Čtyři Češi denně ukončí dobrovolně svůj život. Nejrizikovějším dnem je pondělí…

700 000 lidí. Zhruba tolik lidí si každoročně vezme na celém světě život. Pokusů je však ještě přibližně dvacetinásobek. Poměr muži a ženy je 4 : 1. U nás vloni spáchalo sebevraždu 1 302 lidí. „Ale také je potřeba zohlednit, že mnoho úmrtí se za sebevraždu neoznačí, když tam není patrný záměr vzít si život, a mnoho případů může být označeno jako nehoda. Proto bychom měli být i přes klesající statistická čísla vnímaví,“ upozorňuje Hana Regnerová, ředitelka brněnské Modré linky, která poskytuje podporu a krizovou pomoc 365 dní v roce dvacet čtyři hodin denně.

Podle statistiky Národního ústavu duševního zdraví od devadesátých let křivka počtu sebevražd klesala, nicméně po covidu začala zase stoupat. „Ročně nás kontaktují stovky lidí, kteří mají sebevražedné myšlenky. A pak také ti, již už udělali nějaké reálné kroky k tomu, aby si vzali život, řekněme, že jsou na začátku pokusu o sebevraždu. Vloni bylo takových klientů deset, za tento rok zatím třináct,“ říká Hana Regnerová. Vyšší počet klientů si vysvětluje nejen tím, že žijeme ve stále náročnější době. „Ale naštěstí také více lidí vyhledává pomoc, a tím si dává šanci.“

Největším problémem se v posledních letech stávají osamělí senioři

Je pravděpodobné, že asi každý z nás se už někdy ocitl v rozpoložení, kdy mu jeho situace připadala nesnesitelně tíživá, beznadějná a bez vidiny pomyslného světla na konci tunelu. A je také dost možné, že velmi terapeuticky na nás jako první pomoc působilo, když jsme své problémy mohli s někým sdílet. S kamarádkou, se sestrou, s mámou, partnerem… Záchranný kruh našich blízkých je neocenitelný. Ale v extrémně složitých situacích už nestačí - a to je moment, kdy si říct o pomoc odborníkům. „Nejlépe je hledat pomoc v době, kdy začínáte pociťovat, že se všechno kazí, bortí, že nic nemá cenu, je vám těžko a špatných pocitů se nemůžete zbavit,“ vysvětluje odbornice.

Vybavuje si hned několik příběhů lidí, kteří nejspíš v poslední chvíli zavolali na Modrou linku nebo jinou linku okamžité pomoci, čímž si velmi pravděpodobně zachránili život. „Někteří volali, protože chtěli ještě naposledy slyšet lidský hlas a s někým se rozloučit. Díky tomu, že nahlas vyslovili, že si chtějí vzít život, a hlavně že to mohli s někým sdílet, tak od toho také nakonec ustoupili,“ říká Hana Regnerová.

Mnozí z nás mají možná za to, že z hlediska sebevražd jsou typickým rizikovým obdobím například Vánoce, jež mohou být krizové hlavně pro osamělé. Ale dnem, který téměř každý rok převyšuje statistický průměr, je bilanční Nový rok. A podíváme-li se na statistiky s ohledem na konkrétní měsíce v roce, vychází jako nejnáročnější měsíc březen a dále červen.

Během podzimních měsíců počet sebevražd spíše klesá a v prosinci bývá nejmenší. Podle Hany Regnerové statistiky dále ukazují, že nejrizikovějším dnem v týdnu je pondělí. Dlouhodobě platí, že největší podíl sebevražd na počet úmrtí je mezi 15. a 29. rokem. Ale nejvíce lidí ukončí život ve věku mezi 40 a 60. Nejméně se to týká sezdaných lidí. Přes 80 % sebevražd spáchají muži. „Jedním z vysvětlení může být, že ženy jsou zvyklejší těžkosti sdílet, a tak si častěji vyhledají pomoc,“ říká Hana Regnerová. Ale dodává, že dobrovolné ukončení života je především vázáno na dny, které jsou nějak významné nebo obtížné pro daného člověka. Může to být spojené například se ztrátou milované osoby a je to zkrátka velmi individuální.

Kdybych tu nebyl, stejně bych nikomu nechyběl: takhle může znít jedna z vět, při níž byste měli zpozornět, když ji bude pronášet někdo z vašich blízkých. Ano, může to být citová „vydíračka“, ale také signál, že se dotyčnému opravdu honí hlavou myšlenky na ukončení života. Podle odborníků existují určité projevy chování, které napovídají, že dotyčný je opravdu v hluboké krizi. Typická je například neobvyklá izolace od rodiny a přátel, výkyvy nálad a celková změna chování, kdy už člověka nebaví, co ho dříve naplňovalo (koníčky, práce, škola), mívá hluboké pocity beznaděje, ztrácí smysl života, připadá si zbytečný, o smrti mluví častěji než dříve…

„Nicméně někteří lidé předem nedají nijak najevo, že se chystají sprovodit ze světa. Jednoduše nikdy nevíte, jak se člověk doopravdy cítí. Proto je dobré být podporou pro své přátele a rodinu neustále, a nejen když si myslíte, že je něco špatně,“ doplňuje Hana Regnerová.

Pokud budete mít jasné signály, že někdo z vašich blízkých uvažuje o ukončení života, jak byste se měli zachovat? Volat odborníky? Promlouvat dotyčnému do duše? „Rozhodně nedělejte, že se nic neděje. Ale také nezačněte argumentovat důvody, proč by měl žít, aniž byste nejprve naslouchali tomu, co cítí. Pokud byste to takto udělali, je to, jako kdybyste ho odmítali,“ upozorňuje Hana Regnerová.

Podle expertky bychom nejdřív měli být hlavně v roli naslouchajícího, nic neposuzovat, nehodnotit, jen se ptát, jak se cítí, a dát dotyčnému najevo, že v tom není sám. „Ujistěte ho, že chápete, že jsou jeho pocity skutečné. Zároveň se nebojte s ním mluvit o sebevraždě na rovinu. Mnohdy totiž pomůže, když se věci pojmenují. Nabídněte naději, že jsou dostupné alternativy, a sepište mu kontakty na profesionály, na které se může obrátit,“ doporučuje Hana Regnerová. Pokud se vám váš blízký svěří, že už má konkrétní plán, jak si vzít život, berte ho vážně a nepodceňte situaci. „Nenechte se zavázat mlčenlivostí. Pokud vnímáte zvýšené riziko, máte právo hledat pro sebe podporu a pro něj pomoc,“ uzavírá odbornice.

Znáte tragický klub 27? Alkohol, drogy a podivná úmrtí