Placenta: Životně důležitý orgán, který zajišťuje zdravý vývoj plodu během těhotenství

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Placenta je dočasný a životně důležitý orgán, který hraje klíčovou roli během těhotenství. Jde o malý, nebo spíše velký zázrak přírody, který je už léta předmětem mnoha vědeckých výzkumů. Společně se zkušenými gynekoložkami vysvětlíme vše, co byste o ní měli vědět.

Placenta je orgán, který vzniká v děloze těhotné ženy a zprostředkovává kontakt mezi organismem matky a vyvíjejícím se plodem. Pomocí placenty se k plodu dostává kyslík a všechny důležité živiny a zároveň placenta odvádí odpadní látky, které vznikají v těle plodu. Začíná se formovat krátce po implantaci embrya a plně vyvinuta je od 14. týdne těhotenství.

„Placenta se začíná postupně vyvíjet již od prvních týdnů těhotenství a na jejím vzniku se podílejí tkáně zárodku i děložní sliznice matky. Nejprve začínají z vnější vrstvy buněk zárodku vznikat výrůstky, kterým se říká choriové klky, v nichž se tvoří i cévy. Klky začínají postupně vrůstat do děložní sliznice, jejich vlivem se mění stavba děložních cév a vytváří se definitivní podoba placenty,“ popisuje Anna Vlčková, lékařka Gynekologicko-porodnického oddělení porodnice Slaný.

Za normálních okolností je placenta umístěna v horní části dělohy a do dolní části nezasahuje. Na konci prvního trimestru má charakter již zmíněných choriových klků. Poté dochází k jejímu dalšímu vývoji a růstu, který probíhá až téměř do konce těhotenství. Ve 20. týdnu pokrývá placenta asi polovinu plochy dutiny děložní a v termínu porodu má typicky oválný tvar o průměru asi 20 cm, vysoká je přibližně 3 cm a váží průměrně 500 gramů.

>>>Bolesti břicha v těhotenství: Kdy je to přirozené a kdy jet k lékaři?

Placenta má několik důležitých funkcí. Jak již bylo zmíněno, zajišťuje plodu kontakt s mateřským organismem. V placentárních cévách dochází k výměně důležitých živin i odpadních látek a k přenosu kyslíku a oxidu uhličitého. „Dalo by se říci, že placenta během těhotenství nahrazuje plodu funkci důležitých orgánů, jako jsou plíce, ledviny nebo trávicí trakt, které ještě nejsou dostatečně vyvinuté a mohou začít plnit svou funkci až po narození. Další významnou funkcí placenty je tvorba hormonů nezbytných pro normální průběh těhotenství. Do jisté míry placenta slouží i jako bariéra proti infekci,“ vysvětluje gynekoložka Anna Vlčková.

O vcestné placentě (placenta praevia) hovoří lékaři tehdy, pokud se placenta nachází v dolní části dělohy. Rozlišuje se několik typů vcestné placenty podle toho, v jaké vzdálenosti se nachází od vnitřní branky nebo jestli ji překrývá. Vnitřní branka je místo, které spojuje dělohu s kanálem děložního hrdla a kudy potom prochází miminko při porodu.

„Někdy se může stát, že placenta, která se zpočátku nacházela v dolní části dělohy, je rostoucí dělohou vytažena nahoru a už o ní nemluvíme jako o vcestné. Její vzdálenost od vnitřní branky ve 3. trimestru potom určuje, jestli je možný spontánní porod. To vše zjistíme pomocí ultrazvukového vyšetření. Pokud placenta úplně nebo částečně překrývá vnitřní branku, je nutné rodit císařským řezem. Hlavním příznakem vcestné placenty je bezbolestné krvácení. Když je mírné, těhotnou sledujeme a hlídáme, aby nebyla chudokrevná. Pokud je ale krvácení velmi silné, ohrožuje na životě ženu i nenarozené miminko a potom je nutné těhotenství ihned ukončit císařským řezem,“ uvádí lékařka Anna Vlčková z porodnice Slaný.

Typické komplikace souvisí s jejím špatným umístěním, přílišnou invazí do stěny dělohy, předčasným odloučením či špatnou funkcí. „Pokud placenta vzroste příliš hluboko do děložní stěny (placenta accreta), může být velmi obtížné, až nemožné ji po porodu dítěte celou odloučit. Tato situace bývá provázena závažným krvácením matky, které může být v extrémním případě řešitelné jen odstraněním dělohy,“ říká lékařka Eva Šťastná.

Placenta může být menší, než je běžné, to se stává například u plodů s nižší váhou a v těchto případech bývá snížená funkce placenty. Naopak nadměrně velká placenta se může vyskytnout při vícečetném těhotenství nebo při nedostatečně kompenzované těhotenské cukrovce. Placenta může být také rozdvojená, v tomto případě hrozí, že po porodu menší část placenty zůstane v děložní dutině, což může způsobit poporodní krvácení.

S poruchou funkce placenty je rovněž spojován vznik onemocnění zvaného preeklampsie, které je charakterizováno zvýšeným krevním tlakem, bílkovinou v moči, otoky a postupnou poruchou funkce orgánů, což může vyústit až do závažného stavu zvaného eklamptický záchvat. Rozvoj tohoto onemocnění obvykle probíhá v řádu týdnů a důležitý je včasný záchyt.

>>>Šest věcí pro zdravé těhotenství, které potřebuje vědět každá nastávající maminka

„Předčasné odloučení placenty od stěny dělohy (abruptio placentae) je akutní a život ohrožující komplikací pro ženu i dítě. Taková situace je provázena krvácením a omezeným zásobením plodu kyslíkem,“ popisuje lékařka Eva Šťastná, gynekoložka z kliniky IVF Cube.

Jde o stav, při kterém dochází k částečnému nebo úplnému odloučení placenty před ukončením druhé doby porodní, to znamená před porodem miminka. Ve většině případů je příčina neznámá. Příznaky se liší podle toho, jak velká část placenty se odloučila. Pokud to byla jen malá část, nemusí se tento stav u matky ani plodu nijak projevit.

„Větší odlučování může být spojeno se šokovým stavem u matky v důsledku velké krevní ztráty a ohrožením jejího života, zároveň je ohrožen i plod nedostatkem kyslíku. Mezi příznaky patří bolest břicha a krvácení. To se ale nemusí projevit navenek, krev se totiž může hromadit za odlučující se placentou a potom nevytéká pochvou ven. Diagnóza se potvrdí pomocí ultrazvukového vyšetření (Co všechno umí odhalit?). Pokud nastane abrupce placenty a je ohrožen život matky nebo plodu, je nutné ukončit těhotenství akutním císařským řezem,“ uvádí Anna Vlčková.

Porod placenty při spontánním porodu nastává většinou několik minut poté, co se narodí miminko. Tento časový úsek se nazývá třetí dobou porodní. „Placenta se musí nejdříve odloučit od děložní stěny, což může trvat až půl hodiny, do té doby její porod neurychlujeme a čekáme. Odloučení placenty může pomoct tělesný kontakt maminky s novorozencem a první přiložení k prsu. U maminky při tom totiž dochází totiž k vylučování hormonu oxytocinu (Jakou roli hraje a kdy je třeba dodat umělý?) a ten urychluje odloučení placenty a také stažení dělohy po porodu,“ popisuje lékařka Anna Vlčková.

Poté, co se placenta odloučí, může maminka pociťovat slabší děložní kontrakce a následně při mírném zatlačení za asistence lékaře nebo porodní asistentky je placenta porozena. Pokud nedojde k odloučení po porodu do 30 minut, je mamince podán hormon oxytocin v infuzi, aby k odloučení došlo. Ve výjimečných případech, kdy je placenta pevně přilnutá k děložní stěně, nedojde k jejímu odloučení ani po podání oxytocinu.

„V těchto případech je potom nutné maminku uspat a v celkové anestezii vyndat placentu ručně a pomocí nástroje – kyrety. Naštěstí ve většině případů proběhne porod placenty samovolně. Při císařském řezu placentu vyjme ručně z dělohy lékař, který operaci provádí,“ přibližuje Anna Vlčková.

„Po porodu je třeba placentu zkontrolovat, aby se zjistilo, zda je celistvá a kompletní a v děloze nezůstaly její zbytky. Poté je běžně likvidována jako biologický odpad podle nemocničních protokolů a zákona o zdravotních službách. Pokud si žena chce placentu odnést domů, je vhodné personál informovat včas. Ve většině případů může být žádosti vyhověno,“ říká lékařka Eva Šťastná.

Noční můra těhotných žen: Jak poznat závažnou preeklampsii a komu hrozí