Co dělat, když váš blízký ztrácí paměť a soběstačnost? Ústavní péče není jediná možnost

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pro všechny je to nesmírně těžká situace. Ve chvíli, kdy zjistíte, že tatínek, maminka či kdokoli další z rodiny vykazuje známky ztráty paměti, má problémy se soběstačností nebo se u něho objevují výrazné změny chování (smutek, neklid, ztráta zájmu o okolí), je nutné situaci řešit.

>>>Brzké signály demence: Čeho si všímat?

Jak upozorňuje Petra Krulová, ředitelka centra Alzheimer Home v Českém Těšíně, prvním krokem v takové chvíli musí být konzultace s praktickým lékařem: „Ten provede základní vyšetření včetně krátkých standardizovaných testů na zhodnocení kognice a v případě potřeby doporučí specializovanou péči u psychiatra, neurologa či geriatra.“

První emoce, která příbuzné postiženého člověka zaplaví, bývá obvykle strach, zda situaci zvládnou a jak bude vše pokračovat. Svou roli hrají i předsudky nebo určitá forma stigmatizace. Největší problém se ale skrývá v nedostatku informací v oblasti péče o blízké s demencí.

„Lidé se bojí říct si včas o pomoc a často přicházejí s blízkými k lékaři až v pokročilých stadiích nemoci, kdy je na problém upozorní další členové rodiny, okolí nebo dojde k nějaké varovné situaci,“ upozorňuje na své zkušenosti Petra Krulová. Jako varovný příklad uvádí situaci jednoho pacienta, který byl přiveden rodinou k praktickému lékaři až poté, co k němu museli přijet hasiči. Opakovaně nechával na sporáku vařit brambory, až došlo k požáru části domu…

Že nejde o zanedbatelný problém, dokazují čísla. Jen z poslední studie Světové zdravotnické organizace, která zdůrazňuje celosvětový nárůst demence, vyplývá, že do roku 2050 může počet případů vyšplhat až na 139 milionů. Odborníci však v této souvislosti upozorňují, že správně diagnostikováno je pouze 20-30 % případů. Přesto dle výroční zprávy České alzheimerovské společnosti trpělo vloni některou formou demence, včetně Alzheimerovy choroby, až 171 tisíc občanů.

V České republice chybí tisíce míst pro seniory v pobytových službách. Čekací lhůty jsou dlouhé a mnohá zařízení jsou přeplněná. „Naše zařízení má kapacitu 120 lůžek, a jakmile se uvolní místo, je okamžitě obsazeno. Měsíčně přichází až deset nových žádostí a doba k umístění nového klienta může být až tři měsíce,“ doplňuje Petra Krulová.

V takové situaci mnohé napadne, zda se o nemocného dokážou postarat sami. „Dle mého názoru to zvládnout jde a pro řadu rodin to bude vždycky priorita. Je však důležité zdůraznit, že ne všechny rodiny mají ideální podmínky pro zajištění této péče, zejména v pozdních fázích nemoci,“ říká odbornice z centra Alzheimer Home.

Když se rodina rozhodne poskytovat péči v domácím prostředí, je vhodné spolupracovat s různými dostupnými službami v České republice. K dispozici je terénní domácí péče, která zahrnuje osobní asistenci i zdravotní péči. V pozdních fázích nemoci lze využít mobilní paliativní nebo hospicovou péči.

Opravdu se o nemocného dokážete postarat sami? Ochota vedená láskou je pochopitelná, nicméně roli hrají i další věci. „Rozhodnutí byste měli dělat na základě dostatku informací a zvážit své možnosti a odpovědět si na některé klíčové otázky. Mám dostatečnou podporu od rodiny a blízkého okolí? Jsme schopni zajistit bezpečné prostředí a minimalizovat riziko úrazu? Mám dostatek informací a vím, kde je mohu získat? Budeme schopni pracovat s pomůckami, které můj blízký potřebuje?“ vyjmenovává Petra Krulová.

A dodává, že rodinám postižených osob je nutné zdůrazňovat, že vyhledat pomoc odborné pobytové služby rozhodně není žádné selhání. Ba naopak – pokud cítíte, že kapacitně, časově nebo psychicky péči nezvládáte, pak je tento krok v nejlepším zájmu nemocného.

>>>Jak zabránit pádům seniorů?