Článek
Jak si chránit ledviny a proč nepodceňovat prevenci? Jak vypadá proces okolo transplantace a proč dialýza zatěžuje životní prostředí? Poslechněte si nový díl MUDr.ování se špičkovým lékařem Ondřejem Viklickým.
Profesora Ondřeje Viklického prý dostala k nefrologii náhoda. Náhodou už ovšem není, že se během let vypracoval v předního českého odborníka, přednostu Transplantcentra a přednostu Kliniky nefrologie v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Ledvinám podle něj škodíme především nezdravým životním stylem. Spolu se zanedbávanou prevencí si tak řada lidí zadělává na nepříliš veselou budoucnost.
„Když se podívám na naše pacienty, kteří podstupují transplantaci, skoro polovina jsou diabetici druhého typu. U diabetu mluvíme o tom, že to je především civilizační nemoc, i když má nějaké genetické pozadí. Ale to není tak velké, především je viníkem nezdravý životní styl,“ říká odborník v podcastu MUDr.ování.
S kým jsme si povídali?
Prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc. působí jako přednosta Transplantcentra, přednosta Kliniky nefrologie a vedoucí Transplantační laboratoře IKEM. Je rovněž předsedou České nefrologické společnosti. V letech 1985–1991 studoval všeobecné lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl v roce 2005 jmenován docentem pro obor vnitřního lékařství. V roce 2009 byl jmenován profesorem pro obor vnitřních nemocí.
Alarmující je, že v České republice nyní asi milion lidí trpí chronickým onemocněním ledvin a orgán jim nefunguje tak, jak má. Protože je ale nic nebolí a zároveň vynechávají prevenci u praktika, dostanou se do rukou odborníků až ve chvíli, kdy jim funkce ledvin selhává. Léčba je dnes přitom na jiné úrovni, než tomu bylo před lety. Pokud se nasadí včas, může selhání ledvin oddálit i o 10 let.
Dar, který zachraňuje život
Pacientů, kteří mají nezvratně poškozené ledviny, je podle Ondřeje Viklického dnes u nás asi 12 tisíc. Zhruba polovina je léčena dialyzačními metodami a polovina žije s funkční transplantovanou ledvinou. V IKEMu je transplantace ledvin téměř na denním pořádku, každý rok jich tam lékaři provedou okolo 300.
„Ideální je transplantace od živého dárce, protože ta poskytuje nejlepší výsledky. Dárce musí být zdravý. Potom je ten druhý scénář, kdy pacient žijícího dárce nemá a je zařazen na čekací listinu. Ale to není žádná fronta, pouze registr, kde jsou zařazení pacienti k transplantaci,“ přibližuje lékař.
Ať už pacient dostává orgán od žijícího dárce, či od zesnulého, měl by k němu podle Ondřeje Viklického přistupovat jako k velkému daru a otevřít životní kapitolu, ve které zavede i zdravý životní styl. „Říkáme pacientům, že je společnost obdarovala šancí žít bez dialýzy a musí k tomu také tak přistupovat. Myslím, že se nám to většinou daří. Většina pacientů pojmenovává ty ledviny nějakým jménem a snaží se o ně pečovat. Vědí, že je to příležitost, jak se vyhnout dialýze, ale nic není na 100 procent,“ dodává lékař.