Ta nemoc je strašná, ovlivní vše. Už ji ale známe lépe, říká lékařka, která operuje endometriózu

Endometrióza může ze života udělat noční můru. O příznacích i trendech v léčbě mluvila s podcastu MUDrování s Danielou gynekoložka Kristýna Hlinecká z Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN.

I když už dávno nejde o záležitost probíranou výhradně za zdmi ordinací, stále se najde mnoho lidí, kteří nad slovem endometrióza tázavě zvednou obočí. Jen u nás přitom nemocí trpí asi 250 tisíc žen.

Co přesně za ní stojí, o tom odborníci stále debatují. Jisté ale je, že se projevuje tím, že se tkáň podobná děložní sliznici vyskytuje i jinde po těle. Tyto buňky, stejně jako děložní sliznice, reagují na hormonální změny během menstruačního cyklu, ložiska tedy střídavě narůstají, rozpadají se a krvácejí. Vše může vyústit v záněty, srůsty, jizvení a cysty.

Nejčastějším varovným signálem bývá bolest v podbřišku, velmi bolestivá menstruace, bolest při pohlavním styku, bolest při vyprazdňování stolice nebo močení.

„Pokud má žena střevní potíže, musíme myslet na to, že může být infiltrované právě střevo. Zrovna dnes jsem operovala dvacetiletou ženu s těžkou endometriózou střeva. V dnešní době vidíme tyhle formy už u mladých žen. Když to diagnostikujeme včas, nepokročí to do těžších forem, kdy dojde k takzvanému slepení všech zasažených orgánů dohromady,“ líčí gynekoložka Kristýna Hlinecká.

Jak upozorňuje pacientská organizace Endotalks, právě rychlá diagnostika je ale to, co zatím stále vázne. Podle dat čeká pacientka na správnou diagnózu v průměru až sedm let. Ženy narážejí i na zlehčování bolesti, kterou pociťují, a domnívají se potom, že „je to normální“. Může se také stát, že jejich lékař nedisponuje dostatečně kvalitním ultrazvukem, nemoc nepozná a ženu ani neodešle ke specialistům.

Podle Kristýny Hlinecké může být rozpoznání endometriózy v řadě případů velmi komplikované a daná odbornice či odborník to musejí mít takzvaně „dobře nakoukané“, aby na snímcích nemoc poznali. I proto je třeba ženy s potížemi posílat do specializovaných center, kde se jich ujme zkušený personál.

„Je opravdu důležité, aby lékaři pacientky včas odeslali. Není ostuda poslat pacientku, která endometriózu nemá, ale má obtíže, aby to zkonzultovala. Je to lepší než ji nechat trápit a odbýt ji, že to nic není,“ dodává lékařka.

Jak lékařka sama shrnuje: „Ta nemoc je strašná.“ Mívá velký dopad nejen na tělo, ale i na psychiku nemocných žen. Okolí si obvykle jen těžko umí představit, čím procházejí. „Pokud k tomu všemu ještě nemůžete otěhotnět a máte takovéhle bolesti… Kdo to nezažil, tak myslím, že o tom ani nemůže pořádně mluvit. Na zvážení je i pomoc psychologa,“ domnívá se lékařka.

Potíže s otěhotněním má 30 až 50 procent pacientek. Podle Kristýny Hlinecké ale diagnóza zdaleka neznamená, že se žena musí vzdát plánů na založení vlastní rodiny. V mnoha případech pomáhá umělé oplodnění. Obecně se podle ní diagnostika i péče o pacientky stále posouvají, a pokud bude dál přibývat i lékařů, kteří se budou v téhle oblasti vzdělávat, bude i víc naděje na ještě úspěšnější boj s endometriózou.