Článek
Jak přesně se do psychického zdraví dětí promítají fyzické tresty? Jak se naučit regulovat emoce ve vypjatých situacích a jak na tom vlastně české děti jsou, pokud jde o stav jejich psychické pohody? Poslechněte si aktuální díl podcastu MUDr.ování.
Z nedávného výzkumu vyplynulo, že víc než polovina rodičů používá fyzické tresty. Pohlavky, facky nebo rány přes zadek jsou stále součástí výchovy v mnoha rodinách po celém Česku. Část z nich se k nim dokonce uchyluje i poměrně pravidelně a úmyslně.
Podle profesora lékařské psychologie a odborníka na psychologii dítěte Radka Ptáčka ale tisíce studií po celém světě dokazují, že fyzické tresty mají na děti mnohem horší dopady, než si rodiče připouští. Odborníci ve spojení s nimi pozorují například rozvoj depresí, úzkostí, nízkého sebevědomí a dalších problémů.
S kým jsme si povídali?
Prof. PhDr. Radek Ptáček, Ph.D. je klinický psycholog, psychoterapeut, soudní znalec a profesor lékařské psychologie. Odborně se zabývá kromě jiného psychologií dítěte a forenzní psychologií. Absolvoval řadu odborných kurzů a zahraničních stáží nejen v Evropě, ale i v Asii či USA. Je autorem mnoha vzdělávacích a vědeckých projektů.
„Rodič by měl být osoba, která poskytuje nejsilnější pocit bezpečí. Zároveň je to člověk, od kterého vlastně nemůžete uniknout. Když vás uhodí, v tu chvíli vám ten elementární pocit bezpečí narušuje. Za něco, co třeba často nechápete, vás vystaví fyzické bolesti. A vy to nemůžete vrátit a nemůžete ani utéct. Musíte zašlapat sami sebe a zároveň se třeba bojíte, že to příště přijde znovu,“ říká Radek Ptáček.
Trénink sebe sama
Často bývá pohlavek nebo rána přes zadek vyústěním nějaké vyhrocené situace, například když dítě opakovaně neposlechne a rodiči takzvaně ujedou nervy. Asi každý si umí představit situaci, kdy dítě například při dlouhém čekání začne jednoduše zlobit. Podle psychologa se ale i ve vyhrocených situacích dá reagovat tak, aniž bychom se uchýlili k nějaké formě násilí.
„Jestliže to je dítě, které rodič dobře vychovává, pravděpodobně pomůže, že ho vezme třeba ven, zvýší hlas nebo udělá něco, co dítě od té aktivity odvede. Pokud má dítě třeba ADHD nebo je nevychované, fyzický trest stejně nepomůže,“ je přesvědčen odborník.
Především je však rodičovství emočním tréninkem sebe sama. Jestliže jsou rodiče schopni regulovat své emoce, zvyšuje se tím pravděpodobnost, že je bude umět regulovat i jejich dítě. „Funguje zklidnit dech, to je základní technika pro zklidnění emocí. Rodič na sobě musí ale pracovat dlouhodobě, aby i v běžných situacích jednal rozumně. Jestliže se emočně nekultivuje, bude možná každou chvíli řvát, protože je to jednodušší,“ vysvětluje psycholog.
Násilí do vztahů nepatří
O tom, že by se zákaz tělesného trestání dětí přidal do občanského zákoníku, byť bez možné sankce, se v České republice znovu začalo mluvit loni na podzim. Podobné normy přijala řada zemí po celém světě. Podle psychologa by to byl krok správným směrem. „Fyzické násilí do mezilidských vztahů nepatří. Když lidé říkají, že to je vlastně v pořádku a že rodiče na to mají právo, tak je to úplně stejné, jako kdybyste tvrdila, že má váš manžel právo vás sem tam udeřit,“ dodává Radek Ptáček.
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.