Rituály dodávají jistotu i sebevědomí, říká Kateřina Cajthamlová. I když je máme někdy popletené

Nějaký osobní rituál má většina z nás. Někdo pohladí plyšáka, někdo si řekne pár slov, jiný vykoná určitou činnost. Hlavně nezapomenout, protože když člověka čeká důležitá událost, potřebuje jistotu, že to dobře dopadne. A tu jistotu nám může dát právě rituál, kterému se říká ochranný.

Kromě něj existují i rituály přechodové, integrační a další, jak v nové epizodě podcastu MUDr.ování popisuje internistka a psychoterapeutka Kateřina Cajthamlová. „Rituály nám pomáhají neodhadnutelnost života udělat odhadnutelnější,“ říká s tím, že přechodové rituály se z našeho života pomalu vytrácejí, což má za následek znejistění. Zkrátka najednou tak úplně nevíme, kam patříme.

Zvláštní kapitolou jsou rituály kalendářní, což jsou například Velikonoce. „Tyto svátky byly tradičně spojeny s velkou řadou různých rituálů, které se však pomaličku vyprazdňují. Tím se z nich stává trochu obtěžující tradice, kterou člověk dodržuje jen proto, aby se nelišil,“ poukazuje doktorka Cajthamlová na typický český zvyk pomlazování žen vrbovými proutky.

Lišit se od druhých, to opravdu nepotřebujeme. I když si někdy možná myslíme opak. Člověk je tvor stádní, potřebuje někam patřit. Vědomí „někampatření“ posilujeme právě tím, že v určitý čas děláme stejné věci jako ostatní. To nás uklidňuje a posiluje nám to sebevědomí. „Rituály mají velkou závažnost, člověk by se k nim měl vztahovat. Příkladem může být třeba integrační rituál anonymních alkoholiků. Člověk se díky němu stane členem skupiny, a když je mu úzko nebo zapomene na své rozhodnutí, tak mu právě toto dodá sílu. Rituály se týkají vyššího smyslu, nějaké ideje,“ vysvětluje v podcastu Kateřina Cajthamlová.

Zmíněná velikonoční tradice pomlazování se v poslední době občas označuje za sadisticko-sexistický čin. „Víte, čeho je symbol zajíc?“ reaguje na to doktorka Cajthamlová. „Nezřízené sexuality.“ Takže hledání velikonočního zajíce, které se k nám rozšířilo z Německa, rozhodně není vhodná rituální aktivita pro dítě. „Ale takhle je to v kontaktu kultur často, že vlastně člověk ani neví, proč určité věci dělá a co konkrétně znamenají,“ říká lékařka s tím, že popletené máme někdy i naše tradice.

Například vyfouknutá vejce symbolizují smrt stejně jako modrá barva. To už ale z mladší generace ví dnes málokdo. „Rituály souvisí s kulturou, odcházejí s vývojem, některé vyhasínají a jiné se tradují. Já bych řekla, že tradice je něco jako tichá pošta. Předává se ústním podáním,“ vysvětluje psychoterapeutka, proč se naše konání někdy na hony liší od toho, čím žili naši předci.

Proč není svatba jenom papír a co nám bude chybět, když definitivně zmizí všechny přechodové rituály? Kde se vzalo rituální klepání na zuby? Jak zajistit, aby se rodinné tradice netloukly, když mladí lidé vytvoří novou rodinu? Proč by měly tento podcast poslouchat tchyně? Celý rozhovor s MUDr. Kateřinou Cajthamlovou si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali: internistka a psychoterapeutka Kateřina Cajthamlová vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Po sametové revoluci si otevřela nestátní zdravotnické zařízení a věnovala se hlavně léčení cizinců. Známou se stala díky televizním pořadům o hubnutí a zdraví a v současné době se věnuje především psychoterapii. S autorkou podcastu MUDr.ování Lucií Šilhovou společně napsaly knižní rozhovor Zázraky jsou logické.