Vztek a bezmoc v jednom. Jak poznat, že jste frustrovaní, a co dělat pro to, abyste se toho zbavili

Frustrace může plynout z každodenních drobností, které během dne zažíváme. Může pramenit z toho, že se nestihneme v práci mezi poradami najíst, z toho, že musíme stát frontu v obchodě nebo z toho, že nemůžeme najít klíče před odchodem z domova.

Frustrace může zároveň nastat, když zažíváme náročné chvilky ve vztazích, když se cítíme nepochopení, nedocenění nebo když dlouhodobě neuspokojujeme nějakou svoji důležitou potřebu. Přispívá k tomu samozřejmě i politická situace nebo třeba světové konflikty, jako nyní válka na Ukrajině.

Představte si situaci, kdy v práci dosahujete nejlepších výsledků, a přesto je místo vás pochválen a oceněn vždy kolega. Taková situace začne být po nějaké době frustrující. Stejně se budete cítit, když očekáváte každým dnem proplacení faktury, abyste měli na nájem, a už se to o několik dní opozdilo. V takové chvíli před sebou máte překážku, kterou nelze snadno odstranit. A to je silně frustrující.

Stejně jako naše potřeby jsou individuální, tak u každého z nás vyvolává frustraci něco jiného. Kromě toho máme každý jinou míru takzvané frustrační tolerance neboli odolnosti vůči frustraci. Představme si dva jedince, kteří zažívají zcela stejnou náročnou situaci. Člověk s vyšší mírou odolnosti je schopen situaci lépe zvládnout, než se rozčílí nebo vybouchne.

S odolností vůči frustraci se už rodíme a souvisí především s temperamentem a charakterem. Nicméně ji získáváme i z prostředí. Záleží na tom, v jaké rodině člověk vyrůstal, jaké měl vrstevníky, přátele a s jakými učiteli (v běžném i přeneseném slova smyslu) se během života setkal.

Přijde vám, že patříte do skupiny těch méně odolných vůči frustraci? Nevěšte hlavu, protože odolnost se dá zvyšovat během terapie nebo autosugescí, což je působení na sebe sama. Dlouhodobá frustrace totiž nic dobrého nepřinese. Brzy člověka přepadnou negativní emoce, které s sebou nesou pocity nejistoty, napětí, zlosti, beznaděje a úzkosti. Déle trvající frustrace může vyústit až v deprivaci. To už je vážný psychický stav, který vzniká při dlouhodobém neuspokojení potřeb.

Psychologové popisují několik možností, jak se dá vypořádat s frustrací. Ne vždy to bude snadné a mnohdy bude cesta k cíli dlouhá a náročná. Jindy naopak můžete cíle dosáhnout poměrně snadno. Představte si běžnou situaci, kdy stojíte před Vánoci v dlouhé frontě v obchodě. Jak se můžete zachovat? Jednou z variant je útok. V takovém případě sice dosáhnete toho, čeho chcete, ale takové jednání může často vyústit v agresi. Jste ve frontě a předběhnete zákazníka, který stojí před vámi. To vše může skončit velkou hádkou.

Další možností je únik. Když před situací uniknete, pak ale nenaplníte cíle ani potřeby, které máte. Čekáte ve frontě, která je tak dlouhá, že to nakonec vzdáte. Ovšem to, pro co jste šli, nemáte, a frustrace získává na síle. Potíž může být, jakmile se před překážkou, která před vámi stojí, zastavíte a fixujete se na ni. Po hodině sice máte to, pro co jste šli, ale jste ohromně frustrovaní a nepříjemní natolik, že se stejně necítíte dostatečně uspokojení.

Ideálním řešením může být najít si náhradní cíl nebo řešení. Namísto čekání ve frontě se rozhodnete pro věc zajít do vedlejšího obchodu a vyberete alternativu toho, co jste chtěli koupit. Podobná situace může nastat, když máte hlad a chuť na pizzu. Pizzu nemají, takže si dáte hranolky a uspokojíte alespoň hlad.

Vždy je dobré si uvědomit, že mě něco tíží, a neignorovat to. Pocit bezvýchodnosti ale nemusí být jen špatný. Může vás posouvat a naučit něčemu novému. Například, když překonáte frustraci, tak až budete příště v podobné situaci, už budete vědět, jak na to. Zároveň může posilovat vaši trpělivost a výdrž. Každopádně se vyplatí s někým o svých pocitech mluvit nebo vyhledat psychoterapeuta, se kterým můžete společně najít řešení. Terapie může v tomto případě také umožnit nahlédnout na věci z jiného úhlu.

Autorka je terapeutka

Sebepoškozování se týká každého čtvrtého dítěte. Proč to dělají a jak na to jako rodič reagovat?