Co se děje s pamětí po padesátce a jak vzniká opilecké okno aneb Vše o mozku a jeho spolehlivosti

V mozku není místo, kam by neurochirurg sáhnul, něco by pošteloval, a my jsme si zase pamatovali anglická slovíčka jako zamlada. „Paměť je schopnost ukládat a vyžívat informace, které jsme v předchozím životě získali. Je to tedy funkce mozku, zatímco my vidíme jenom jeho struktury,“ říká v nové epizodě pocastu MUDr.ování neurochirurg Jan Šroubek, který se lidem do hlav dívá při operacích často.

Přestože je schopnost pamatovat si rozložená v celém mozku, existuje přece jen konkrétní místo, které s pamětí bezprostředně souvisí. „To je hipokampus neboli mořský koník. Ten je důležitý pro takzvanou deklarativní paměť, díky které si pamatujeme nějaký příběh, který se stal v minulosti,“ říká neurolog s tím, že máme i jiné typy paměti, nedeklarativní. To jsou ty, díky kterým dokážeme chodit. Nebo lyžovat. Nebo jezdit na kole. Prostě jsme se to jednou naučili a už nikdy víc nad tím nemusíme přemýšlet, protože mozek využije uloženou paměťovou stopu.

Kolik informací si uložíme do mozku a vzápětí zase vylovíme? „Je to naprostý zlomeček, nelze to ani vyjádřit číselně,“ domnívá se Jan Šroubek a dodává, že mozek potlačuje vjemy, které nejsou pro nás zásadní. „Když se podíváte na protější dům, kde jsou osvětlená okna, tak chvíli potom byste byli schopni říct, které okno bylo rozsvícené. Ale za pět vteřin už toho schopni nejste. Tuto stopu hned vymažete. Pokud se ovšem stane něco, co vás emočně rozladí, pak budete schopni říct, co se dělo.“ Paměťové schopnosti totiž úzce souvisí s emocemi, zážitek, který byl plný barev, vůní, případně něčeho velmi neobvyklého, si budeme pamatovat silněji.

Paměť ovšem umí být také velmi šálivá. „Když se doma škorpíte se svým protějškem, nějak si rozhovor pamatujete. On si diskuzi ale bude pamatovat úplně jinak, protože se mu během sporu vybavovaly úplně jiné zážitky. Tím chci říct, že když si myslíte že vám někdo lže, když tvrdí, že to bylo jinak, tak on si to tak opravdu pamatuje. Pakliže to není chronický lhář,“ vysvětluje odborník. Mnoho dramatiků a scénáristů si také pohrává s motivem ztráty paměti tak silné, že si třeba po úrazu nevzpomenete, že jste měli rodinu, partnera, děti. „To, že vám vypadne informace, že jste si někoho vzali a máte s ním děti, je velmi nepravděpodobné,“ říká neurolog.

Co je naopak možné, je typické „okno“, když to přeženete s alkoholem. Ráno si nepamatujete lautr nic, jako by předešlý večer někdo vymazal. Podle Jana Šroubka je to celkem banální věc, kdy jedovatý účinek alkoholu způsobí, že nejste v danou chvíli schopni vytvořit si v mozku paměťovou stopu. Možná naštěstí, slušelo by se někdy dodat. Proč se ale paměť zhoršuje po padesátce? Anebo se na to jen vymlouváme? Ne tak docela. Slábne totiž fotografická paměť, na druhou stranu nám pořád zůstává ta logická, díky které si umíme dát věci do souvislostí a tím si je lépe vybavit. Takže není hned nutné panikařit, jen si musíme zvyknout na trochu jinou práci s pamětí. Krátce řečeno, nejde to už tak snadno, ale pořád je to dobré.

Kdy je ale třeba zbystřit, jaké zapomínání už je případ pro odborníky? A dá se paměť vytrénovat? Platí, že si někdo pamatuje hůř, a jiný lépe, nebo je to jen výmluva? A existují lidé, kteří si pamatují opravdu úplně všechno, co vidí a zažijí? Celý rozhovor s neurologem Janem Šroubkem si poslechněte v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali? Jan Šroubek, zástupce primáře z neurochirurgického oddělení Nemocnice na Homolce. Specializuje se na cévní neurochirurgii, chirurgii mozkových a míšních nádorů a epileptochirurgii.