Bolest břicha a pořád na toaletě? Záněty střev jsou horor, nejlepší léčbu ale mnozí nedostanou

Jak se žije lidem s chronickými záněty střev a jaké varovné signály nikdy nepřehlížet? V tomto dílu podcastu MUDrování s Danielou se bavíme o Crohnově chorobě a ulcerózní kolitidě s docentem Martinem Bortlíkem, místopředsedou České gastroenterologické společnosti.

Chronické střevní záněty se objevují především u mladých lidí ve věku okolo 20 až 30 let. Nejčastěji jde o ulcerózní kolitidu a Crohnovu chorobu. Za na první pohled nenápadnými názvy nemocí se schovávají velice nepříjemné, až paralyzující potíže, které dokážou převrátit život vzhůru nohama.

U ulcerózní kolitidy je typickým příznakem přítomnost krve ve stolici a časté nucení na stolici, které může dosahovat i desítek návštěv toalety denně. „Pacienty tyhle obtíže často trápí i v noci, takže se nevyspí. To pochopitelně dál zhoršuje jejich stav,“ popisuje Martin Bortlík.

Podobné potíže se objevují i u Crohnovy choroby. Ta občas bývá zákeřnější v tom, že může mít nenápadný nástup. Někdy trvá řadu měsíců nebo dokonce let, než se podaří správně stanovit diagnózu.

Během aktivní fáze choroby nemohou nemocní prakticky vůbec fungovat, pracovat, věnovat se rodině nebo koníčkům. Nemoc je doslova paralyzuje. „Je to intimní problém, se kterým se zdaleka ne každý chce svěřovat svému okolí anebo v práci. Nejzávažnější je ta nevyzpytatelnost. Lidé žijí s takovým Damoklovým mečem nad sebou. Kdykoliv se může stát, že zničehonic přestanou být schopni fungovat,“ líčí odborník.

Zdaleka přitom nejde o vzácný problém. Jen u nás idiopatickými střevními záněty trpí asi 70 tisíc lidí a nemocných rychle přibývá. Dle odhadů jich do pěti let bude 100 tisíc.

Každého asi napadne, jak se tak nepříjemné a vysilující obtíže léčí. Už desítky let se používají léky, jako jsou třeba kortikosteroidy nebo imunosupresiva. Mají ale hodně nežádoucích účinků a organismu dávají pořádně zabrat.

Naději na plnohodnotný život přináší moderní, cílená terapie. Ta dle lékařů dělá z invalidů pracující a fungující lidi. Na západ od nás už jde o běžnou věc. U nás se ale k léčbě dle Martina Bortlíka dostane jen asi půlka těch, kdo by z ní mohli mít užitek. Důvodem jsou jako obvykle peníze: specializovaná centra, jež terapii nabízejí, se totiž potýkají s omezenými rozpočty.

„Za západní Evropou máme v tomhle zpoždění asi 20 let. Tedy léčíme zhruba takový podíl pacientů s těmito nemocemi, jaký tam léčili před dvaceti lety,“ dodává Martin Bortlík.