Hubnutí se věnuje téměř 40 let. Co je, podle Ivy Málkové, klíčem k úspěchu, a kde mnozí chybují?

Co myslíte, jaké slovo by člověk v souvislosti s hubnutím neměl nikdy vyslovit? Je to příslovce NIKDY. Jestli jste na sladké, těžko odstartujete zvesela nový stravovací režim, ve kterém není místo pro čokoládu. A pozitivní myšlení je v tomto případě nesmírně důležité. Hubnutí je práce a všichni víme, jak to dopadá, když nás netěší. „Nemusí to být práce těžká a neradostná. Dneska je taková nabídka potravin, že si můžeme najít tu, která je nutričně výhodnější, můžeme použít počítačové programy, kde si tvořivým způsobem sestavíme správný jídelníček. Při hubnutí je důležité zbavit se černobílého myšlení, musíme si najít to, co nás baví,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování psycholožka Iva Málková, jež se tématu hubnutí věnuje bezmála čtyřicet let.

Na začátku roku se do hubnutí dává hodně lidí. Jen málo z nich ale uspěje. Ne, že by měli slabou vůli. Ale motivace, která je pro úspěch nesmírně důležitá, má vratký základ. Stojí totiž na extrémním tlaku vnějšího prostředí. V lednu drží dietu všichni. Tak já musím taky. „Vnější motivace ale není ta pravá,“ říká psycholožka s tím, že když jsou na hubnutí navázané negativní emoce, těžko se dostaví výsledek. Paradox je, že tlak přichází ze dvou stran. Společnost na jedné straně lidi s nadváhou dehonestuje, ale zároveň je vystavuje pokušení. „Lidé často nejedí z hladu, ale z vnějších podnětů. Existuje tak zvaná teorie šťouchu, ekonomicko-psychologická. Firmy vyrobí více, než se dá sníst, a různými fígly se pak snaží zákazníky přimět, aby hodně jedli. Typický příklad je kino a popcorn. V lockdownu, když byla kina zavřená, se spotřeba popcornu výrazně snížila. To je důkaz rafinovanosti prostředí, které vás nutí k něčemu, co vy ani nechcete,“ vysvětluje Iva Málková.

Další tlak pak v pravidelných intervalech přichází od obchodníků s nadějí. Povánoční hubnutí či dieta do plavek, to jsou skvělé příležitosti k lehkému výdělku. A dalšímu zmatení všech, co by rádi něco shodili. Pamětníci si určitě vzpomenou na vajíčkovou dietu, na dietu, při které se pilo bílé víno a tak podobně. „Člověk si myslí, že už nemohou nic vymyslet,“ podotýká odbornice na adresu těch, co lidem vnucují nesmyslné programy. Ještě nebezpečnější jsou však ty, které na první pohled smysl dávají. Proti syrové zelenině jistě nelze nic namítat. Ale teď, v lednu? To není úplně chytrý nápad. Stejně jako přísný zákaz konkrétních druh potravin. „My si vyřazujeme z jídelníčku postupně cukr, lepek a další potraviny, sami sebe trápíme a strádá tělo i duše. Když ostrou dietu porušíme, začneme si nevybíravými slovy nadávat. Laskavost je ale důležitá. Je nezbytné spolehnout se na svou vnitřní moudrost, ne na to, co nám řekl někdo jiný.“

Zapojit zdravý rozum musíme také proto, že neustálý tlak na štíhlost způsobil, že patologický vztah k jídlu, jenž způsobuje poruchy příjmu potravy, není dnes brán jako předstupeň nemoci, ale zdravý životní styl. Co všechno by si měl člověk ještě uvědomit, než se pustí do shazování nadbytečných kilogramů? Jaký je rozdíl mezi hubnutím muže a ženy, kdo to má v tomhle případě snazší a proč? Jak si poradit s nadváhou u dítěte? A proč jsou i atomoví inženýři ochotni věřit tomu, že lze zhubnout pomocí zázraku? A můžeme hubnout bez pohybu, případně jenom pohybem? Celý rozhovor s psycholožkou Ivou Málkovou si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali? PhDr. Iva Málková studovala psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1990 založila společnost STOB (STop OBezitě). Je členka výboru Obezitologické společnosti, členka výboru Kognitivně behaviorální společnosti a odborná garantka sdružení Vím, co jím. Je autorka a spoluautora mnoha publikací a praktických materiálů.