Halucinace: Nemocní slyší zvuky, vidí zvířata nebo létají. Jak potíže léčit a kdy k lékaři?

Halucinacemi bývají označovány vjemy, které vznikají bez reálného vnějšího podnětu. V tomto ohledu se liší od iluzí a bludů.

Člověk, který trpí halucinacemi, je přesvědčený o reálnosti jevů, které vnímá, a považuje je tedy za skutečnost. Vznikají v bdělém stavu. Jde o poruchu vnímání, člověk si dokonce může být vědomý toho, že to, co vnímá, není skutečné.

Blud je porucha myšlení, kdy je člověk přesvědčený o nějaké skutečnosti, i když není pravdivá. Není možné ho přesvědčit o opaku.

Iluze znamená zkreslení něčeho, co skutečně existuje, zatímco v případě halucinací to neexistuje. Jsou to zkreslené a různě deformované vjemy.

Halucinace mohou souviset s psychiatrickou diagnózou. Objevují se nejčastěji spolu s bludy u paranoidní schizofrenie. Mohou se objevovat také u alkoholiků ve stavu delirium tremens nebo při užívání různých drog a léků, ale také u Alzheimerovy choroby.

Typické jsou při demenci, která se může vyskytovat u Parkinsonovy choroby. Mohou být jedním z příznaků u epilepsie, migrén, mrtvice, nádorů, roztroušené sklerózy a u poškození, úrazů nebo onemocnění mozku.

Stejně jako u dospělých mohou být následkem vážných psychických nemocí. U dětí je ale běžné, že halucinace vznikají při běžných horečnatých onemocněních, a to i ve chvílích, kdy teplota není příliš vysoká.

Vizuální halucinace se nazývají fotomy (člověk vidí ohně, světla, stíny).

Sluchové halucinace se nazývají akoasamata (člověk slyší pískání, zvonění a podobně).

Fonémy – halucinace, kdy člověk slyší celá slova.

Člověk, který trpí komplexními halucinacemi, slyší celé věty, rozhovory různých lidí. Vidí postavy nebo zvířata.

V tomto případě postižený slyší různé tóny, zvuky, rozhovory, hlasy.

Může se jednat o takzvané imperativní (rozkazovací) halucinace, které člověku něco přikazují a jsou velmi nebezpečné, nebo o teologické, které člověku něco radí.

Při kterých člověk slyší dva různé hlasy, které mezi sebou vedou nějaký spor.

Jsou typické pro schizofrenii. Lidé při nich mají pocit, že jsou jim jejich vlastní myšlenky někým brány, nebo naopak cizí myšlenky do jejich hlavy vkládány někým dalším. Vnímají, že jejich myšlenky jsou zveřejňovány a hodnoceny někým jiným.

Schizofrenie: Jak se nemoc projevuje, jak se léčí a jak dostat nemocného k odborníkovi

Jednou ze zrakových halucinací je mikropsie, kdy člověk vidí malé předměty nebo lidi. Opakem je makropsie, kdy postižený vidí naopak velké předměty, objekty a lidi.

Typickou halucinací převážně pro delirium tremens je mikrozoopsie. Člověk v tomto případě vidí malá zvířata. Objevit se mohou i při intoxikaci jinými návykovými látkami.

Dalším typem jsou Pickovy vize, při kterých má člověk pocit, že se bortí a posouvají stěny a zdi. Vznikají při lézích v oblasti mozkového kmene.

Ty představují živé a barvité obrazy, které jsou často velmi příjemné a euforické. Vznikají při lézích ve středním mozku.

Mohou být pozitivní i negativní. Jsou typické tím, že postižený vidí někde sám sebe. V opačném případě se může dívat do zrcadla a nevidět se. Tento typ halucinací se může objevit při velké únavě, celkovém vyčerpání nebo horečce.

Chronický únavový syndrom: Vážná nemoc, kterou vám nikdo nevěří

Chuťové halucinace se projevují tím, že člověk vnímá nepříjemné chutě. Souvisí s čichovými halucinacemi, které spočívají v tom, že postižený cítí různé nepříjemné zápachy, jako je pach plynu, hniloba, spálenina, kouř. Vnímá například jídlo jako zkažené, otrávené a závadné. Bývají příznakem při organickém poškození mozku.

Taktilní halucinace, jinak také haptické, jsou typické tím, že postižený vnímá na svém těle různé dotyky, nebo dokonce sexuální dráždění. Mívá pocit, že ho jeho pokožka svědí, pálí, bolí nebo píchá. Obvyklý je i pocit, že je dotyčný napaden nějakým parazitem, kterého se nemůže zbavit.

Při orgánových halucinacích má člověk pocit, že některý z jeho orgánů je shnilý, porušený, nebo mu dokonce chybí.

I když je člověk v klidu a nehýbe se, tak během pohybových halucinací má pocit, že se pohybuje, gestikuluje, vznáší se, nebo naopak padá.

Verbálně-motorické halucinace Séglasovy se projevují tím, že je člověk přesvědčen, že jeho ústy mluví někdo jiný. Může měnit i intonaci hlasu.

Graficko-motorické halucinace spočívají v tom, že je postižený přesvědčen o tom, že jeho rukou píše někdo jiný. Může měnit i rukopis.

Inadekvátní halucinace bývají typické tím, že postižený vnímá jinou částí těla než smyslovým orgánem. Například slyší kolenem nebo vidí nosem.

Halucinace negativní se objevují u psychotických stavů. Člověk v tomto případě nevnímá realitu a podněty kolem sebe.

Reflexní halucinace spočívají v tom, že postižený například vidí jehlu a pocítí píchnutí na své pokožce nebo vidí raněného člověka a cítí bolest.

Dále rozlišujeme také pseudohalucinace neboli nepravé halucinace, při kterých si je člověk vědom nereálnosti a nepravosti halucinací.

Halucinace mohou být příznak různých onemocnění nebo úrazů. Může jít o účinek návykových látek, ale třeba také nádoru na mozku či vážné psychické onemocnění.

Ve chvíli, kdy se halucinace objeví, je zapotřebí, aby se člověk dostal co nejdříve do rukou lékaře.

Praktický lékař pak může doporučit řadu vyšetření, která mohou najít příčinu a zvolit vhodnou léčbu. Zásadní je vyšetření na neurologii a psychiatrii. Kromě rodinné anamnézy lékaři provádí fyzikální vyšetření a krevní odběry. Následně podle výsledků volí CT vyšetření, magnetickou rezonanci či EEG.

Léčba se pak odvíjí od toho, kvůli jaké nemoci halucinace vznikly.

Autorka je psychoterapeutka.

Jste alkoholik? Zkuste měsíc nepít. A když to nevydržíte, máte problém