Schizofreniků se nebojte! Jsou méně nebezpeční než opilci, říká lékař. Těžký život s psychózou

Když hlava ztratí kontakt s realitou… V podcastu MUDrování s Danielou jsme se tentokrát podívali na kapitolu duševního zdraví. Co se děje při schizofrenii a jak bojovat s bludy? Poslechněte si rozhovor s psychiatrem Michalem Rislerem z Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov.

„Ten hlas je jako sluchátka, jež nemůžete vyndat z uší. Nebo jako puštěné rádio, o kterém nevíte, kde je. Ale je všude.“ Tak popisuje psychiatr Ondřej Risler sluchové halucinace – jeden z častých projevů psychóz. Asi nejčastěji jsou spojené s diagnózou schizofrenie, objevit se ale mohou i u jiných duševních nemocí.

Pacienti s psychózami také trpí bludy: mohou být třeba přesvědčeni, že je někdo sleduje nebo že si o nich povídají všichni cestující v tramvaji. A nikdo jim to nedokáže vyvrátit. Často proto ztrácejí kontakt nejen s realitou, ale postupně se izolují i od svých blízkých.

Máme se takových lidí bát? Podle Michala Rislera je strach založený spíš na hluboce zakořeněných mýtech a mediálním obrázku. Sami pacienti se ale zpravidla obávají víc… Jdete na procházku noční Prahou nebo jiným městem? Podle psychiatra jsou podnapilí lidé v ulicích mnohem větším rizikem než nemocní s psychózou.

„Pokud pacienti nejsou zaléčení a mají příznaky, můžou se chovat nepředvídatelně. Najednou odejdou z místnosti nebo něco řeknou. Nevíme, co od nich čekat. Ale reálně, co se týká třeba rizika agrese, je mnohem nebezpečnější právě intoxikace alkoholem než psychóza,“ říká odborník. „Přitom nemám pocit, že bychom nějak omezovali pití alkoholu a řekli si, že ho nebudeme pít, protože potom můžeme být agresivní. Statistiky ale říkají, že to je nebezpečnější.“

Trpí někdo ve vašem okolí bludy nebo halucinacemi? Jednejte rychle. Průměrná doba od prvních příznaků do zahájení léčby bývá zhruba rok, což může mít negativní dopad na průběh nemoci – čím dřív se začne, tím lépe.

Klíčem je pokusit se jakýmkoliv způsobem nemocného motivovat k návštěvě odborníka. Ideální je psychiatr, ale pokud to dotyčnému přijde příliš závazné nebo děsivé, první krok může vést i ke klinickému psychologovi.

Psychózy mívají různé tváře, část pacientů při úspěšné léčbě normálně funguje a vede v podstatě normální život. Jiní potřebují víc času nebo péče. V pražském sanatoriu Ondřejov proto lidem nabízejí celou paletu aktivit – od léčby přes skupinové terapie či výlety až po arteterapii, při které lidé své vnitřní prožívání promítají do umění.