Škodí intenzivní rodičovství dětem? Záleží, jak tento styl výchovy pojmete a zda to nepřeháníte

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Intenzivní rodičovství je poměrně novým trendem, ke kterému se v současné době uchyluje čím dál více rodičů. Jde o styl výchovy, jenž obnáší maximální zapojení do života dítěte, včetně organizování jeho volného času či investování energie do všech možných školních i jiných aktivit. Intenzivní rodičovství je založeno na principu žít v souladu s potřebami a přáními dětí a zajišťovat jim emoční pohodu a komfort. Což je ovšem velmi náročný úkol, který může vést k mnoha negativním důsledkům, včetně rodičovského vyhoření.

Proč se tento výchovný styl stal tolik rozšířeným? Jedním z faktorů je všeobecný tlak a očekávání okolí, že rodiče přece musí být neustále „v pohotovosti“, emočně stabilní a připraveni řešit jakoukoli situaci.

Velkou roli hraje také vliv sociálních médií, která rodiče ponoukají k porovnávání se s ostatními. Když vidí kolem sebe „perfektní“ usměvavé rodiny, jež tráví každou volnou chvíli sportem nebo na atraktivních místech, snadno získají pocit, že je to běžné. Večer co večer se tyto rodiny scházejí u tříchodové večeře, kterou zvládla paní domu připravit mezi pracovními telefonáty a domácími úkoly dětí. K tomu všemu se přidávají odpočaté maminky, jež s dětmi provozují montessori aktivity nebo chystají dokonale zabalené, nutričně vyvážené svačiny. Je snadné nabýt dojmu, že právě tohle je standard.

„Dnešní maminky mají na sebe často vysoké nároky. Jejich představa, jak budou vše zvládat, však často vezme za své a rozpor mezi jejich představou a realitou je zdrojem stresu. Mohu uvést jeden příklad z mnoha, se kterými se setkávám ve své praxi: Chtěla jsem být tou nejlepší mámou, dítěti se maximálně věnovat. Realita? Respektující komunikace mi vůbec nejde, hraní je pro mě strašně úmorné a nebaví mě a v hlavě se mi pořád honí myšlenky, co je ještě vše potřeba doma udělat,“ popisuje psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí.

>>>Vrtulníkoví rodiče: Chrání děti tak moc, až jim zničí sebevědomí a vychovají z nich nešťastné dospělé

Samozřejmě není vůbec nic špatného na tom, že se rodič snaží naplňovat dětské potřeby. „Má to ovšem několik úskalí. Ví rodič, jaké potřeby jeho dítě má? Děti totiž nejsou stejné. Bude-li rodič předpokládat, že stejně jako on má dítě rádo režim a řád, může to být náročné pro dítě, které potřebuje změny a nové podněty. A obráceně. Když bude chtít rodič v dítěti rozvíjet kreativitu a ono z podstaty své osobnosti potřebuje velmi konkrétní zadání a radu, jak postupovat? Rodiče bohužel vidí své dítě optikou svého typu osobnosti a přehlíží, že jeho potomek má úplně jiné potřeby,“ říká psycholožka Šárka Miková.

I když může mít intenzivní rodičovství některé výhody, jako je například upevnění a posílení vzájemného vztahu mezi rodiči a dětmi, přináší obvykle i problémy a komplikace. Může vést k neudržitelnému přetěžování rodičů i samotných dětí.

„Přílišná angažovanost může vést k tomu, že rodiče začnou klást až příliš velký důraz na úspěch svých potomků, ať už ve škole nebo třeba ve sportu, což samozřejmě vytváří nezdravý tlak a napětí. Cílem rodičovství je ukázat dětem, že jsou milovány, v případě intenzivního rodičovství jim ovšem mohou rodiče nechtěně vnuknout myšlenku, že jsou přijímány a za něco stojí jen tehdy, když jsou perfektní a naplňují jejich představy,“ uvádí klinická psycholožka Anne Welsh pro magazín Parents.

Tento styl výchovy zároveň nebere často v úvahu vlastní potřeby samotných rodičů. Ačkoli se mohou cítit naplněni, když investují veškeré síly do života svých dětí a řeší za ně jejich problémy i povinnosti, neměli by zapomínat ani na své duševní zdraví. Jakékoli extrémy jsou škodlivé, rodičovství by mělo být o hledání zdravé rovnováhy mezi péčí o potomky a péčí o sebe sama.

>>>Jak vychovat šťastné dítě podle expertek? Základem je dostatek empatie a seberegulace

Respektovat vrozené potřeby dětí neznamená, že je dítě musí mít naplněné vždy. Je důležité, aby zažívalo i frustrace v situacích, kdy není všechno podle něj, nedostane vše, co chce. „Prožitá frustrace zvyšuje odolnost dítěte, schopnost vyrovnávat se se stresem a náročnými situacemi. Na druhou stranu odolnost dítěte nezvyšuje, když ho trestáme, zahrnujeme ho výčitkami a ponížením. Takže velmi záleží, jak v situaci, kdy dítě zažívá frustraci, my rodiče zareagujeme,“ uvádí Šárka Miková.

Je přirozené, že rodiče chtějí, aby se dítě maximálně rozvíjelo, ale tlačí přitom mnohdy zbytečně na výkon. „Rizikem je, když rozhodují všechno za dítě, to je ve vleku a nemá vůbec možnost samo o sobě rozhodovat, naučit se samostatnosti. Nezažívá situace, kdy se pro něco rozhodlo, nedopadlo to dobře a ono musí nést přirozené následky. Pro zdravý vývoj je naprosto zásadní tzv. ‚vnitřní pocit kontroly‘. To neznamená, že dítě necháme o všem rozhodovat, musíme to samozřejmě přizpůsobit věku. A zároveň nabízet dostatek podpory, kterou vzhledem k věku a typu osobnosti potřebuje,“ zdůrazňuje Šárka Miková.

Který věk dětí je pro rodiče při výchově nejtěžší? Nejvíc údajně dají zabrat osmiletí