Nebezpečná ortorexie aneb Posedlost zdravou stravou. Signály, podle kterých poznáte, že máte problém

Nedávno nadchla slavná moderátorka Oprah Winfrey miliony žen, když prohlásila, že se moc omlouvá, jak špatným příkladem pro ně byla. „Léta jsem byla součástí dietní kultury. Nespočítám, kolik pořadů o hubnutí jsem za těch 25 let prostřednictvím svých platforem, časopisů i talkshow udělala, a omlouvám se za to,“ řekla v jednom z rozhovorů. „Vyvolalo to dojem, že dodržovat přísné diety a podřizovat jim svůj život je standard, kterého bychom měly dosáhnout. Přitom to nikdo, včetně mě, nezvládne,“ kála se. Přiřadila se tak k dalším známým osobnostem, které stále častěji volají po nalezení rozumné formy stravování, založené především na tom, abychom zůstali zdraví a cítili se ve svém těle dobře.

„Fuj, jak to můžeš jíst?“ zeptala se mě jednou kamarádka, když mě viděla jíst toust s avokádem a vajíčkem. Nebylo to od ní zrovna milé, ale pochopila bych to, kdyby jí třeba nechutnalo avokádo. Ona ale byla přesvědčená, že takové jídlo je naprosto nevhodné, protože obsahuje příliš mnoho kalorií, navíc ten bílý opečený chleba je učiněné zlo…

Najít hranici mezi zdravou kontrolou množství i kvality toho, co jíme, a nezdravým vztahem k jídlu, je ale těžší, než si někteří připouští. Zejména u úzkostnějších osob či těch, kdo například řeší od mládí nadváhu či mají snížené sebevědomí, to může k problému sklouznout velmi rychle. A zvládnout ho není nic jednoduchého.

„Pokud se někdo nepřiměřeně často nutkavě zabývá tím, co jí, a jídlo v něm vyvolává až úzkostné stavy, je téměř jisté, že trpí či má nakročeno k ortorexii,“ říká psycholožka Umay Wolf z portálu Terapie.cz. Chvíle, kdy už je namístě obrátit se na odborníka a situaci s ním konzultovat, poznáte podle toho, že vám kontrola nad jídlem neumožňuje vést normální život.

„Problém nastává v momentě, kdy například trávíte hodiny přípravou jídla na následující dny či do nejmenších detailů zkoumáte etikety potravin v obchodě. Soustředíte se jen na jídlo a zanedbáváte kvůli tomu jiné aktivity či koníčky. Nejste schopni například jít do restaurace či na návštěvu, protože tam nemáte pod kontrolou obsah talíře a ‚zdravost‘ pokrmu,“ vypočítává Natalia Meliš-Čuga, terapeutka působící na platformě Hedepy. „U nás se zatím oficiálně ortorexie nediagnostikuje, ale podle mé zkušenosti tvoří velkou část poruch příjmu potravy u klientů, se kterými se ve své praxi potkávám,“ doplňuje odbornice.

„Na tom, že volíme zdravé suroviny na úkor průmyslově zpracovaných, potraviny, u kterých známe původ, popřípadě ty s nižší kalorickou hodnotou, nevidím nic špatného,“ říká výživová poradkyně Lada Nosková. „Pokud to ovšem nevede k odmítání stravy, rapidnímu hubnutí či zdravotním problémům způsobeným nedostatkem živin,“ dodává.

Pokud přemýšlíte, kde je ta pověstná hranice zdravého rozumu při hledání vhodného jídelníčku, za zvážení stojí pravidlo 80 : 20. Tedy z 80 procent racionální zdravá strava a 20 procent tzv. junk food neboli hezky česky prasárničky. „Kdo se až úzkostlivě snaží tento harmonický a přirozený poměr změnit směrem ke 100 procentům čistě racionální a zdravé stravy, nefunguje z laskavosti k sobě, ale z idealizované představy, kterou stejně nikdy nemůže v realitě naplnit. A to pak způsobuje začarovaný kruh sebedestruktivní honby za (sebe)dokonalostí s možným posunem k poruchám příjmu potravy,“ upozorňuje Umay Wolf.