Agorafobie: Strach z otevřených a velkých prostranství může udeřit v tramvaji či supermarketu

Agorafobie patří mezi fobické úzkostné poruchy a označuje se jako strach z otevřených a velkých prostranství. Pojem agorafobie pochází z řečtiny a doslova znamená „strach z tržiště“.

Řadí se tedy do stejné skupiny jako sociální a specifické fobie. Jde o poruchy, jež bývají vyvolané situacemi nebo předměty, kterých se člověk obává a snaží se jim za každou cenu vyhnout.

Fobie mají zpravidla konkrétní a reálný obsah. Člověk není schopen se svého strachu zbavit a potlačit ho, přestože si ho rozumem uvědomuje.

Agorafobie vzniká následkem obav a strachu spojeného s využíváním dopravních prostředků, chozením do supermarketu, kina, divadel a dalších objektů. Obavy mohou mít lidé i z míst, kde jsou o samotě, jako jsou louky, pláže či pole. V těchto místech se člověk s agorafobií necítí zcela bezpečně. Obává se, že v případě nevolnosti nebo panického záchvatu nenajde rychle dostupnou pomoc a nebude moci z místa uniknout.

U lidí s agorafobií se většinou spouští panický záchvat. V tom okamžiku pociťují obrovskou úzkost. Mají závratě, nevolnost, zrychlený tep, bolesti na hrudi, sucho v ústech, návaly horka a chladu, ale také se jim obtížně dýchá a nadměrně se potí. Velmi často pociťují neklid a napětí. Objevují se i obavy z toho, že zešílí, nebo dokonce zemřou.

Ve chvíli, kdy agorafobie ovlivňuje a zasahuje do vašeho běžného života a narušuje jeho kvalitu, je načase situaci okamžitě řešit s odborníkem. V případě fobií je velmi účinná kognitivně behaviorálního terapie (KBT), která má v této oblasti dobré výsledky. Využívá metodu expoziční terapie. Jedná se o způsob psychoterapeutické práce, kdy je člověk postupně vystaven situaci, ze které má obavy. Léčbu mohou krátkodobě doplňovat předepsané léky od psychiatra.

Mnoho lidí se naučí s agorafobií pracovat, protože si díky psychoterapeutovi osvojí metody a techniky, které mohou během záchvatu využít.

Příčinou je stresová reakce, nikoliv přímo konkrétní místo, objekt nebo dopravní prostředek. Agorafobii obvykle předchází zvýšená úzkostnost nebo dlouhodobá stresová zátěž. Rizikový faktor může být také separační úzkost v dětství, deprese nebo závislost na návykových látkách.

Závažné stavy spojené s agorafobií a obavy o život vedou často k tomu, že se člověk snaží vyhýbat se otevřeným prostranstvím a raději zůstává v ústraní, kde se cítí v bezpečí. Agorafobie způsobuje komplikace v běžném životě. Vyhledávání bezpečí se může mnohdy zúžit jen na pobývání ve vlastním bytě.

Autorka je terapeutka.