v tom, když si bude chtít promluvit s odborníkem. Je důležité, aby dítě chápalo, že odborná pomoc je záchranná síť určená pro něj. „Stejně jako u dospělých i u dětí platí, že čím déle je duševní nemoc přítomna bez adekvátní intervence, tím hůře a déle se pak léčí. Zároveň duševní onemocnění zásadním způsobem narušují fungování jedince a negativně ovlivňují život dítěte i jeho rodiny. Pokud je dítě depresivní, není schopné plnit školní povinnosti, ztrácí kamarády, objevuje se rizikové chování a tak dále,“ upozorňuje lékařka. Zároveň zdůrazňuje, že jednou z nejdůležitějších prevencí v souvislosti s duševními nemocemi je vědomí a znalost toho, že opravdu jakékoliv dítě může trpět depresí nebo úzkostmi.

1. Z depky vyroste, je to jen puberta

Ze špatné nápady související s dospíváním, dítě vyroste. Ale z deprese určitě ne. Ta je dlouhodobá a bez odborné pomoci si s ní člověk neporadí.

2. Moje dítě nemůže být blázen

Výroky rodičů typu: „Psychologa naše dítě nepotřebuje. Tam chodí jen blázni.“ mohou u dítěte vést ještě k větším pocitům úzkosti a méněcennosti. Přitom u psychologa se může svěřit se vším, co ho trápí. Objevovat své silné stránky. Učit se, jak pečovat o svou duši či jak zvládat stres.

3. Antidepresiva děti nemohou užívat

Mohou. Léky, které se předepisují, jsou šetrné a mohou pomoci, např. když dítě trpí depresivními či sebevražednými myšlenkami, prožívá velké úzkosti, nebo má potíže se soustředěním.

Tréma, nebo panická hrůza? Strach z pohledů druhých může být vážný psychický problém. Máte skopofobii?