Článek
Sobectví nelze vnímat jen v negativním kontextu. Když se na jeho podstatu, která spočívá v upírání pozornosti k vlastním potřebám a jejich uspokojování, podíváme blíže, dojde nám, že na tom nic špatného není. Sobectví můžeme v určitých souvislostech vnímat jako zdravé a produktivní.
Příběh nesobecké Kláry
„Celý život jsem fungovala především pro jiné. Upřednostňovala jsem manžela, děti i mou šéfovou. Říkala jsem si, že to musí ocenit. Omyl. Jen jsem vůči nim stále posouvala hranice, ustupovala jsem těm jejich a cítila se čím dál víc zahnaná do kouta. Všechno se začalo měnit až tehdy, když jsem se psychicky zhroutila. Začala jsem na sobě terapeuticky pracovat a přicházet na to, že já jsem pro sebe ta nejdůležitější osoba. Že k sobě musím být aspoň stejně laskavá jako k nim, ne-li víc,“ vypráví Klára.
Co naše babičky neuměly
Zdravý postoj ke svému já a nezdráhat se upřednostnit své potřeby nám mnohdy moc nejde z toho důvodu, že pro generaci našich babiček (a možná i maminek) by pozitivní sobectví bylo bráno jako veskrze negativní věc. Podle nich byla každá „slušná a hodná holka“ taková, která všem vyhoví i na úkor sebe sama, protože máma, manželka i žena obecně má být přece obětavá, ne? Kdyby taková nebyla, byla by pěkně sobecká…
A tak naše maminky a jejich maminky jely obvykle v módu, kdy den strávily v práci a pak se mohly „odreagovat“ na nákupu, při vaření večeří a úklidu bince po manželovi. Masáž, sport, sauna, sebevzdělávání, víkend s kamarádkami? Kde by na to asi vzaly čas? A co by tomu řekli ostatní? Být občas sobecká, myslet sama na sebe, to prostě předešlé generace žen neuměly. Naštěstí se o psychologii, psychohygieně a seberozvoji začalo v průběhu posledních desetiletích mluvit čím dál víc a do větší hloubky. I s ohledem na stále stoupající nároky společnosti na ženy se stala témata týkající se péče o duševní zdraví a sebelásky naprosto zásadními.
Být občas sobecká, myslet sama na sebe, to předešlé generace žen neuměly
Kdo se o sebe dobře stará, je pak schopen dobře se postarat i o druhé.Foto: Prostock-studio, Shutterstock.com
Podstata pozitivního sobectví
Základem je osvojit si schopnost říkat ne, když něco nechcete nebo nemůžete udělat, a necítit při tom žádnou vinu. Nebo si uvědomit, že je v pořádku neobětovat se pro ostatní. „Když se člověk naučí rozpoznávat své skutečné potřeby, naučí se je cíleně uspokojovat a prosadit si jejich naplňování, stane se to, že s okolím začne mnohem lépe vycházet. Jeho komunikace je totiž jasná a čitelná a lze se tak na mnohých věcech snadno domluvit v rámci udržení si svých hranic a schopnosti se o sebe vždy dobře postarat,“ vysvětluje psycholožka a psychoterapeutka Alexandra Hrouzková, jaké jsou přínosy pozitivního sobectví.
Rady pro příliš hodné holky
1. Naučte se soustředit samy na sebe. Vizualizujte si představy, jaký život byste chtěly mít a jaká cesta k tomu může vést. Naučte se respektu ke svým potřebám a přáním.
2. Přijměte za své, že říkat NE je v pořádku. Řekněte NE šéfové, která vám nakládá tolik práce, že ji nemůžete stihnout a doděláváte ji večer doma. Stejně tak můžete říct NE tchyni či mámě, které se k vám automaticky nominují na návštěvu, aniž by se ptaly, zda se to hodí.
3. V partnerském vztahu mluvte i o tom, co se vám nelíbí. Je v pořádku, když si jeden dva večery v týdnu vyhradíte jen pro sebe a své potřeby. Je v pořádku říct, co by mělo být jinak, a např. část domácích povinností delegovat na partnera či děti. Autenticita a pravdivost je pro vztah naopak živou vodou.
4. Zamyslete nad tím, s kým trávíte volný čas. Patří mezi ně i lidé, kteří mají tendence zneužívat vaší ochoty a vstřícnosti? Jsou to lidé, již ve správnou chvíli zaútočí na vaše slabé stránky? Opakujte si, že prioritou je vaše spokojenost a potřeby.
5. Mějte se rády. Nemusíte si denně stoupat před zrcadlo a nahlas to opakovat, ale dělejte pro sebe, co můžete. Zdravě jezte, hýbejte se a dělejte věci, které vás těší.
Co je negativní sobectví
Může se upřednostňování sama sebe vychýlit k něčemu nezdravému a destruktivnímu? Samozřejmě, že ano. Jednoduchým příkladem je ztráta sebereflexe, kdy je člověk „v zájmu sebe sama“ tak přesvědčený o správnosti svých činů a chování, že ho to negativně ovlivňuje ve všech sférách života. Alexandra Hrouzková k tomu říká: „Když někdo vnímá své potřeby pokřiveně, žije v dojmech a přesvědčeních, že druzí by pro něj měli dělat to a to, aby se on cítil lépe, protože si připadá důležitější než ostatní. Důsledkem toho jsou jeho vztahy konfliktní a problematické a bývá vnímán jako sobecký v negativním smyslu.“ Základním pojmem pozitivního sobectví by měl být respekt. Vůči druhým, ale i vůči sobě.
Základním pojmem pozitivního sobectví by měl být respekt. Vůči druhým, ale i vůči sobě
Proč být sobecké
- Budete spokojenější. Bude vás těšit, že děláte věci, které vás skutečně naplňují. Přijde dobrý pocit z toho, že máte jasno, kdo jste, kam směřujete a co vám dává v životě smysl. A hlavně: Vědomí, že se člověk umí postavit sám za sebe, je k nezaplacení.
- Budete mít lepší vztahy. Věčně nespokojený, uvzdychaný člověk v roli oběti je pro vztahy peklo. Partner, jenž zná své hranice, který ví, jaké má potřeby a přání a také se je snaží uspokojovat, je ve své podstatě vnitřně spokojený člověk, jenž se umí vyrovnávat i s nepříjemnými a stresovými chvílemi. S takovým člověkem chcete sdílet život.
- Budete silnější. Psychickou odolnost si budujeme každý sám. Jejím prvním předpokladem je, že musíme vzít život do vlastních rukou. Definovat si, jaký ho chceme mít, hájit si ho, sobecky ho opečovávat a převzít za něj odpovědnost.
