Hlavní obsah

Dvanáct rad zesnulého psychologa Radka Ptáčka pro rodiče: Základem je dítě fyzicky netrestat

Foto: ČTK

Foto: ČTK

Když Česko obletěla v úterý 3. září zpráva, že zemřel klinický psycholog Radek Ptáček, mnohým rodičům se zatajil dech. Právě tento profesionál k nim totiž často promlouval a rozdával rady s výchovou. Jaké byly ty nejzásadnější?

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rodiče často přebírají vzorce od svých rodičů a své děti vychovávají stejným způsobem. Protože tak je to přeci „léty ověřené“. Známý psychoterapeut a soudní znalec Radek Ptáček, který s největší pravděpodobností spáchal sebevraždu, se snažil šířit osvětu o tom, že fyzické tresty (mezi které mimo jiné patří například i stání v koutě), přehnané zákazy nebo křik žádnému dítěti nic dobrého nepřinese.

Prevence jako základ všeho

V minulých letech rozjel Radek Ptáček největší výzkumný projekt Životní styl a duševní zdraví mladých dospělých, kde zkoumal dospívající ve věku 18–25 let. Z toho vyplynulo, že valná většina z nich se nevěnuje sportovní aktivitě a zdravého životnímu stylu. Sám byl velký sportovec a výsledky výzkumu ho velmi znepokojily, protože trval na tom, že právě sport má obrovskou zásluhu na psychické pohodě člověka. „Pořád slyšíme o tom, jak počet lidí s psychickými problémy stoupá a klademe si otázku, jestli na to máme psychiatrické kapacity. Téměř nikdo už se ale nezabývá tím, co můžeme dělat pro to, aby to číslo nenarůstalo,“ zamýšlel se v rozhovoru s Čestmírem Strakatým.

Dvanáctero pro každého rodiče

Radek Ptáček byl často zván do různých pořadů nebo se na něj novináři obraceli s přáním o vyjádření. Byl pověstný svým odporem k fyzickému trestání dětí a byl zastáncem důležitých změn v oblasti lidských práv a ochrany. Jeho rady si brali rodiče často k srdci. Jakých témat se trojnásobný otec dotýkal nejčastěji a na co apeloval?

  • Tradiční rodina neexistuje. „Kdo stanovil, že dítě musí vychovávat otec a matka? Z výzkumů víme, že pro dítě je nejdůležitější emoční stabilita. Bez ohledu na to, jestli má dva nebo tři tatínky a k tomu čtyři matky.“
  • Nejhorší jsou spory. „Pro dítě je nejhorší, když se rodiče hádají. Když se rozejdou jako přátelé a pak se rodina u každého z nich rozroste, je to přirozená sociální evoluce. V dnešní době se rozpadá více než 50 % vztahů. Jde jen o to, jak to zvládnou rodiče.“
  • Dobré vztahy jsou pro děti nejdůležitější. Velkým tématem je stále populárnější střídavá péče. „Je úplně jedno, jestli se po rozvodu jedná o výlučnou nebo střídavou péči. Opět je základem emoční stabilita a to, aby se rodiče nehádali. Pak je to dítěti jedno. Problém nastává ve chvíli, kdy se nemohou dohodnout, protože dítě si vytváří hlubší vztah k tomu, se kterým je častěji.“
Foto: ČTK

Trojnásobný otec všechno, co říkal, praktikoval i doma. První pětku ve škole s každým z dětí oslavilFoto: ČTK

  • Vzorce chování. „Rodiče nám předávají jednak geny, které představují určité dispozice, a jednak vzorce chování, které od nich jako děti pozorujeme celé své dětství. Kombinace těchto vkladů pak rozhoduje o tom, jakým způsobem budeme v životě reagovat na různé situace. Třeba i na partnerské vztahy.“
  • Čtěte dětem. „Prokázalo se, že když dětem od raného dětství pravidelně čtete, mají menší riziko neurodegenerativních onemocnění v budoucnosti. Pohádky z magnetofonu nefungují.“
  • Nenálepkujte. „Setkávám se stále častěji s tím, že lidé mají tendenci o dítěti, které je živější nebo trochu problémové, tvrdit, že má ADHD, nebo o smutném člověku, že trpí depresemi. Je to zbytečné zahrávání si se závažnými diagnózami. Je to podobné, jako kdybychom dítěti, které se chová nestandardně, řekli, že je diabetik.“
  • Správný přístup k motivaci. „Motivace není spojená s dosažením činnosti, ale s jejím dosahováním. Jestliže si s dítětem sednete k učení, jste na něj nepříjemní nebo na něj zvyšujete hlas a na konci mu řeknete, že je šikovné a dáte mu bonbon, je to špatně. Příště si dítě opět vzpomene hlavně na to, jak to bylo nepříjemné, než odměnu dostalo.“
  • Nereagujte na známky. „Známka je vždy souběhem toho, jaké dítě je – rodiče ho znají, jak se připravovalo – za to zodpovídá rodič a toho, jaký je učitel. Ve chvíli, kdy jako rodič vím, že ta známka je souborem tolika faktorů, přičemž o většině musím vědět, nemůže mě to překvapit. Když se zaměřuji jenom na známky, dávám dítěti najevo, že o něm nic nevím a nezajímám se. Rodiči by mělo jít o snahu, a tu ocenit.“
  • Pozor na nálady. „Duševní stav dítěte je do značné míry ovlivněn duševním stavem rodiče. Když jsou v nepohodě, bude i jejich potomek. Máme obrovskou moc ovládat pocity dítěte. Proto bychom jako rodiče o sebe měli pečovat. Děti jsou naším odrazem. Jestli se nám nelíbí chování našich dětí, měli bychom začít u sebe.“
  • Nejdůležitější je čas. „Travte čas se svými dětmi. Efektivně a osobně. Daleko lepší než dítě vozit po nejrůznějších kroužcích, zajišťovat prestižní školy a tak dále, je prožít úplně obyčejné dětství s rodičem, který je v pohodě. To je ten nejlepší základ do života.“
  • Fyzické tresty jsou tabu. „Často se mě jako soudního znalce ptali, zda dostávat na zadek jednou denně je horší než třikrát týdně a zda je to horší rukou nebo páskem. Jsou to samozřejmě absurdní otázky, protože jakékoliv fyzické tresty jsou nepřijatelné. Na fyzický trest reaguje organismus jako na formu ohrožení a jakýkoliv zvýšený stres ve výchově, který se opakuje, vede k tomu, že se naše chování a vývoj mozku mění. Dítě je třeba celoživotně zvýšeně úzkostné a depresivní.“
  • Pocit viny není výchovný. „Je nutné, aby dítě vědělo, že věci něco stojí a že je potřeba si je vydělat. Nicméně to, že ‚to něco stálo‘ by nemělo být prostředkem trestání. Třeba předhazování, že zničilo drahou věc nebo nechce chodit na zaplacený kroužek. Rodiče takto ovlivňují děti pocitem viny, a to není dobrý způsob výchovy.“

Načítám