Článek
Lidé si existenciální krizi často pletou s krizí středního věku, jenže ta není žádnou oficiální diagnózou, kdežto ta existenciální ano. A zatímco krize středního věku přichází opravdu vesměs kolem padesáti, ta existenciální může dorazit kdykoli. Nejčastěji ji prožívají lidé mezi 40. až 50. rokem, ale není výjimkou ani u třicátníků, či dokonce teenagerů nebo dětí.
Existenciální krize jde hluboko do vašeho nitra
Jak vypadá krize středního věku, si asi dovedeme všichni představit. Je to nepříjemný pocit, že vám takzvaně ujíždí vlak a vy ho chcete ještě mermomocí dohnat - například koupí silné motorky, tetováním či zbrklou výměnou partnera…
Existenciální krize je ale něco jiného. Zasahuje celé vaše nitro a mozek vám zaplavují opravdu hluboké, niterné, až filozofické otázky o tom, jaký je smysl veškerého (vašeho) bytí. Jaký smysl měl váš dosavadní život, mělo veškeré úsilí vůbec nějaký význam? Jak dlouho tu ještě budete, kolik času vám zbývá a jak s ním naložit. A co bude, až přijde smrt?
Asi vám je jasné, že tyhle myšlenky vám úsměv na tváři ani dobrou náladu nevykouzlí. Naopak přichází následující trable:
- Strach a obavy (z budoucnosti, ale i ze smrti)
- Ztráta smyslu života
- Pocity bezvýchodnosti a zmaru
- Pocity osamělosti
- Ztráta motivace (proč se snažit, nic nemá smysl)
- Časté bolesti hlavy či trávicí obtíže
- Problémy se spánkem
- Bezdůvodná únava
Existenciální krizi lidé často zaměňují za krizi středního věkuFoto: Nicoleta Ionescu, Shutterstock.com
Může přijít kdykoli
Jedním z rizik existenciální krize je, že může udeřit kdykoli. „Pravdou je, že existenciální krize jsou častější, než si možná myslíte, a nemají žádné hranice, pokud jde o věk nebo pohlaví,“ potvrzuje španělská klinická psycholožka Alexia Roncero.
Spouštěčem totiž nejsou jen přibývající roky a řekněme nějaké životní milníky v podobě třeba padesátých narozenin. „Obvykle krize přichází, když jsme ve svém životě konfrontováni s okolnostmi či změnami, kterým je pro nás těžké se přizpůsobit nebo jež nás nutí přemýšlet, zda je to směr, kterým chceme, aby se náš život ubíral,“ vysvětluje Roncero. Mezi časté spouštěče tak patří i následující životní situace:
- Ztráta někoho blízkého – všichni víme, že jednou umřeme, ale dokud nejste se smrtí přímo konfrontováni, nepřipouštíte si to. Ale jakmile tu bolest ze smrti cítíte do morku svých kostí, nemůžete už před ní zavírat oči.
- Zdravotní problémy – jakékoli dočasné (natož pak celoživotní) fyzické omezení po nemoci či úrazu změní váš pohled na svět. A snadno začnete pochybovat, jestli vaše bytí má ještě vůbec smysl.
- Odchod dětí – Věnovali jste jim celý život a oni teď vyrostly a mají své životy. A vy si říkáte, jestli váš život má vůbec ještě nějaký smysl?
- Nečekané životní změny – ztráta práce, finanční bankrot, vyhořelý dům, rozvod po mnoha letech, prostě jakákoli velká životní změna může vyvolat pochyby o smyslu vašeho bytí.
- Ztráta kontroly nad vlastním životem - nečekané události, s nimiž nic neuděláte, nemáte, jak je ovlivnit. Příkladem je třeba covidové období a s ním spojená restriktivní opatření, kdy váš život a to, jak bude vypadat, jakým směrem se bude ubírat, měli v rukou jiní.
Překonejte ji
Nejzásadnější otázka ale samozřejmě zní, jak existenciální krizi překonat. Zkuste následující tipy, ale pokud nezaberou, rozhodně se nestyďte vyhledat pomoc odborníka.
- Obklopte se láskou – přátelé, kamarádi, rodina. Oni a jejich přátelství jsou pro vás tím nejlepším přírodním lékem.
- Upřímnost – mluvte o svých pocitech a úzkostech, nenechávejte je v sobě uzavřené. Jednou stejně vybublají, ale pak už jich bude tolik, že se s nimi budete vyrovnávat mnohem složitěji.
- Zaměřte se na to, co máte pod kontrolou – v životě jsou věci, které neovlivníte, ale je hodně těch, jež můžete mít zcela ve své moci. A na ty se soustřeďte, i když se mohou zdát malicherné.
- Radujte se z maličkostí – zní to jako klišé, ale není. Cokoli, co vám udělá radost, i když je to „jen“ zatraceně dobrá večeře, se počítá. Koneckonců dobrou náladu nedělá jen jedna velká věc, ale i soubor několika drobných radostí.
- Relax a čas pro sebe – každý den si najděte alespoň chvilku na to, co vás baví. Přečtěte si pár stránek knížky, jděte si zacvičit, zajděte na kávu s kamarádkou, skočte si na kosmetiku, cokoli. Ale mějte aspoň chvilku jen pro sebe.
- Hledejte nové výzvy – snažte se svůj život neustále obohacovat. Zkoušejte nové koníčky, učte se novým věcem, nikdy není na nic pozdě.
Jedním z možných spouštěčů krize je odchod dětí od rodičů. Říká se tomu syndrom prázdného hnízda. Jak na odchod dětí, aby nebolel? Připravte si bucket list a konečně žijte!
