Předsevzetí jde do háje? Zkuste metodu sportovců: kdo si své úspěchy denně představuje, dosáhne jich

Posilovny pomalu opouštějí takzvaní ledňáčci, tedy ti, co si dali předsevzetí zhubnout, posílit svaly nebo začít cvičit. Čerství nekuřáci už možná zhřešili, protože stres v práci je v plném proudu a vysvědčení dětí se blíží, takže potřeba uklidnit nervy je výrazná. Jednoduše řečeno, konec ledna bývá kritický a až příliš mnoho lidí to vzdá. A to je škoda, protože klopýtnout může každý, ale seknout s něčím, čemu už jste věnovali dost energie, není hned nutné. Tady je pár rad odborníků, které vám dodají chuť pokračovat.

Je to chyba, kterou ale dělá kdekdo. Prostě přepálíte start. Jenže maraton nemůžete běžet stejně jako sprint na 100 metrů. V případě předsevzetí jde opravdu spíš o běh na dlouhou trať, je potřeba si rozložit síly a vlastně z předsevzetí udělat spíš běžnou součást svého života. „Říkám tomu kouzlo každodennosti. Klientům doporučuji, ať každý den udělají jeden krok pro splnění snu nebo cíle. Navyknou si dělat něco pravidelně, a i když se může zdát jeden krok málo, za rok jich je 365, a to už je hodně,“ radí životní koučka Lenka Procházka.

Je jedno, jaké předsevzetí jste si dali, každopádně jste k tomu měli nějaký důvod, něco, kvůli čemu to děláte. Když vám docházejí síly, jednoduše si na tohle vzpomeňte a začněte si představovat, jaké to bude, až to zvládnete. V čem vám bude lépe, jak se budete cítit lépe, příjemněji a podobně.

„To je za mě možná nejdůležitější bod. Náš mozek je neuroplastický a umí měnit svoji strukturu. A dělá to primárně na základě našich obrazů v kombinaci s emocemi, které mu při prožívání vizualizace dodáváme. Je známé, že sportovci, kteří si vizualizují své úspěchy, jich dosahují častěji, než ti, již se svou myslí nepracují. Já osobně radím svým klientům, aby s vizualizacemi pracovali každý den ráno nebo před usnutím. V tuto dobu je náš mozek nejvíce neurosplastický a skvěle do sebe tyto informace i emoce nasává,“ upřesňuje Lenka Procházka.

Je to skoro měsíc, co se o něco snažíte, takže nelze říct, že byste za sebou neměli žádný úspěch nebo pokrok. Možná o nich někdy přemýšlíte, ale lidé mají leckdy tendence sami sebe tak trochu zpochybňovat. V jedné chvíli si sice řeknete „ale jo, shodila jsem dvě kila, to je super“, ale vzápětí vám začne vaše podvědomí našeptávat „tss, dvě kila, to je nic, když jich potřebuješ 15“.

Mnohem lepší je si veškeré pokroky (i ty sebemenší) sepsat, jednoduše z nich vytvořit seznam, který budete pravidelně aktualizovat. Může vám viset na nástěnce, lednici, u zrcadla v koupelně, ale mějte ho pořád hezky na očích. Když uvidíte, kolik jste už ušetřili peněz za cigarety, kolik kilo jste shodili, nebude tak snadné to všechno jen tak zahodit.

Změnit trochu názor nemusí být někdy na škodu. Jedna věc je totiž teorie (když si předsevzetí dáváte) a jiná praxe (když ho plníte). Navíc se mohou měnit různé okolnosti, které mají vliv na vaši časovou flexibilitu, zdravotní stav, únavu a podobně. „Je dobré se, dejme tomu, každý měsíc pozastavit nad tím, jak se vám daří plnit původní plán, ale je zcela v pořádku ho přehodnotit. U plnění cílů byste se měli cítit dobře, navíc by měly být dosažitelné. Jinak bude vaše motivace upadat,“ vysvětluje Procházka.

Nemáte absolutně čas na cvičení, posilování nebo jinou aktivitu, kterou jste si předsevzali, pokaždé, když před vámi vaše děti jedí čokoládu, je pro vás těžší a těžší dodržet zdravý jídelníček? Poproste své blízké o pomoc! Pokuste se nastavit pravidla vašeho soužití tak, aby pro vás bylo dodržení předsevzetí snazší.

Můžete se s partnerem i dětmi podělit třeba o povinnosti kolem domácnosti, abyste měli víc času pro sebe. Dobroty mohou děti konzumovat tak, abyste u toho nebyli. Podpora a pomoc je velmi důležitá, mnohdy ale naši blízcí netuší, jak vám ji poskytnout, co přesně potřebujete. Vše je o komunikaci.

Říká se, že ve dvou se to lépe táhne. Je fajn sportovat, hubnout, přestávat kouřit s někým dalším. Vzájemně se můžete podpořit, hecovat se, a navíc je těžší říct kamarádce „dneska běhat nejdu“ než to říct sobě.

Ale pozor, má to i svá rizika. „Může se třeba stát, že to váš partner vzdá, a v tu chvíli je samozřejmě snazší ho následovat,“ říká Lenka Procházka. Primární motivace by tak měla vždy vycházet z vás, vy byste měli chtít, ten druhý může být jen takový „pomocný motůrek“. A také jsou samozřejmě lidé, kteří mnohem lépe fungují jako jednotlivci, rádi si věci dělají po svém. Pro ty by parťák mohl být naopak přítěž.

Kterých 6 předsevzetí porušíte stejně jako každý rok?