Jak poznat, že blízký trpí duševní nemocí? Známý psychiatr radí, kdy zasáhnout a co určitě nedělat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Každý se občas cítí pod psa, má mizernou náladu nebo jej trápí různé smutky či úzkosti. Někoho přejdou samy od sebe, jiný vyhledá pomoc. „S lehčími formami depresivních poruch si dokážou velice dobře poradit praktičtí lékaři nebo i lékaři jiných odborností, včetně psychoterapeutů,“ říká docent Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. A dodává, že k psychiatrovi určitě patří každý, kdo pomýšlí na sebevraždu nebo komu delší čas dělá velké těžkosti zvládat každodenní povinnosti, především kvůli únavě a neschopnosti se soustředit.

Kdy je jasné, že psychika opravdu trpí? Varovným znamením je, když blízký člověk ztrácí schopnost udržet svou roli v rodině či v zaměstnání, začíná dělat množství chyb a není schopen se soustředit.

„Lidé, kteří k nám přicházejí, to často popisují jako pocit, jako by jim někdo do soukolí nasypal písek. Všechno, co dříve dělali s lehkostí a zvládli bez problémů desetkrát, dnes udělají obtížně a jen jednou. Nejenže se na to celý den připravují, ale únava je nutí činnosti odkládat, prokrastinace je totiž také projevem nemoci,“ připomíná zkušený psychiatr. A dodává, že často se přidávají i fyzické projevy, mezi něž patří bušení srdce, problémy s dýcháním, pocení nebo nespavost.

V případě podezření na depresivní poruchu by příbuzní měli blízkému navrhnout návštěvu odborníka, případně jeho stav sami konzultovat s praktickým lékařem či přímo psychiatrem. Rozhodně je lepší se zeptat zbytečně než potíže zanedbat. „Nedávejte nemocným rady typu ‚vykašli se na to, hoď to za hlavu‘ a podobně. Neuvěří vám a spíš na vás zanevřou, protože doporučujete něco, čeho nejsou schopni,“ upozorňuje Martin Anders.

Čím dříve se začne s léčbou, tím větší je naděje na vyléčení. Proto je zásadní chyba potíže bagatelizovat, případně se nemocného snažit násilím rozveselit a takzvaně vrátit do života. „V takové chvíli si dotyčný jen ještě víc uvědomí, že se radovat nedokáže a neumí být šťastný jako lidé kolem. Stejně tak škodlivé je apelovat na pacientovu vůli, aby se vzchopil, přemohl, protože duševní poruchy, jako je například deprese, nelze vůlí překonat,“ upozorňuje Martin Anders.

Blízcí často bojují s tím, zda mají víc tlačit na pilu a snažit se nemocného motivovat k nějaké činnosti, nebo jestli být tolerantní a raději ho nechat být a jen sledovat jeho stagnaci. „Záleží na fázi onemocnění, ale zastávám názor, že pouhým ležením v posteli se ještě žádná duševní porucha nevyléčila,“ říká Martin Anders. S tím, že prospěšný je fyzický pohyb, dostatek světla v dopoledních hodinách a z hlediska funkce mozku i sociální aktivity.

A pokud netušíte, jak se k situaci co nejlépe postavit, je vhodné využít programy hrazené zdravotními pojišťovnami, v nichž proškolení specialisté nabízejí pomoc v rámci tzv. rodinné psychoedukace, což je komplexní poradenství. „Příbuzní docházejí na pravidelné schůzky a dovídají se, co nemoc znamená, zda je dědičná, jak ovlivňuje jejich blízkého i všechny okolo něj,“ přibližuje psychiatr Martin Anders.

>>>Tři návyky, kterých byste se podle terapeutů měli zbavit pro lepší psychické zdraví